Přátelé, kdo z nás byl v pátek 5. 6. 2015 v Lucerně, tak nám dá zapravdu, že chválit Boha na tomto místě ve společenství 2300 lidí, kteří tento večer neváhali přijít, byl neopakovatelný modlitební zážitek. My měli tu čest s Martinem Smithem strávit 30 minut na tiskové konferenci, tak přinášíme odpovědi na naše otázky.

 

Tisková konference s Martinem Smithem jen pár okamžiků před vlastním famózním vystoupením

v pražské Lucerně 5. června 2015

 

V poslední době jsi hodně koncertoval v České a Slovenské republice, zítra jedeš do Trnavy na LUMEN, potom v létě na Slovensko na Campfest. Co tě k tomu vede?

Martin: Nevím, rád jezdím do této části světa - i Budapešť, Bukurešť, jižní Ukrajina. Prostě dělám něco v této části Evropy, která si myslím, že je připravena na skutečný Boží zásah. Obzvláště mezi mladými lidmi. A tudíž jsem pro to nadšený.

Existuje jedna řeholnice, která se modlívá za všechny křesťanské zpěváky a kapely. Asi před hodinou jsme jí psali a zeptali se, zda ti chce něco vzkázat, když za malý okamžik budeme s tebou mluvit osobně na konferenci. Ona obratem odpověděla, že se za tebe dnes večer bude modlit a děkuje za to, co děláš pro Boha, a jak tvá práce pomáhá mladým lidem nalézat povolání.

Martin: Díky, díky moc.

V roce 2006 jsi vystupoval na festivalu Colours of Ostrava. Byl to pro tebe tak silný zážitek, že jsi o něm dokonce napsal zmínku ve své knize. Jaký byl tvůj nejsilnější zážitek tam?

Martin: Oh, co to jen bylo? (vzpomíná…) Připomeň mi příběh té noci.

Jeden z účastníků tiskové konference se zapojil:  Myslím, že tuto kapitolu napsal zrovna Stu G (kytarista - pozn. red.). Podle mě šlo o tu hrstku lidí na začátku koncertu, která se ke konci rozrostla v obrovský dav posluchačů. A jak se modlil za lidi, kteří tam stáli a pili pivo, atd.

Martin: Jo, jasně.

V knize je napsáno: „Na hudebním festivalu v Ostravě nás ohromilo, že tam máme několik stovek fanoušků. Byly tam však také tisíce návštěvníků, kteří o nás nejspíš nikdy neslyšeli a nejspíš se nezajímali ani o texty našich písní. Na svých vystoupeních jsme několik let tvrdě pracovali, aby byla přijatelná pro různé typy posluchačů. Nezpronevěřujeme se své víře. Snažíme se dotknout toho nejlepšího, co v nich je! (...) Když jsme zpívali Vidím mračna a ano, jsem připraven tančit nad touto vyprahlou zemí, jako bych v nitru slyšel Boží hlas, jak mi říká: „Tohle je ta vyprahlá země, a já chci, abys na ní tančil. Nepovažuj tyto příležitosti za samozřejmost.“ Rozhlédl jsem se a uviděl jsem hloučky dobře naladěných lidí, jak popíjejí pivo, drží se kolem ramen a zpívají promítané texty…“

Martin: Tohle miluji. Chci říct, existuje něco vzrušujícího na hraní a zpívání před lidmi, kteří by nikdy nepřišli do kostela. Je to nesmírně vzrušující, protože dostaneš šanci vidět, jak Bůh koná zázraky.  A to mám rád v mém životě, když vidím, jak Bůh dělá zlomy v lidských životech v tomto kontextu.

Se svou manželkou jste založili Compassion Art (Umění soucitu- pozn. red.). Kde a jak jste už s tímto projektem pomohli?

Martin: Inu, byl to skvělý a tvůrčí zážitek, protože jsme shromáždili spoustu zpěváků z celého světa a napsali jsme všechny ty písně. Nevím, jestli z charitního úhlu pohledu to byl taky tak obrovský úspěch, ale hudebně jsme v tom byli fakt dobří. Úžasné bylo, jak se všichni umělci sešli s úmyslem něco rozdat a opravdu pomoci lidem. Tak vznikly skutečně dobré příběhy o tom, jak tyto peníze pomáhají lidem na celém světě.

Můžeš nám říct jeden z nich?

Martin: Jasně. Máme velký projekt v Brazílii, kde pečují o rodiny v džungli uvězněné v severní části Brazílie. Spousta lidí vůbec neví, že tito lidé existují. Takže tam musí mít lodě, aby se dostali na konec džungle, kde vyučují děti, stavějí nemocnice. Ty lodě se jim neustále potápěly, tak jsme jim koupili novou velkou loď, kterou jsme pojmenovali Compassional (Soucitná). Takže to bylo úžasné, už se nepotápí. To bylo fakt dobré.

Máš z poslední doby nějaký silný duchovní zážitek, dotek Boha, o který by ses s námi rád podělil? Nemusí to být spojeno s hudbou.

Martin: jo, vnímám, že mám takový dotek každý den, protože mám hodně dětí. A ty jsou opravdu jedinečné! Náš dům je tak plný legrace, radosti. A tak je pro mne každý den zázrakem.

Chceme ti říct na závěr ještě jeden příběh, který se stal. Na jednom z tvých koncertů byl před pár lety kněz (o. Pavel) se skupinou studentů. Jedna studentka tehdy prožívala dobu, kdy chtěla spáchat sebevraždu.  Při tvém koncertu ji však začaly téct slzy a něco se v ní zlomilo. Od té doby už to nechtěla udělat. Takže jakýsi zázrak, díky za to, co děláš.

Martin (s vděčností): wow, dobré, fantastické, úžasné.

Na závěr máme pro tebe malý dárek. Je to kniha, kterou jsi napsal, přeložena do češtiny. Pokud budeš chtít, můžeš ji během svého koncertu třeba někomu věnovat.

Martin: ano, díky, Bůh vám žehnej.

 

Zde máte náš tým: P. Pavel Šupol, Ludmila Honková, Markéta Maňáková

 

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz