Mám velkou radost, že se v oblasti chval i u nás začíná podnikat hodně. Již několikrát jste mohli číst pozvánku na Večer chval, které vede skupina Thyra a konají se vždy poslední neděli v kostele v Ostravě - Přívoze.
Rostla ve mně touha dozvědět se o těchto setkáních něco víc a tak jsem jednomu z aktérů položil několik otázek. Jsem vděčný za odpovědi, které mi přišli. Mám radost, že nemusíme např. po rozhovoru se slovenským Ebedem tesknit, že by se akce nesená v podobném modlitebním duchu u nás vůbec nekonaly.
Nechejte na sebe dýchnout atmosféru těchto setkání.





Odkazy:
http://vecerychval.cz/

 


Jak vlastně vznikla myšlenka chval a co je tím hlavním, co chtějí tyto večery přinést?
Samotná myšlenka ve mne zrála dlouho. Vlastně si mne Bůh k tomu nenápadně vedl už několik let skrze různé knížky, články a přednášky o chvále a i skrze samotné chvály, kterých jsem se na různých místech účastnil. Nejvíc se mi v této souvislosti připomíná kniha Život v nových dimenzích, díky které jsem si uvědomil základní důležitost a až nezbytnost chvály. Dále to byl jeden článek, který mi velice plastickým způsobem vykreslil, co se děje v duchovní oblasti na místě, kde je Pán takto přímo uctíván, chválen a vyvyšován. Temnota, deprese a vůbec všechno, co se pozvedá vůči poznání Pána a jeho Pravdy, je chválou přímo prolamováno. Jde tu o základní přesun, jestli mi rozumíš. Něco jako nebeská intervence :-), průlom nebes. Jednoduše pozvedneš oči od temnoty a zahledíš se do Něj. Vzejde ti Jeho sláva, která je pravá skutečnost, Pravda. On přijde, slíbil to. Když ho chválíš, děláš kroky víry, ke kterým se Bůh přiznává a přenáší hory z naší cesty. Tomu jsem uvěřil. Od té doby jsem ve zřízení chval spatřoval základ pro další duchovní činnost ve farnosti. Něco jako opěrný bod. Nějak podvědomě jsem to viděl strategicky důležité. Vytvoříš místo, kde Bůh prolamuje temnotu a lidé mohou svobodně přicházet a čerpat přímo z Něj.
Tím hlavním, co chtějí tyto večery přinést, je Boží přítomnost. Vůbec si neděláme nárok, že tomu tak musí být vždycky. Ale on je věrný. Chvála přinášejí osvobození do srdcí a poznání Pána, to je to hlavní, co chceme těmito večery přinést.

Jak takový večer vypadá?
Hrajeme asi osm, nebo devět písní. Nesnažíme se ale je jen odehrát a jít dál. Není to koncert. Písně hrajeme delší dobu, dokud jejich význam, poselství nesestoupí hluboko do srdce. Snažíme se modlit textem, vyjádřit svou lásku k Bohu hudbou, jednotlivými akordy, tóny. Každé brnknutí s Bohem a pro Boha. Chceme ho chválit.
K tomu se lidé přidávají tak, jak každý chce a potřebuje. K dispozici jsou modlitební vlajky, lidi mohou stát, sedět, klečet, zpívat, zvedat ruce, rozjímat, cokoliv. Občas máme nějaké předem připravené slovo, o které se chceme podělit (k těm se lidé můžou vrátit díky internetovým stránkám, kde je také umisťujeme). Takto se modlíme asi hodinu, hodinu a půl.
Večery jsou v našem kostele, který se trochu snažíme i vizuálně přizpůsobit atmosféře osvětlením, apod. Po setkání se vytvoří několik hloučků a sdílíme se čistě neformálně a spontánně s těmi, kteří se takto sdílet chtějí.

Jak dlouho trvalo, než se uskutečnil první večer?
Několik zkoušek, bohužel si nepamatuji kolik přesně. Možná měsíc. Před tím bylo ale důležité pověřit někoho, kdo by byl schopný vést samotnou modlitbu, někoho kdo má pro to dar a povolání vést chvály. A taky dát dohromady kapelu. Hrubým odhadem to trvalo asi čtyři měsíce.

Kolikátý to již bude večer a můžeš porovnat, jaký byl ten první a co přinesly ty další?
Bude to už sedmý večer. První večer byl hodně jiný. Byl součástí vigilie před Sesláním Ducha svatého, která měla částí víc. Chvály byla jen součást.
Později se podařilo chválám dát pravé místo. Každé nové čekala nějaké vylepšení. Noví členové kapely, nové nástroje, vlajky, víc vlajek... na setkání si nacházelo cestu stále více lidí. Co mi však přijde jako nejdůležitější vývoj je, že na začátku jsme byli hodně nervózní, soustředění na hudbu a aby se lidi modlili a tak. My jsme v tom byli většinou úplní začátečníci. Ve chvílích kdy jsme to ale dali Bohu, dotýkal se nás i lidí úžasným způsobem; to mi přijde jako nejdůležitější vývoj.

Kdo vše se na něm podílí?
Všichni kdo přijdou. Ano, hrajeme tam jako kapela, ale kdyby si lidi jen sedli a poslouchali, nebylo by to zrovna to pravé; každý kdo přijde se podílí na modlitbě. Někteří lidé se navíc podíleli na tvorbě modlitebních vlajek. Musím všem lidem poděkovat, že chvály berou za své a moc nám pomáhají jak modlitbami, tak prakticky.
Kapela má v současnosti šest členů. Ondra hraje na kytaru, bonga a vede chválu jako takovou, celý večer. Marek hraje na elektriku a vede kapelu instrumentálně. Dušan hraje dechy a Tomáš na klávesy. Sólo zpěvačka je Terezka. Já hraji na basu.

Jaké máte reakce?
To je vždycky potom to nejkrásnější. Když se někdo podělí o to co s Bohem zažil, člověk může radostí vyletět z kůže :). Reakce jsou někdy až překvapivé. Je úžasné vidět, jak se to některých lidí dotýká. Zvláště když člověk přichází poprvé. Stále nemůžu uvěřit tomu, že si to Bůh tak používá! Většinou jsou to osobní svědectví, takže si to nosím v sobě a mám z toho velkou radost.
Někdy bývá Boží atmosféra taková, že by se dala krájet. Bůh nám skrze Ducha vylévá svou lásku do našich srdcí! Reakce jsou pozitivnější než bych byl vůbec ochoten čekat. Díku Bohu, že jedná!

Jaké je tvé osobní pozvání pro každého, kdo si bude tento rozhovor číst?
Není nic, co bychom mohli nabídnout nějak extra. Bůh je stejný všude. Vždycky se chce dávat. My nejsme nijak zajímaví. Pokud ale toužíš po chvále, po modlitbě a společenství, jsi osobně zvaný. Chceme se spolu podělit o zkušenost, že Bůh na naši společnou chválu odpovídá. To ale ne kvůli nám, ale kvůli Tobě. Přijď ne kvůli nám nebo hudbě, ale kvůli sobě a kvůli Bohu. Pro váš vztah.



Děkuji za rozhovor a přeji jim všem a všem účastníkům mnoho krásných chvil před tváří Boha. Pavel Šupol

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz