Měl jsem příležitost povídat si s lidmi, kteří se byli v průběhu pobytu Rebeccy u nás v její blízkosti. Tak jsem si řekl, že se jich zkusím zeptat, jaká vlastně Rebecca a taky celá kapela je mimo pódium. Nebylo nic jednoduššího, než sednout do auta, ve kterém seděli někteří z nich a položit řidiči Jurisovi pár otázek. Pokud vás to zajímá, přeji fajn počtení…

 

Zdravím Jurise, hrdého řidiče Rebeccy St. James, respektive jejího doprovodu. Koho jsi vlastně vezl?
No já se musím přiznat, že vlastně ani nevím, koho jsem vezl. Vlastně na letišti tam byl takovej trošku šrumec, kdo koho poveze, takže jsem jen věděl, že nepovezu Rebeccu, já nevím, oni říkají, jestli to byl nějaký manažer nebo co, kdo seděl vepředu a vzadu ti tři, já se přiznám, že ani nevím, ale spíš někdo z toho doprovodu.

Nebudou to bráchové, po kterých tady šílely fanynky?
Ne, bráchové to asi nebyli, ale vezl jsem ty bráchy v noci vlastně po koncertě a díky tomu, že si zapomínali věci, tak jednoho jsem vezl dvakrát k pódiu a pak jsme jim dělali takovej noční průjezd městem. To bylo docela zajímavý, říkal, že to oni v Americe nemají. Jsme projížděli těma úzkejma středověkejma uličkama, měli jsme problémy se tam dostat, tak jsme ho tak trošku protáhli.

 

A ty jsi vlastně asi nejpovolanější osoba, abys nám řekl, jak probíhal odlet. Jestli to nějakým způsobem dali najevo, jak se tu cítili?
Tak moje angličtina není úplně very well, ale dá se říct, že potom z těch rozhovorů, jak to vlastně s celou tou kapelou i s Rebeccou, tak si myslím, že se jim tady velmi líbilo. Že takovou atmosféru, jaká tady byla, tak nemají vždycky. A to, co se jim tady hodně líbilo, bylo to, že ten koncert – aspoň mně to přišlo takový – že tady nebyl velký binec. A že to bylo v pokojným duchu a pak taky, že tu byla přátelská atmosféra, že bylo vidět, že ti mladí prostě jako naslouchají.

No a nějaký osobní zážitek při setkání s Rebeccou – podání ruky, obětí, pusa?
Co mě překvapilo, tak že celá ta kapela a Rebecca, že byli úplně obyčejní lidi. Prostě z letadla vystoupili nebo z terminálu se objevili fajn úplně obyčejní lidi, akorát že měli strašně moc krámů, mile se usmívali a první, co bylo, tak že s každým z nás si potřásli rukou a vyměnili jsme si jména a pár nějakejch frází, povykládali jsme si o různých věcech a ve velice přátelském duchu to bylo.

Zkus popsat, jak probíhá cesta řidiče, co to všechno obnáší. Asis toho moc nenaspal, tak jsem slyšel jednu úsměvnou historku, že jsi dokonce zaspal – tak jak to bylo?
Že jsem zaspal?

Že jsi zaspal v okamžiku, kdy jsi je měl vézt na pódium a žes strašně uháněl městem, abys to stihnul k hotelu. Je to pravda?
No tak, nevím, jestli to mám říkat. Jelikož mi neukazuje tachometr, kolik jedu, asi jsem možná mohl jet rychleji, to je pravda. No, je možné, že jsem zaspal. První noc jsem totiž spal asi čtyři hodiny, druhou už jenom tři hodiny, tak jsem si odpoledne na chviličku zdřímnul, tak je možný, že jsem něco zaspal. No a jelikož jsem takový člověk, který chodí na poslední chvíli, tak před tím odjezdem k hotelu jsem měl asi 15 minut, mezi kterýma jsem se musel vzbudit, nasednout do auta a přijet včas.

A jaké bylo rozloučení? Dokonce se ke mně doneslo od Marka Nováka, že Rebecca utrousila nějakou slzičku při odletu. Je to možné nebo už byla spíš tak psychicky unavená ze všeho?
Tak myslím si, že únava tam byla, protože když přišli, tak mi připadlo, že byli víc takoví jakoby otevřenější, při tom odletu šla vidět určitá nervozita nebo stres, jak to dopadne se zavazadly a taky i to, že vlastně byla další cesta před nimi, tak šlo vidět, že byli prostě trošičku unavenější. O té slzičce nevím. Já hůř vidím, mám nějaký dioptrie, takže na dálku hůř vidím. Jediný slzičky, který vím, tak že při tom koncertě, když zpívala tu píseň o tom svým kamarádovi – se jmenoval David, tak to jsem teda slzičku ronil já teda.

Tak já myslím, že ti můžem poděkovat za super rozhovor a popřát zase nějakou pořádnou rybu do auta.
Ještě jsem dostal CD s věnováním od Rebeccy, s takovým opravdu hezkým věnováním, tak to je vlastně moje asi jediná vzpomínka taková hmotná, kterou si nechávám, protože jsem nefotil, tak to mám takovou malou připomínku toho, že jsem se mohl dostat do její blízkosti.

 

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz