KREYSON se nečekaně vrátil a dává o sobě vědět koncertním CD/DVD Kreyson Live Třinec 2007. Frontman KREYSONU, Ladislav Křížek, ale stojí před náročným úkolem: dokázat rockovým fanouškům, že jeho srdce přes popový „úkrok stranou“ bije pro tvrdou muziku. Prý našel sám sebe, opravdovou víru v Boha a k návratu jej přivedl stesk po rockové hudbě. O „pravých“ důvodech jeho návratu zaznívají hlasy různé, poslechněme si nyní i ten jeho. Přesvědčí vás?

 

Náš rozhovor bych začal od konce. Proč se „starý“ KREYSON po Zákonu Džungle rozhodl skočit? Ta deska nenaznačovala nějakou autorskou krizi …

Byl jsem unavený. A když děláš něco, z čeho tu radost nemáš, tak se dostáváš do takových nepříjemných stavů. Cítil jsem, že si potřebuji odpočinout.

 

Na scénu jsi se vrátil po boku svého bratra s popovým projektem DAMIENS. Rockoví fanoušci jsou hodně ortodoxní a tohle pro ně musel být docela šok. Co tě přimělo k téhle „proměně“?

Já jsem ani nepočítal, že by se to rockerům mohlo líbit... Jak se to stalo? Přijel jsem do Německa ke stejnému producentovi, Janu Němcovi, který produkoval první dvě desky KREYSONU a i tu poslední, a ten mi řekl: „Jestli chceš dělat bigbít, tak se mnou nepočítej, přišla éra dance music.“

To, co ale vzniklo z DAMIENS jsou normální písničky, které se dají zaranžovat různým způsobem. Brácha pořád tlačil: „Pojďme dělat větší bigbít,“ jenomže nám se to nějak nedařilo. Pořád nám to klouzalo do toho popu. Já sám nevím, čím to bylo. Možná i vlivem gramofonové firmy.

 

Teď, když jsi se vrátil na rockovou scénu, nelituješ, že si tvoje jméno většina lidí vybaví v souvislosti s popem?

Chtěli by mě vidět škemrat za odpuštění na pranýři, a to mě nikdy neuvidí. Já si myslím, že člověk jde životem a vyvíjí se. Samozřejmě, pohybuji se v malé zemi ... Je ale zase pravda, že producent to mohl udržet víc někde jinde. Ale zkuste „ukočírovat“ takového člověka, který zpívá s Urbanovou Fantoma Opery, zpívá se Svěceným housle a k tomu zpívá s CITRONEM Radegasta. Mezi genialitou a zavrhnutím je velice tenký led, a když není producent, který to má „zmáklý“ a ví, co dělá, tak se stane to druhé. Ten samotný interpret neví, co chce. Ale na druhou stranu třeba zpěvák od SLIPKNOT sedí u španělky a zpívá milostný songy. A já si říkám: „Člověče, že ho ještě neroztrhali, ty metalisti, co...?“ Myslím si, že je to i o mentalitě.

 

Myslíš, že tady jsou lidé méně tolerantní ...

Já nevím. Nevím, jak to funguje tam.

Ještě k tomu chci říct, že si moc cením toho, že jsem mohl být jak v popu, tak v rocku. Pořád je to muzika a buď ji děláš dobře, nebo ne. Většina těch, co mě zavrhli, slyšeli jen „Mám Tě Rád“ a ani neví, co udělali DAMIENS za písničky a jaké mají texty. Něco odsoudit jde strašně rychle, ale něco udělat, něco natočit, něco zprodukovat, tak to už každý nedokáže.

 

Pak o tobě téměř nebylo slyšet vůbec a asi nikoho nenapadlo, že se někdy vrátíš k rockové hudbě ...

(okamžitě reaguje) Ani já ne.

Jak to přišlo?

Mohu říci, že o vzkříšení KREYSONU se mi ani nezdálo. V mezidobí jsem však nezahálel. Mou láskou se stalo studio a celá alchymie se zpracováním zvuku vůbec. Když jsem porovnával nahrávky našich kapel a těch zvenku, slyšel jsem propastný rozdíl, hlavně ve zvukové kvalitě. Potom jsem začal shánět ty nejúžasnější studiové krabičky.Vzniklo studio, které jsem si vysnil - plné špičkové techniky a krabiček, které dokáží přinést zvuk, jaký mají kapely zvenku.V té chvíli mi také docházelo, že život je o lidech a ne jen o věcech. Když jsem poprvé spolupracoval se zvukařem Jirkou Markvartem, otevřeně jsem mu řekl: „Jestli chceš zůstat, klidně zůstaň. Budu s tebou rád dál pracovat.“ No a Jirka je dnes šéfzvukařem, já se věnuji hlavně masteringu. Další „zvukový alchymista“, kterého jsem potkal, je kytarista velkého srdce, Radek Reddy Kroc. Díky němu jsem mohl slyšet snad všechny kytarové aparáty, co na světě jsou. Někde při diskuzích o nich přišla řeč na KREYSON a na otázku, jak by asi zněla „Čarovná noc“ v akustické podobě. Nakonec jsme vzali kytaru a rozhodli se, že uděláme unplugged. Ve strašně krátké době a úžasným způsobem vyrostl fanklub. Fanklubáci samozřejmě začali: „Čarovná Noc je krásná, ale zazpíváš nám jí někdy i s kapelou?“ A já říkám: „Nevím“ „Ne, zazpíváš nám jí!“ (směje se) „A dělej! Zpívej! My to chcem!“ A o tom to je. Každý zpěvák, každá kapela dělá písničky pro své fanoušky. Dělat muziku jenom pro sebe, to by bylo hodně smutný (úsměv).

 

Už zmiňované akustické CD „Nejde vrátit čas?“ má v titulu – největší hity z období KREYSONU, VITACITU a CITRONU. Slyšel jsem poznámku, že trošku „klame tělem“, že VITACIT a CITRON tam mají jen po jedné skladbě. Není to škoda? Nelákalo tě natočit víc jejich písniček?

Vybrali jsme hlavně ty písničky, které dobře vyzněli na jednu akustickou kytaru a které byly mému srdci nejbližší - Couvám (Už Couvám z alba Radegast od CITRONU – pozn. aut.) a od VITACITU „Snad Odpustíš“.

 

Po akustickém tour přišlo znovuzrození KREYSONU. Proč jsi na jednotlivé posty vyhlásil konkurz. A co na to říkal tvůj věrný „souputník“ Jarda Bartoň?

Jarda Bartoň se také zúčastnil konkurzu, ale spíše jako člen komise. Bylo by asi vrcholně legrační zkoušet Jarka ze stylu hry a hluboce se zamýšlet jestli nám vyhovuje nebo ne. Bylo to jenom na něm a já nevěděl, jestli bude chtít hrát. Největší problém, abych se přiznal, byl bubeník a basista, protože o těch je bigbít.

Proč konkurz? Kluci ze „starého“ KREYSONU věděli, že se KREYSON staví. Oni to věděli, a kdyby chtěli, tak zavolali a řekli: „Láďo, pojďme. Já chci ...“ ... Proč jsem nezavolal já jim? Odpověď je prostá-nechtěl jsem opakovat věc, kterou jsem udělal tenkrát, když jsem zakládal Kreyson. Nechtěl jsem rozdmýchávat opět staré rány. Hafo i Karel Adam - oba hráli s Alešem Brichtou. Zavolal jsem jim až teď a pozval je na křest Kreysonu. Obvolal jsem Dana Kroba a Petra Henycha (dřívější kytaristé KREYSONU), Hafa (Daniel Hafstein) a Karla (Karel Adam). A oni řekli: „Jasně, rádi přijdem“. Bylo to, jakoby se něco změnilo, něco se rozlomilo a odtáhlo pryč.

 

Co jsi říkal na slova Daniela Kroba, který na internetu napsal, že: „Otázkou zůstává, zda byl tento projekt („nový“ KREYSON) nastartován touhou po kvalitní hudbě, nebo touhou po doplnění mizících financí pohasínajících hvězd …

Je to asi čtyři roky, co jsme s Danem mluvili a on nadhodil otázku co s KREYSONEM: „Všichni se vrací, není to škoda?“ Tenkrát, abych řekl pravdu, jsem si to nedokázal ani představit. Před dvěma lety mu volám a říkám mu: „Dane, jedeme s Radkem Krocem akustickej KREYSON, nechceš do toho jít s náma?“ Dlouhé ticho.....a nakonec? Nakonec mám odpovědět na jeho slova z internetu. Má odpověď tedy zní: „Každý si svůj pomník staví sám.“

 

Pojďme k současnosti. Je to zhruba rok, co jste zpátky na scéně. Jak váš návrat prožíváš?

Neuvěřitelná raketa. Já se ti přiznám, že jsem myslel, že mě ti fanouškové snad uklovou. Co jsem slyšel - DAMIENS a tohleto … My jsme tam vylezli a nic se nedělo. Fanouškové mají svůj svět a já jsem ani nevěděl, že tolik fanoušků KREYSON ještě má, a když je vidíš pod tím jevištěm – i na tom DVD je vidíš, jak zpívají s tebou – tak ti musí dojít, že to je ten zpětný odraz, který každý muzikant potřebuje - vydat energii a dostat ji zpátky. Ta výměna energie na tom DVD je. Má to charisma, fanouškové tam jsou a zpívají. Krása.

 }

KREYSON už není jenom o České republice. Vyjeli jste s DORO do Evropy. Jaké je vyvolávat v lidech emoce svojí hudbou, řekněme, navzdory jazykové bariéře? Polovinu písniček jsi zpíval česky …

Když nám bylo dvanáct, čtrnáct a začali jsme poslouchat AC/ DC, JUDAS PRIEST, DEEP PURPLE, SLADE, NAZARETH, SWEET, SUZI QUATRO, rozuměls jim? Jaké to v tobě zanechávalo pocity? Muzika je fenomén a buď tam energie je a to sdělení je ze srdce, nebo tam není. A potom je to všechno špatně. Za mnou přišli fanouškové z Mnichova, kteří jeli až do Braunschweigu a říkali mi: „Nám se to líbí v tý češtině víc!“ Oni měli všechny moje české desky, včetně Svěceného, Urbanové, včetně všeho. Já byl normálně v té šatně vyřízenej: „To není možný ... Všechno si sehnali.“

Muzika je celosvětová v okamžiku, kdy zazní. To znamená – oni ví, že voláš a poznají, co to je, jestli je to zlo, nebo dobro. Jestli je tam anděl, nebo kozel. Ty symboly znají a jedou. Nebyl žádný problém.

 

Čím vás obohatila spolupráce s DORO? Kromě nových zážitků a poznávání nových míst.

Nás to obohatilo obrovsky. To, jak oni zvučí kytary, to jak oni míchají i třeba živé koncerty, tak na základě toho jsme po tom pracovali ve studiu. My jsme viděli, co se tam děje, jakým způsobem se tam tvoří. Navíc šéf zvuku ve studiu Kreyson s námi jezdí všechny kšefty a zvučí je. On se tam bavil s těmi zkušenými zvukaři, co teď zvučí DORO. Tam je rozdíl obrovský - být s nimi ... Být s nimi je pro českej bigbít alfa a omega. Všechno jde sem, ale tady od nás nejde nic. My jsme tady jak zakletá princezna. Jedním z mála, který dobře ví kudy vede správná cesta je Miloš Doležal. Co jsme si to jsme si - smekám před jeho neúnavnou prací a velkými muzikanty, kteří přijali jeho nabídku ke spolupráci a přijeli až k nám. Každá takováhle spolupráce je nesmírně cenná!

 

O dnes (1. 4.) pokřtěném CD/DVD jsi už něco naznačoval. Co kromě záznamu koncertu na Noci plné hvězd v Třinci na něm fanoušci najdou?

Je tam krásný bonus s DORO – „Deep In The Night“ jako duet. Potom tam jsou takové záběry pro lidi, kteří mají rádi KREYSON. U duetu je hezky vidět, jak vypadá naše studio, o kterém jsem mluvil. DORO si hned zamilovala Jirku Markvartů a říkala: „To je fajn, že on nevychyluje, on je naprosto v klidu kluk,“ takže se skamarádili. Svoje party nazpívala během pár minut a atmosféra byla úžasná. Nakonec je všechno vidět i z těch obrázků. Jsem šťastný, že jsme dnes mohli křtít tohle DVD. Kreyson Live jsme byli našim fanouškům dlužni již od pátého výročí KREYSONU. Za obrazový záznam a jeho úpravu musím složit velkou poklonu za celý KREYSON Davidovi Beránkovi je fakt profík a spolupráce s ním byla potěšením. Stejný dík patří střihači a tvůrci autoringu DVD, Karlu Comovi. Zvuk se míchal a mastroval v našem zmiňovaném studiu. Je zajímavé, že právě Doro a písnička „Deep in the Night“ bylo to první, co zaznělo v našem studiu. Někdy mám pocit, že se nic neděje náhodou.

 

Bonusem na CD je píseň „Salome“. Proč jste ji vybrali a co pro tebe znamená odkaz Karla Kryla?

Já jsem Karla zažil naživo jenom jednou a skončilo to mejdanem, kde on hrál a zpíval až do noci. On byl velkým kamarádem kluka, který se o KREYSON stará jako o svoje děcko, a to je Jožka Kořenek. Ten mi říkal: „Hele, pojďme zkusit něco jako „Salome“ od Kryla.“ Já na to: „... Salome od Kryla?“ Takhle jsem se já blíž dostal k písničkám od Karla, poslouchal jsem je jednu za druhou a naskakovala mi husí kůže. V nich totiž vedle takového buřiče, kterým Karel byl, zaznívá obrovská pravda a ta je v pokoře. Jeho texty budou žít navždy, protože jsou zpovědí, a to i „Salome“. Když jsme ji začali, tak mi došlo, že tu písničku neuřveš. Slyšel jsem totiž některé covery Kryla a líbil se mi Landa: „Cesta je prach ...“ (naznačuje Landův projev), ale Salome se vyřvat nedá ...

 

Můžeš srovnat Landův přístup k písním Karla Kryla se svým přístupem?

Pro mě je Landa fenomenální. Je to velká osobnost a dokonale produkuje sám sebe - Landu. Jako já jsem se snažil produkovat Křížka. Civilně jsem tu písničku vzal a „normálně“ jsem ji odzpíval, pohladil jsem ji, otevřel jsem své srdce a začal zpívat Salome. Myslel jsem při tom na Karla Kryla a na Ježíše Krista ve kterého on věřil, kterého miloval a ctil. Samozřejmě, jak se bude líbit, nevím. Když se budeme bavit o tom, co je dobře a co špatně, tak všechno prověří čas. Přes ten čas se všechno přefiltruje, a co je dobré, zůstane. Co dobré není, o tom může klidně deset tisíc lidí říct cokoliv, ale rozhodne až čas.

 

Už jsme se dotkli minulosti, současnosti a zbývá budoucnost. Budou nové songy, nová deska? Zkrátka a jednoduše: „Co bude dál?“

To bych taky rád věděl, co dál. Všechno je v rukou Pána Boha. Člověk si o sobě může myslet, co všechno nebude, a druhý den není. O nové desce nemůžu nic říct. Nová deska bude, až budu přesvědčený o tom, že si může stoupnout vedle Anděla Na Útěku a vedle Křižáků. To proto, že ji všichni budou srovnávat s Andělem. Dokud nebude dobrá, nepůjde ven. KREYSON má dneska 50 písniček, a když začne hrát písničky ze Zákonu Džungle, tak je nikdo nezná. To byla éra celosvětového sešupu rokenrolu do řiti. To nebyla otázka čistě jenom KREYSONU a únavy, ale otázka celosvětového trendu.

 

Tvoje texty byly vždy silnou stránkou vaší tvorby. Každé vaše album bylo něčím specifické, a to se týká i textů. Jaké by mělo být poselství „nového“ KREYSONU?

Já se modlím každý den, abych napsal něco, čemu lidi budou lidi rozumět a co jsem prožil. Chci, aby to, co napíšu, mělo hlavu a patu. Každý zpěvák je svým způsobem kazatel a mnoho lidí přebírá to, co on zpívá. Já bych chtěl nabádat k úctě, aby si lidé vážili druhého člověka. Vážili si jeho pomoci... Chci zpívat i o lásce, ale láska není jenom chtíč, uspokojení sama sebe. Láska je, když zůstaneš u člověka, který leží a už nemůže, vezmeš ho na záda a neseš ho dál. I o tom by měla být nová deska, která už má název – „Andělé Strážní“. Texty Kreysonu byly vždy o životě a mezilidských vztazích. Život sám zůstane navždy velkou knihou, která se otvírá a zavírá s naším narozením a odchodem... Představte si, že se poruší pravidla Zákona vesmíru a vaše duše se oddělí od vašeho těla.Váš anděl strážnej vás převede na druhou stranu až na samý práh věčnosti, kde budete moci spatřit všechny své plody vašeho konání na Zemi.Tam jeho poslání končí, naposledy vás obejme a navždy se s vámi rozloučí. Setkáte se s universální pravdou a vše bude najednou tak jasné. Myslím, že tady ta písnička by se mohla jmenovat Poslední milost. Ano, na další desce KREYSONU budou texty o životě na Zemi, ale i o životě potom.

 

 

Když už jsme u těch textů. Mě vždycky zajímalo, co tě inspirovalo k napsání tak silné výpovědi jako je píseň „Nejde Vrátit Čas“...

Nevím. Já jsem vždycky seděl nad svými texty, a když jsem je napsal, tak jsem nevěděl jak a ptal jsem se: „Bože, kde se tohle ve mně vzalo?“ Ale můžu ti říct, že jak život běžel,mnohé z nich jsem opravdu prožil .Některé věci a pocity se dají jen velice obtížně sdělit. Jak říká můj kamarád: „Zkušenost se nedá předat. Ale jedno vím dnes jistě- mít domov a zázemí je pro člověka jeden z největších pokladů na Zemi.“ Já jsem o něj v jednu chvíli musel velice bojovat. Sklopil jsem hlavu, zavřel oči a snažil se všechno pochopit. Kdo ztratí domov, ten ztratí všechno.To bylo jediné, co mi v tu chvíli naštěstí docházelo. Docházelo mi, že kdo v tu chvíli uteče - utíká jen sám před sebou a bude utíkat celý svůj život. Zůstal jsem v té místnosti za zavřenými dveřmi a bojoval jsem o to, aby mi to doma zůstalo. Tu písničku, kterou jsi zmínil, jsem si opravdu prožil: „Jediným slovem jsi zbořil celý svůj hrad, kde jsi se hřál, když bylo nejhůř kam jsi utíkal ...“

 

Několikrát si během našeho rozhovoru mluvil o Bohu. Změnil se nějak tvůj vztah k němu? Může ti být inspirací?

Na Křižácích jsem se Boha snažil dotknout snad asi nejvíce. Ale postupem času mi dochází, jaký je rozdíl s Bohem opravdu žít, nebo o něm jenom zpívat.V „mezidobí“ jsem se nechal pokřtít, což pro mě jako křesťana znamená první krok. Odevzdal jsem všechno svému Pánovi a můj Pán je Ježíš Kristus. Ten je na prvním místě. Když jsme hráli ve věznici pro takové kluky, jako jsi ty ‑ jako bych tam viděl svoje syny, tak jsem jim říkal: „Děti, tady ten pašák za mnou – Ježíš – umřel právě pro ty, kteří se chtěli otočit k dobru. A až se otočíte k dobru, počítejte se strašným masakrem – to zlo jen tak zlehka neodejde, to se začne bránit všemi způsoby a s tím musí každý počítat. Skrze Krista budete moci porozumět mnoha lidem a věcem, kterým jste dřív nerozuměli.“

Tady u nás je křesťanství v hudbě v začátcích. Ale třeba v Americe mnoho kapel zpívá o tom, o čem já tady mluvím. A nikdy bych to do nich neřekl a nikdy jsem se o to nezajímal, takže až teď vidím P.O.D. a další podobné kapely, jak oslavují světlo a pána Ježíše. S naprostou lehkostí ty bigbíťáci vzývají ne toho kozla, ale toho druhého. Oslavují radost. Podobnou cestou se vydali i třeba Nicko McBrian (IRON MAIDEN) či Dave Mustaine (MEGADETH). S naprostou lehkostí oslavují radost, už ví, kde jí mají hledat.

 

Poslední otázka. Ladislav Křížek je hodně kontroverzní jméno. Jsou slyšet hlasy, které říkají, že tvůj návrat je „zase nějaká přetvářka“ a že nejde ze srdce. Je těžké se s takovouhle pověstí vyrovnat?

Jsou věci, se kterýma nic neuděláš – jsou lidi, kteří budou naslouchat, a jsou lidé, kteří naslouchat nebudou. To, že někdo ze srdce řekne: „Tebe nenávidim! Tebe nemusim,“ to je jeho problém a s tím už se nedá nic dělat. Já se pokorně ukloním těm lidem, kteří mi nevěří, poděkuji jim, je to jejich názor. Já jim ho nemůžu vzít, ale budu poctivě pracovat, aby se změnil. Co víc můžeš udělat? Nic...

 

Sestava:

Ladislav Křížek - zpěv

Jaroslav Bartoň - kytara

Radek Kroc - kytara

Luděk Adámek - baskytara

Zdenek Pradlovský - bicí

 

Diskografie:

Anděl Na Útěku 1990

Zlatej Chlapec 1991 (sólové album)

Křižáci 1992

Elixír Života 1993

Zákon Džungle 1995

 

Martin Wagenknecht, Spark 5/2008 (převzato se svolením)

 

Odkazy:

http://www.spark-rockmagazine.cz

http://www.ladakrizek.com/

 

 

 

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz