Chtěl bych vám představit na české poměry neuvěřitelný projekt, který se dokázal prosadit do českých rádií, klip brouzdá Óčko, píší o něm časopisy jako Rock and Pop, Spark atd. Připravte se na pořádnou porci  křesťanského emo-hardcoru Jonatána Kalety, který po všech těchto úspěších dal dohromady kapelu s názvem ION AT AN. Navíc je možné v současné době předobjednávat  na Gimlu kritikou úspěšně přijaté album „Tears of Repentance“ a pozor, jako bonus k němu dostanete album P.O.D. - Payable on Death

 

O tomto úspěšném projektu se můžete dočíst mnoho na jejich stránkách, dovolím si jen vypíchnout některé věci. Tak například to, čím je album „Tears of Repentance“ raritou a tím nemyslím jenom to, že se jedná o hudbu nesoucí křesťanské poselství. Určitě za raritu můžeme považovat to, že všechny nástroje, které zde zazní a taky hlas linoucí se do éteru patří pouze jedinému člověku a tím je Jonatán. A nemusí nás to překvapit, protože se jedná o hudebníka, jehož ruce dokáží rozeznít snad vše, nač si vzpomenete. On sám prozradil, že hraje na klavír, bicí, kytaru, basu, saxofon a hru na další nástroje si nechává jako překvapení pro fanoušky. Když byl Jonatan v lednu 2007 pozván do pořadu Madhouse na Óčku, nezbylo mu nic jiného, než si jak jinak sám natočit a sestříhat svůj domácí videoklip na píseň Totally Useless. Tak snad jen tohle málo stačí k tomu, aby jste se již sami vrhli na objevování projektu nesoucího název ION AT AN. Snad vám i následující rozhovor s Jonatánem Kaletou pomůže udělat si vlastní názor na často diskutovanou otázku, zda i tvrdý hudební styl může sloužit Bohu. Já osobně jsem zastáncem toho, že ano.

Děkuji Ivě Rejlové za rozhovor s Jonatánem.

 

Odkazy:

http://www.ionatan.cz

http://bandzone.cz/ionatan

http://wwww.gimel.cz/ - objednávka CD ve speciální edici s P.O.D.

 

 

Kdy jsi s muzikou vlastně začal?

To už si nepamatuju. Na klavír jsem začal hrát když mi bylo asi 5 let a pak už to nešlo zastavit ;)

 

Proč ti je blízký právě hudební žánr emo-hardcore, kde se střídá melodický zpěv a hrdelní řev?

Není to jediný žánr, který je mi blízký. Ale je pravda, že je to jeden z mála žánrů, ve kterým se dá vyřvat veškerý svoje zoufalství a boje. Není to uklidňující, ale je to opravdový.

 

Představ v krátkosti kapelu. Jak jste se dali dohromady?

Jestli mluvíme o kapele „Ion at an“, tak ta vznikla na základě CD, které jsem nahrál před dvěma lety. Jmenovalo se Ion at an - Tears of repentance. Nezamýšlel jsem, že ty písně někdy budu hrát na živo, ale Boží cesta byla jiná. 

 

Kde bereš inspiraci při skládání? 

Všude kolem sebe. Můj způsob skládání vychází z nálad a z věcí, na které myslím. Nejde to jinak. Když prožívám v životě nějakou těžší chvíli, složím přirozeně nějakou uřvanou melancholickou píseň. Když naopak prožívám pěkné chvíle, vznikne melodická jemná píseň. Hrozně se to v hudbě projeví. A je fakt, že když jsem nahrával to album, zažíval jsem zrovna těžší dobu, plnou otázek. Možná proto je to v takovém žánru, v jakém to je.

 

Hraje při tom roli i tvé přesvědčení, tvá víra?

Moje víra hraje roli v celém mém životě. Jsem jí prostoupen. Nejde to jinak. Člověk ale žije v dnešní ateistický společnosti a to ho ovlivňuje. Osobně často řeším otázky víry, otázky vlastního selhání. Jsou to pro mě osobně nejdůležitější věci. Proto jsou taky mé texty duchovně laděné. Nesnažím se lidem něco vnucovat. Jenom ventiluju v hudbě to, co mi probíhá v hlavě. Je to pro mě určitej druh výpovědi…

 

Nesetkal ses už s kritikou stylu muziky, který hraješ?

Mezi „sekulární“ společností vůbec. Právě naopak. Lidé to přijali. Nevytvořili si vůči tomu předsudky. A zpětně vidím, že dost lidí se nad tím zamýšlelo a nějakým způsobem je to proměňovalo. Bůh si to ohromě použil.   Mezi“křesťany“ se najdou lidi, kteří tu muziku odsuzují. Nic o tom neví a dělají soudy. Zažil jsem si své. Dneska je mi to už jedno. Nesnažím se nic obhajovat, nemám sílu pořád do kola vysvětlovat vše, co je za tím. Ti lidé to stejně nepochopí. Jsou uvěznění v kleci předsudků a „vlastní“ pravdy. Spíš je potřeba se za ty lidi modlit, aby jim Bůh jejich soudy nepočítal za hřích.   

 

Co ti na dnešní společnosti nejvíce vadí?

Pokud myslíte ateistickou společnost, tak mi hrozně vadí, jak lidi přistupujou k člověku. Že už nevidí jeho hodnotu. To že člověk není jenom tělo, ale i duše a duch, který jsou mnohem cennější.  Chybí úcta a tolerance mezi lidma. Dnešní doba je hrozně výkonová a povrchní. Myslím, že to je všechno způsobený tím, že člověk se vzdálil Bohu a trápí se sám se sebou. Neví si se sebou rady.

 

Na tvém zatím posledním, druhém albu Tears Of Repentance je z dvanácti skladeb šest v angličtině. Proč? Je to proto, že se ti lépe skládá anglicky a nebo proto, že si to dnešní doba tak žádá?

Angličtina je víc zpěvná. Mimo to jsem chtěl, aby se to dostalo mezi lidi a nebyl jsem si jistý, jak to přijme česká „hard“ scéna. Takže jsem měl i tu vizi, že by to mohlo jít do Německa nebo Polska. A tak to nakonec asi i bude. Teď se přemýšlí právě o distribuci v těchto zemích.

 

Kdy toto album vyšlo, jak dlouho vznikalo a jak by jsi ho dnes s mírným odstupem času zhodnotil?

Vyšlo zhruba před dvěma lety. Dělal jsem na něm asi rok. Myslím, že to bylo to nejdůležitější, co jsem ve svým životě zatím udělal. Vím, že to ovlivnilo hrozně moc lidí, dostával jsem od nich maily, mluvili se mnou o tom. Pro mě je důležitý, aby to, co dělám, mělo smysl. A tohle si Bůh moc použil. Byla to pro mě motivace jít dál.

 

Co ti vyšlo před tímto albem?

Už jsem pár CD sólově nahrál. Ale všechno doma na špatný vybavení. Nic z toho jsem nepustil ven. Spíš to zůstalo v okruhu kamarádů.

 

Jsi poměrně mediálně úspěšný. O tom svědčí prezentace tvé muziky v rádiích, ale i na hudební TV Óčko, kde jsi se objevil v pořadu Madhouse. Co myslíš, že ten zájem o tebe způsobilo?

Myslím, že zatím v tomhle tvrdším stylu v ČR není moc konkurence, takže když se objeví něco trochu zajímavýho, lidi si to najdou. Hodně se povedl zvuk té nahrávky, což také hodně pomohlo. A třetí věc, že bylo možná pro lidi zajímavý, že to CD nahrál jeden člověk.

 

Je podle tebe u nás málo podobných kapel tohoto ražení?

Rozhodně to v ČR není touhle hudbou přecpaný. Skupin, které mají trochu  lepší vybavení, dávají do toho čas a energii a zároveň jsou na dobré hudební úrovni, takových tu je jen pár. Lidi, kteří se v téhle scéně pohybují, je většinou všechny znají. Přeci jenom nejsme tak velký národ…

 

Kdo je tvým hudebním vzorem, co posloucháš za muziku?

Asi nemám žádný konkrétní hudební vzor. Poslouchám toho hromadu. Je těžký vybrat. Tak třeba z různých soudků bych vybral: Norma Jean, Underoath, Alanis Morissette, Kryštof, Monkey Business, Damien Rice, Enter Shikari, Envy, Get Cape, Missy Higgins, Sikth, Sigur Rós, The Bled,U2…

 

Jak probíhalo natáčení klipu Totally Useless a s kým jsi na něm spolupracoval?

No, to byla taková rychlovka. Natočil jsem to s kámošema na domácí kameru a sestříhal si to. Celý jsem to dělal asi 3 dny. Bylo to jenom kvůli Madhousu na Óčku, aby tam mohli pustit nějaký klip. Takže podle toho to taky vypadá ;)

 

Kolik klipů jsi vlastně už natočil a na kterým se ti nejlíp pracovalo?

Zatím máme 2. Totally Useless a Nesmrtelnost duše. Ten druhý klip už je celkem profi. Dělali ho lidé, kteří točí Exit 316. Myslím, že se celkem povedl… 

 

Pověz něco o akcích, kde jste hráli a na jaký z těch koncertů rád vzpomínáš?

Hráli jsem dost festivalů, třeba Rock for People, Oleško… a pak kluby po ČR. Nejvíc vzpomínám  na Defest. Tam byla neuvěřitelná atmosféra. Taková, jak to popsat - rodinná. Hrozně moc jsem tam zažil Boží přítomnost. Prožil jsem tam co znamená, „Když se dva nebo tři sejdou ve jménu mém, jsem uprostřed nich“.

 

Co vás v nejbližší době čeká?

Teď jsem měli trochu pauzu, protože druhý kytarista hraje ještě s Clou a jeli větší turné, 2. zpěvák donahrával CD s Goro a já jsem byl dost pryč. No ale každopádně se zase dáváme trochu do kupy a máme teď domluvený klubový koncerty. Nejbližší Plzeň, Chomutov, Praha…

 

Jaké jsou tvé plány do budoucna? Kdy vyjde další album, které avizuješ na stránkách kapely?

Na dalším albu dělám. Už něco mám. Ale bude to v úplně jiném stylu. Přibližně nějaký pop-funky-akustic… něco takového ;) Myslím, že do léta bych to mohl stihnout, ale uvidí se.

Díky za rozhovor Jonatan Kaleta

 

 

 

 

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz