Díky vytváření podhoubí o křesťanské hudbě všude, kde se to zdá být vhodné, se v časopise litoměřické diecéze začínají objevovat články o hudbě a nestojí za tím nikdo jiný než kolega Palo Poláček. Díky jeho zprostředkování se v minulém čísle objevil rozhovor s libereckou kapelou !ON. Kapelu !ON jsem objevil já osobně při mém minulém vypracovávání diplomky na VUT v Brně před 6 lety, kdy jsem si stáhl nějaké jejich první písně z jejich stránek. O to větší radost mám, že vám mohu zprostředkovat rozhovor s kapelníkem této již opět s novou chutí hrající kapele.

 

 

Palo Poláček, garant našich stránek o hudbě, mi dal kontakt na kapelníka skupiny !ON Tomáše Trubače. K rozhovoru jsme se sešli v pizzerii a po pár minutách bylo jasné, že je s námi i On. Bylo to příjemné a vpravdě ekumenické.


Kdy a jak vznikl !ON?


Teď ti přesně neřeknu rok, bylo to 1999 – 2000. Jak jsme vznikli? Já, ačkoli jsem byl vychováván v křesťanské rodině, odešel jsem od víry a do světa, hrál s post punkovou mezinárodní kapelou Freek Paraid. Jezdili jsme do Německa, do Maďarska. Ale po určitém čase jsem se vrátil zpátky k víře.
Vrátil jsem se k víře a chtěl jsem hrozně moc hrát. Byl jsem takovej nadšenej křesťan, a bylo ti to takový zvláštní. Protože jsem neměl žádný muzikanty, rozhodil jsem sítě mezi křesťany, jestli by se mezi nimi nějaký muzikant našel. No a potkali jsme se úplnou náhodou v Rokáči. V rokovým libereckém klubu. Z ničeho nic, a byl tam basák, bubeník i kytarista. A já jsem řekl klukům, jestli by nechtěli hrát. Zkoušelo se v libereckým Koloseu, měl jsem asi šest písniček hotových, a za dva měsíce už jsme vyhráli soutěž začínajících kapel na Liberecku.

Křesťanských?
Ne, vůbec ne. To se mi moc líbilo, takže jsme hráli asi dva roky, no a pak byla taková stagnace, nebyly nápady, nebyla inspirace a ještě jsem vlastně dostal nabídku, abych zpíval v Ram Adonai, takže jsem to vzal a rozpadli jsme se na čtyři roky. A po čtyřech letech, prostě to tak přišlo, jsem začal znova psát…


To bylo kdy?


Před dvěma lety. Před rokem a půl, de facto. A dali jsme se znova dohromady. Teda krom basisty který odešel do Prahy a bubeníka, který odešel do Ostravy. Hráli s nějakou kapelkou, takže jsme si našli novýho bubeníka a novýho basáka a jedeme.


Nechceš nám povědět, jak si tě Pán Bůh přitáhnul podruhý?


To bych docela rád. Prakticky, já jsem odešel ze skupiny Freek Paraid, a jelikož jsem pocházel z křesťanský rodiny, tak jsem věděl, že Bůh je stále nade mnou, i když člověk dělá hrozný věci, že ho stejně Bůh nepustí. Pořád jsem žil tak napůl a potkával jsem kamaráda, který byl na drogách a byl i zavřenej a říkal mi, že chodí do jedný církve a jestli bych se tam chtěl podívat. To bylo prakticky taky znamení. Tak jsem tam přišel, a byl jsem fakt psychicky na dně, sám ze sebe. Přišel jsem tam a už jsem tam zůstal. Jo, ten kluk odešel, to byla Církev Bratrská, tam jsem si našel i ženu, a jsme spolu už šestej rok. Takže takhle. Křesťani jsme celá kapela. Já pocházím z Církve bratrský, jinak kluci jsou z Jednoty bratrský.


Před kolika lety jste udělali tu desku ze které jsou na DVD ukázky?

Je to šest let, pět let


A teď tedy chystáte…


Teď chystáme demo, pokusíme se z toho udělat maxi singl, alespoň tři věci aby byly dobře udělaný, to bychom chtěli nabídnout, ale uvidí se, jak to bude s financema, jestli se to zaplatí.


Co byste teď chtěli hrát nebo co teď hrajete?

Předchozí deska zní dost metalově, což jsme teda nechtěli, ale nebyl na to čas a hrozně nás to mrzí. Teďka hrajeme takovej rock pop.


Takovej Brit pop?

Přesně tak, něco jako Oasis, teďka Cold Play nebo Snow Patrol… Já jsem třeba vyrostl spíš na takovejch Indies, co jsem měl rád byli třeba Smashing Pumpkins. Předtím takovej ten old school hard core, jako byly Bio Hazzard a takovýhle, ale někdy mám chuť na punk, někdy mám chuť na pop, někdy na všechno, když je dobrej tak i metal. Já skládám při akustický kytaře, pak se to předělá na elektriku, ale i tak je to dost melodický.


Kdo dělá texty, muziku?

No tak já jsem začal na textech, což je taky krásnej příběh. Měl jsem kdysi děvče, když mně bylo patnáct let, v Červeným Kostelci, a to jsem byl ještě takovej trampík, samotář. A byl jsem tam, rozbalil jsem si stan a pozoroval jejich barák. A byl tam pomníček, byly tam Boží muka a na těch božích mukách, dřív to tam bylo vysekávaný, ale teď tam byl ofocenej text a na tom bylo plexisklo. A ten text jsem si vyfotil starým Zenitem, byly to verše od Marie Rafaelový. Je to katolička, myslím že, výborná básnířka. No nepamatuju si ho, a tenhle text jsem nikdy nezhudebnil. Ale když jsem se obrátil, přišel jsem za jedním duchovním a on mi dal knížku. Já jsem tu knížku náhodně otevřel a byl tam ten text z kapličky, přesně na tý stránce. Tak jsem si řekl, že to budem zhudebňovat. Potom kvůli CD jsem musel hledat autorský práva, jestli je to možný vydat, a zjistil jsem, že to asi nepřichází v úvahu, ona zemřela sama, bez dětí, bez manžela někde na Slovensku. Tak jsem volal až někam na Slovensko, a ten poslední člověk, u kterého zemřela někdy v padesátých letech řekl, že nikoho nemá, takže ty texty je možný použít, takže já jsem vlastně začal na Marii Rafaelový. Zhudebňovat texty ze třicátých čtyřicátých let bylo hrozně zajímavý, byla tam staročeština a tak.
Teď se pokouším psát texty i muziku já, ale vlastně na tom dělá celý !ON.
Když jsme jezdili po křesťanských festivalech, tak většina kapel byla děsná, a hlavně většina organizátorů, kteří organizovali křesťanské festivaly, to byla totální katastrofa. Proto my odmítáme hrát na evangelizacích, nechceme už hrát na vyloženě evangelizačních festivalech, protože chceme hrát i pro nevěřící lidi.

Něco jinýho jsou podle mě chvály, ty patří spíš lidem, kteří jsou v Duchu svatém a ve vytržení chválí Pána, a to nezasvěcenému může připadat jako kotlíkářský potlach… Ale je jasný, že nestačí mít v srdci lásku, ale musíš taky umět hrát na kytaru.
My chceme, aby se spojila křesťanská i nekřesťanská hudba. V zahraničí je úplně normální, že se křesťanský CD prodávají ve světskejch obchodech a to bysme hrozně chtěli.


To je, řekl bych vaše práce, protože za čtyřicet let komunisti tady v čechách vymazali z povědomí lidí, že jsme křesťanská civilizace. Lidi tady už netuší, kdo jsou křesťané. Že být křesťanem je normální. A přitom jediný rozlišení je, jestli je hudba dobrá nebo ne. Spousta lidí vůbec netuší, že třeba U2 jsou křesťani jako poleno a o ničem jiným nezpívají, a je to i spousta dalších kapel.

Ano, to právě chceme, mluvit k lidem normálně.
Já jsem třeba za ty roky, co jsem hrál v křesťanských kapelách, nezažil jedinýho člověka, co by nám řek, co mi to cpeš? Ze stovek a stovek lidí. Nikdo nic neřekl na duchovní texty. Lidi říkají, že je to pěkný, je tam hlavně láska, milost a tak, a to je dobře. Říkal mi jeden člověk: hele, jestli ty si křesťan, tak to už křesťan může bejt opravdu každej, a já na to – no vidíš.

Rozhovor vedli Petr Hudeček a Tomáš Trubač

Odkazy:
http://on.webz.cz/

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz