Letošní CampFest nabídl opět pestrou paletu nejenom hudební produkce. Mezi množstvím zajímavých skupin skutečně z celého světa jste měli možnost taky zajít na různé besedy a přednášky.

 

Přiznám se, že díky přípravě našich přednášek, díky setkáním s množstvím známých lidí a taky díky možnosti rozhovorů a setkání přímo s hudebníky jsem se moc na program nedostal. Hned po příjezdu ve čtvrtek pozdě večer jsem se již nedostal na Christafari, které jsem si chtěl poslechnout živě, ale o to víc mě překvapilo velké množství lidí na naší první přednášce O duchovním rozlišování hudby, kterou měl Palo Poláček. Musím říct, že jsem celkově vnímal velký zájem o přednášky a mnohdy byl stan k tomu určený malý a lidé postávali i venku. Jen mám dojem, že díky složení našich posluchačů jsme pouštěli i tvrdší skladby, které běžně nepouštíme. To se mi stalo i na mé přednášce se zamyšlením Proč křesťané delší dobu nevstupovali do populární hudby.

Přestože jsem čas trávil již zmiňovanými setkáními a rozhovory, některé koncerty jsem si nenechal ujít. Musím však přiznat, že tyto pro mě přitažlivé se odehrávaly mimo hlavní stan a zvlášť jsem byl zvědavý na české a slovenské kapely, co nového nebo kdo je pro mě novým objevem. Opět nezklamali Run(a)way se svým mladickým zapálením, neodpustil jsem si zajít na chvály FLOW, kde jsme se sešli většinou čeští návštěvníci CampFestu. Atmosféra byla skvělá a byl jsem rád, že když jsem nestihl samotné vystoupení Giny, aspoň zde jsem ji mohl slyšet na hostování. Stejně jako ona hostovala u FLOW, holky za Run(a)way zaskočili zase na hostování k ní na koncert, takže fungovala taková supr spolupráce čekých kapel, kterým neudělali ostudu ani Michael. Ti dokázali strhnout publikum a taky samotného zvukaře, který si v průběhu koncertu spokojeně podupával a pak si zašel koupit jejich CD. Podobnému pokušení jsem podlehl i u slovenských The Elements, kteří předvedli skutečně skvělou produkci své tvrdší tvorby a stali se pro mě objevem slovenské scény. Po jejich koncertě jsem musel dát za pravdu klukům, kteří dělali přednášku Metal pro Krista, že tato mladá sestava se svou tvorbou vymyká průměru kapel, na které jsme u nás zvyklí. Přiznám se, že tohle bylo aspoň malou vzpruhou na mou náladu, která se pomalu začala kalit díky proudu vod, který nebesa na nás spustila již od brzkých ranních hodin a díky kterým se celé stanové městečko začalo pomalu proměňovat v rozbahněnou plochu.

To již jsem začínal být při koncertu N.D.E. trochu nervózní, protože Láďa Křížek, se kterým jsem měl dělat besedu, byl někde na cestě a při tomto počasí se doba této cesty začala prodlužovat. Tak jsem jej spolu s jeho kytaristou Radkem Krocem čekal v naprostém slejváku delší dobu přímo u vjezdu, abychom urychlili registraci, kterou kluci stejně po příjezdu nestihli. Byli jsme dohodnuti, že vše vyřešíme až po jejich vystoupení. Nenapadlo mě, že s tím mohou být problémy, které jsem s úsměvem vyřešili při vstupu do stanu, kde vše mělo probíhat. Tam je totiž nechtěli vpustit, že nejsou registrovaní!:-) Kluci během chvilky nachystali vše potřebné a stan již byl plný lidí, kteří se na Láďu těšili. Jak mi někteří říkali, nechtělo se jim věřit, že Láďa přijede a bude povídat o víře a o tom, co pro něj a pro nás víra v Boha znamená. Bylo zajímavé vnímat ještě před začátkem zájem lidí, kteří nás venku zastavovali a chtěli se Láďou pozdravit. Asi největší radost měli všichni, pro které Láďa ve své době byl skutečnou hvězdou. Hned po první písni bylo jasné, že nálada oproti počasí bude skvělá. Jelikož šlo o besedu, měl možnost každý položit nějaký dotaz. Hodinka proložená písněmi a pro mě velmi povzbudivým svědectvím o tom, čím je pro Láďu víra a kým Bůh a proložená taky vtipnými odpověďmi, které doprovázel kromě potlesku i bouřlivý smích přeplněného stanu, rychle uplynula a my se museli loučit. Pak nastal problém s tím, že bylo potřeba stan rychle vyklidit, aby se mohli chystat další vystupující. Jenže zájemců o osobní rozhovor a pozdravení se s Láďou, pozvání na koncerty atd. bylo tolik, že jsme se ještě asi hodinu zdrželi. A pokud by byl prostor, určitě by se tento čas protáhl. Jak mi říkal Radek, běžně po koncertech Kreyson tráví se svými fanoušky někdy i 2,5 hodiny rozhovorů a setkání, protože jak mi říkal, oni jsou ti, pro které svoji hudbu tvoří. Není to sympatické?

Přiznám se, že jsem se večer rozhodl již nezůstat, protože jsem měl vše mokré a čekal mě ještě další týden na horách, na který bylo třeba trochu usušit boty, spacák a především stan, takže jsem jel domů. Takže vystoupení PlanetShakers znám jen z vyprávění kamarádky, která tam zůstala.

Takhle jsem prožil Campfest já. Když jsem na něm byl před 3 lety, spíše jsem jej prožíval více na koncertech, teď to bylo pro mě v mnohém jiné, ale stejně obohacující.

 

Pavel Šupol

 

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz