Kdo se občas mrkne na tyto stránky, tak zjistí, že se hudbě nevěnuji jen sám, ale jsme takový užší tým nadšenců pro evangelizaci u nás skrze hudbu. Pokud jste mrkli na fotky na blogu, tak jste nás dokonce mohli i vidět v naší „plné kráse“.
Jsem vděčný, že jsem mohl zde v semináři potkat Pala Poláčka, který již teď působí jako kněz litoměřické diecéze a spolu s ním rozjet tuto myšlenku. Abyste jej více poznali, položil jsem mu pár otázek a velmi jsem se těšil na jeho odpověď, aby se vám sám představil. Děkuji Bohu spolu s ním za nástroj, kterým pro nás hudba může v hlásání evangelia být.

 

Ale nechte se již vtáhnout do rozhovoru s Palem.
 

 
Palo, už podle jména bude naše čtenáře zajímat něco o Tobě, odkud pocházíš… Můžeš se nám nějak představit?

Už podle jména je zřejmé, že pocházím z dálného východu. Teda ne až tak daleko, u malého městečka u česko – polských hranic, Krásno nad Kysucou. Měl jsem to štěstí, že jsem se narodil ve věřící rodině, i když jsem si musel v průběhu let najít svůj osobní vztah k Bohu.


Jak ses dostal k myšlence na kněžskou službu, pokud chceš popsat své povolání?

Samozřejmě, že chci mluvit o mém povolání, protože je to moje svědectví a má cesta k Hospodinu. Byla to dlouhá cesta a na začátku bylo moje obrácení na vysoké škole v Žilině. Tam jsem prožil osobní zkušenost s Ježíšem a začal jsem sloužit mládeži na škole, ve farnosti. Nejdřív jsem nad kněžstvím moc nepřemýšlel, spíš jsem k tomu měl negativní vztah, ale jak jsem vyzrával ve víře, uvědomil jsem si, že Pán chce, abych sloužil na plný úvazek Jemu. I přesto, že jsem měl dlouhodobý vztah, tak mě vábil Hospodin silněji a já jsem podlehl.


S tím souvisí, jak ses dostal do litoměřické diecéze - vlastně na misie?

Během studií teologie na Slovensku v Nitře jsem se setkal s jedním knězem z litoměřické diecéze, který mi pověděl o situaci v Čechách. Jelikož někteří kněží a biskupové na Slovensku mají názor, že je tam nadbytek kněží, jel jsem na misie do Čech. Cesty Boží jsou nevyzpytatelné, protože jsem byl v roce 1989 na svěcení otce biskupa Josefa Koukla v Litoměřicích a tentýž biskup mě přijímal do diecéze. Ještě zvláštnější bylo, že jsem nastoupil do první farnosti jako kaplan po knězi, který mě pozval do Čech: o. Antonína Bratrsovského, který mezitím zemřel.


Obdivuji, kolik energie vkládáš do díla hudby, je to třeba tím, že je to pro tebe jakoby relax při tom všem, co ti služba přináší?

Mám odmalička pozitivní vztah k hudbě. Můj starší bratr byl DJ, tak jsem odmalička procházel žánry, které bratr poslouchal. Disco, rock, metal, dokonce byl „depešákem“, až jsem začal poslouchat náročnější žánry: Jazz, R&B, funky atd. Jako mladý kluk jsem taky byl členem několika schol ve farnosti, na koleji, v semináři a krátce jsem i vedl jednu scholu ve farnosti, kde jsem dělal katechetu. Ale to mi moc nešlo, protože jsem v hudbě spíš amatér. Dnes u hudby spíš relaxuji a využívám ji pro evangelizaci.


Vůbec, možná si někteří nedokáží představit, co takový kněz dělá. Můžeš krátce nastínit „náplň tvé práce?“

Tak to by bylo na celý nový rozhovor. Jsem v prostředí, kde je pastorace hodně náročná. V naší litoměřické diecézi je málo věřících ( asi 13 % ), a to ještě roztroušených na velkém území. Mám to štěstí, že jsem v živé farnosti – Jablonec nad Nisou. Je to asi 50 tisícové město na severu Čech. Máme na starosti s panem děkanem území šesti farností, asi 12 kostelů, vězení, nemocnici, dům důchodců, ústav pro mentálně postižené a katolickou školu. Na faře máme hodně aktivit: učíme náboženství, setkání maminek s dětmi, mládeže, seniorů, scholy, také dvě redakce časopisu: IN a Tarzicius(do kterých Šušu* taky přispívá), taky se věnujeme Romům, bezdomovcům atd. Samozřejmě nejsme na faře s panem farářem sami, ale máme tady hodně pastoračních asistentů.

  Jedna z nich je taky pastorace ve věznici. V čem to spočívá?

Každý týden jezdíme do věznice v Rynovicích, kde máme takový dvouhodinový program. Zpovídáme, vysluhujeme svátosti, povídáme si s vězni, modlíme se s nimi, někdy máme duchovní obnovu nebo nějaké přednášky.


Jak tě ve věznici přijímají?

Máme s vedením věznice vynikající spolupráci a jsou nám velice vstřícní. Samotní vězni potřebují také duchovní vedeni a povzbuzení, protože je to náročné prostředí. Někdy se nám stává, že tam máme i konverze a připravujeme je na svátosti.


Jsou otevření pro evangelium? Mají v úctě to, co jim přinášíš nebo je to jen tah na dobrý posudek (sám jsem ve vězení byl a někteří jdou prostě tam, kde jsou za to + body)? Znáš jejich motiv, chtějí jít do hloubky?

Samozřejmě to závisí od osoby, protože jsou i lidi, co k nám chodí pro změnu nebo ze zištných důvodů a i upřímně myslící lidé. Máme výhodu, že ve věznici pracuje vězeňský kaplan, který má mezi námi vynikající službu. Tedy je tam už dlouholetá tradice a vězni vědí, co od nás očekávat a co ne.


Používáš i hudbu při zvěstování evangelia ve vězení?

Vězni jsou vždy zvědaví, co se děje venku a tak jim často povídám, co dělám. Dá se říci, že mi i pomáhají, protože tam mají modlitební společenství a často je prosím o přímluvu. Promodlují tedy i moje akce s mládeží a s videoprezentacemi. Měl jsem pro ně i prezentaci s přednáškou v den, kdy měli takové duchovní setkání s rodinami. Některým se to líbilo a budu to možná opakovat.


Jak na ni reagují?

Hudba jim často pomáhá překonat těžkosti ve vězení. Máme tam takovou audiotéku, kde si mohou půjčit kazety nebo CD. Když se nám podaří něco sehnat od sponzorů, tak jim něco věnuji.


Nedávno jsem psal prosbu o modlitbu za tebe, měl jsi pro ně něco speciálního?

Měl jsem tam 2 akce: vzpomínané setkání s rodinami a duchovní obnovu. Opravdu tam nemůže přijít člověk, který nemá srovnanou víru v hlavě. Neustále se ptají na víru a na vše, co s tím souvisí. Teologie tam moc nepomůže, ale svědectví ano. Na to však člověk musí být vyzbrojen mocí od Ducha Svatého, a proto prosím často o přímluvu ve službě.


Já, když teď mluvím o satanismu, okultismu, zkrátka o negativech v hudbě, hodně lidí je překvapeno. Ve vězení k těm negativům přišli mnozí blíž, jak reagovali oni a jejich příbuzní?

S okultismem a satanismem se nesetkáváme jen ve vězení, ale i mimo. Někdy to velice destrukčně zasáhne životy lidí. Do okultismu se z nevědomosti „namočí“ i spousta věřících. Či už formou spiritismu, magie, věštění, horoskopů nebo dokonce i skrze hudbu. Je mnoho hudebních formací, které vysloveně propagují něco zlého. Mám i zkušenost s jedním bývalým satanistou, který nemohl poslouchat nic jiného než rádio Proglas a křesťanskou produkci, protože vše ostatní ho nutilo vrátit se k dřívějšímu způsobu života.
Proto i jedním z cílů prezentací je nabídnout alternativu věřící mládeži, aby se zbytečně neotvírali “zlému“.


Taky máš spoustu přednášek na toto téma, jak to od tebe přijímají?

Měl jsem na prezentaci už různé reakce. Mladí většinou tuto formu evangelizace přijímají. Měl jsem i přednášku na křesťanské akademii, kde jsem vnímal negativní stanovisko. Myslím, že to ale byl spíš generační problém a trochu nepochopení kultury mladých. Rád poslouchám i náročnější hudbu, ale je utopií myslet si, že všichni budou poslouchat nekomerční produkci.


Můžeš právě ve spojitosti s předchozí otázkou zavzpomínat na reakce z akcí, jako byly Dotyky s hudbou a Campfest, kde jsi byl?

Můžu jen říct, že hudba je mocným nástrojem evangelizace a ke sdílení poselství. Už dřív jsem jezdil s jedním společenstvím na Slovensku na tzv. Kampaně pro Ježíše. Když začala hrát nějaká kvalitní kapela, hned se začali sbíhat lidi a poslouchat hudbu. Tehdy mohl vystoupit kazatel s poselstvím. (Jako na předvolebních mítincích :- ). Taky na zmíněných festivalech byly reakce pozitivní. Na obou festivalech jsem vnímal pozitivní reakce na videoprezentaci. Když člověk poslouchá kvalitní hudbu a ještě tomu rozumí, co zpívají, tak to osloví. Samozřejmě když potom povíme svědectví ze života nějakého interpreta, je to velkým povzbuzením pro posluchače, že víra se dá projevovat různými způsoby.


Marián Lipovský mi v Táboře sdělil, že podle návštěvníků byl letošní Camfest nejlepší ze všech. Byl jsi na více ročnících, jak jej hodnotíš ty?

Na Campfestu jsem byl už možná po několikáté. Určitě je to akce, která ovlivňuje duchovní dění mezi mladými na Slovensku. Sám jsem použil tento festival jako duchovní nastartování pro mladé, kde jsem působil. Vzal jsem na jeden ročník asi 4 mladé z jedné farnosti, příští rok už jich tam bylo 19 a mezi nimi i hledající.
Tento ročník byl výjimečný, protože byl na novém místě, na ranči u Kralové Lehoty a organizátoři vnímali velkou pomoc od Hospodina, když museli překonávat překážky s organizováním Campfestu. Bylo to velké svědectví Boží intervence na naše modlitby.
 

Ještě jedna vzpomínka. Máme spoustu společných zážitků ze setkání v Táboře, který byl pro tebe nejsilnější?

Určitě být na tiskové konferenci s Rebeccou. Vnímat, že je to obyčejný člověk s živou vírou, je velmi motivující. Taky vidět, že není hezká jen na videu, ale i ve skutečnosti :-).


Co tě nejvíc zaujalo na setkání s Rebeccou?

Líbí se mi její produkce a je pěkné, že její skladby jsou výrazem jejího duchovního života. Před každou akcí se sama nebo s týmem modlí, a to by mělo být vlastní i nám.


Chceš něco vzkázat našim čtenářům?

Přeji každému čtenáři i sobě, abychom neustále rozvíjeli svůj vztah s Hospodinem. To je to nejdůležitější. Tehdy budeme vidět i velké Boží činy v našich životech a můžeme o tom svědčit. A když je to děje i prostřednictvím dobré hudby, tak budu rád. Jak řekl sv. otec Jan Pavel II., máme přetvářet kulturu, aby mohla zaznít radostná zvěst.


Za všechny ti děkuji za tvé nadšení, aby se i skrze hudbu u nás šířila dobrá zvěst evangelia.


* A je to venku, už nemám co skrývat, má přezdívka je známá všem !.-)

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz