Poprvé se na UNITED objeví stálice slovenského worshipu. Jestliže hovořím o stálici, svědčí o tom historie kapely na jejich webu. Zde první zmínka o společném vystupování sahá až do roku 1994. Osobně jsem měl tu čest být s nimi na jedné evangelizační akci, kde nejenom mě jejich svědectví o Božím působení hodně povzbudilo a oslovilo. Rád bych se o něj podělil.

 

Svědectví Jakub Krátký (bicí):

Včera jsme měli s manželkou výročí 5 let od svatby, tak se z toho těšíme. Na jedněch chválách před rokem jsme byli v takové situaci, že jsme už měli dítě a bydleli jsme v Prešově. To je odtud velmi daleko, asi 400 km směrem na konec světa. Bylo to super, neplatili jsme za nájem, jen za energie, jelikož tam byli lidé, kteří nám velmi pomohli. Ale někde uvnitř v nás byla velká touha po vlastním bydlení kvůli tomu, že byt byl už dost starý a být s dítětem ve starém bytě je trošku náročné. Takže věci, které se dali změnit, jsme trošku pozměnili, ale nebylo to úplně ono. A když jsme na jedněch chválách zpívali tento žalm (Pán je môj Pastier nič mi nechýba) a Braňo hovořil, že když máte pocit, že Pán Bůh s něčím mešká, s něčím, co vám slíbil a ještě vám to nedal, tak teď se pojďte za to modlit. A manželka říká, že ještě stále bydlíme v podnájmu, že je to nefér… Stav byl takový, že jsme neměli ani peníze, ani normální příjmy.

Když jsme se vrátili domů, stále jsme se dívali po inzerátech a stalo se, že za měsíc jsme bydleli ve vlastním bytě s tím, že banky změnily nějakým způsobem podmínky, už ani nevím jakým… To je nějaký zvláštní zázrak, za dva měsíce jsme bydleli v tom bytě a vlastně doteď bydlíme v bytě a je vůbec zázrak, že splatíme to, co máme a vždy, když každý měsíc dojde splátka, tak si říkám: „Chvála Bohu, zase bylo z čeho splácet a že je to v pořádku.“ Je to pro nás takový zázrak, že bydlíme ve vlastním bytě, ve kterém jsme dříve nic neměli a z ničeho nic máme byt. S manželkou jsme zhodnotili, že před pěti roky jsme se brali a neměli jsme vůbec nic, jen odvahu a víru. A dnes vidíme, jak za pět roků máme úplně všechno. A nebyl jeden jediný den, kdy by se o nás Bůh nepostaral. O nás a o naše dítě. Amen.

Svědectví Braňo Letko (zpěvák):

Myslím, že Bůh chce, aby tu zaznělo slovo důvěra. Takže to slovo důvěra je něco, co rezonovalo už u mnoha lidí, kteří se modlili za toto dnešní setkání. Vím, že pro svět je Bůh nejméně důvěryhodný, na Boha se ve světě vůbec nedá spoléhat. Takové typické: „Já se radši nemodlím, protože když se modlím, dopadne to špatně.“ Já takových lidí znám, je jich mnoho.

Ale pro mě je Bůh někdo, kdo je průhledný, jasný, lehce předvídatelný. Má rád čísla, ale není matematik. Je to Bůh, který je dobrý za každé okolnosti. Já jsem 22 roků křesťanem a vidím, že se neustále stará. Neustále mi něco přináší do mého života a neustále mě může překvapit. Už jsem křesťanem 22 roků a myslel jsem si, že po dvou týdnech mě to přejde, jako všechno do té doby, kdy mě všechno do dvou týdnů přešlo. Ale toto stále trvá. A On je stále stejný, vůbec se nezměnil. Slovo důvěra bude mé časté slovo při přímluvné modlitbě a tam jsem chtěl říct jedno svědectví.

Jednou jsme byli na setkání, které bylo pro manžele, byly to duchovní obnovy. Tam na těch obnovách jsme měli s mojí manželkou Martou vést chvály. Těšili jsme se na to. Některé manželské páry byly takové zvláštní. U jednoho páru bylo vidět, že ona je šťastná, že je tam a on vůbec nevypadal tak šťastně. Takových manželských párů tam bylo více. A jeden pár tam opravdu nevypadal šťastně. A Marta mi říká, víš co, jsem ráda, že máme chvály a nejsme ty přímluvné dvojice, že se nemusíme modlit. Těsně před tím, než měla začít modlitba, přišel za námi o. Jakub a říká: „Pojď i ty s Martou na modlitbu, je málo přímluvců, o. Peter bude hrát chvály“. A tak jsem řekl: Dobře, budeme mít Boží slovo a Marta říká: „Tento manželský pár, ten kdyby šel k nám…“ A za chvíli Marta hovoří: „Podívej, podívej, kdo k nám jde!“ Přesně ti dva se k nám blížili. A tak jsem řekl Martě: „Co uděláme?“ A ona: „Zdrháme!“ „To nestihneme.“ Říkám: „Pane, zachraň nás, aspoň mi dej slovo, co mám říct tomuto muži.“ A On mi říká: „Řekni mu, jak je venku pěkně!“ A já: „Co?“ Venku bylo krásně, slunce svítilo… A jak přišli k nám, řekli jsme: „Ahojte, jak je dnes venku krásně, že?“ A on začal: „No, mohl jsem orat, kosit, sadit…“ Začal jmenovat všechny věci, které mohl dělat a já mu říkám: „No vidíš, proto jsi přišel sem a dal jsi tento čas Bohu, tak Bůh se sám teď o tebe postará a on bude od této chvíle konat v tvém životě větší věci, než jsi měl doposud.“ A Bůh mu následně odpověděl.

A v tom manželka držela v rukou Písmo svaté a začala číst 5. knihu Mojžíšovu, 28 kapitolu: „Budeš požehnaný navěky, jak budeš bedlivě poslouchat všechny příkazy, které já ti tu dávám…“ A tak to četla jedno za druhým… „Budeš požehnaný na poli, budeš požehnaný při svém vcházení, vycházení, atd., atd…“ A já jsem se podíval na něho a ten chlap tam stál a tekly mu slzy a byl z toho úplně hotový. Víš, takto tě může Bůh požehnat, ale tady je napsané, jen když budeš zachovávat jeho přikázání. A on říká: „Ale toto já neznám, to nevím jak.“ „Ty nevíš jak? Když mu dáš svůj život a řekneš: Já tu dnes stojím jako tvůj, přijímám, že jsi vzal můj hřích a já ti od dnešního dne odevzdávám svůj život. Od dnešního dne platí to, co řekneš Ty. Jsi v mém srdci…“ Skončili jsme a chlap říká: „Věřím.“Na druhý den byly obnovy manželských slibů a oba dva se vedli za ruce. A já říkám: „Toto je jeden z největších zázraků, který jsem tu za tento víkend viděl.“

Za 14 dní jsme hráli v jednom městě, znovu byl krásný slunečný den a byla objednána obrovská hala na chvály. A tam bylo pár lidí, ale mezi těmi lidmi byl Jaro. A říkám mu: „Čekal bych tu kohokoliv, ale tebe fakt ne.“ A ptám se: „Co se stalo?“ A on: „Běž hrát, potom ti povím.“ V životě jsem tak rychle chvály nehrál, jelikož jsem chtěl vědět, co ho dovedlo sem.  A on říká: „Já jsem přišel domů, sedl jsem si a říkám: Bože co budeme dělat.“ V pondělí se ozvalo klepání na dveře a přišel k němu soused, že se mu pokazil traktor, součástka přijde až za měsíc. „Nepoořeš mi?“ „Celý týden jsem oral, to je něco jiné než sedět za pásem ve fabrice…Celý týden jsem chválil Boha, až mi tekly slzy, jaký jsem byl šťastný, že můžu být venku. Chválil a zpíval Bohu, že mu nic nechybí.“

Přišel víkend a říká: „Bože co budeme dělat?“ Ozvalo se klepání na dveře a opět: „Pokazil se mi traktor, součástka přijde až za měsíc, nepoořeš i mně?“ Tak poořu… Sedm traktorů je v dědině a všechny se pokazily. „Celý den sedím na traktoru, po čem jsem vždy toužil, modlím se za to k Bohu a žehnám vám i dalším, kteří přinesli živého Ježíše do mého života, který všechno změnil.“

Setkali jsme se za dva měsíce, bylo to na diecézním setkání mládeže a já na něho: „Co ty tady?“ „Bůh je dobrý, přišel jsem Ho chválit.“ Wow... „I děti jsou tady, podívej.“

Později na Campfestu jedna dívka přišlo za mnou a říká: „Můžu na chvilku?“ A já ji říkám: „Co potřebuješ?“ „Já jsem Jarova traktoristova dcera…“ „Já nevím, co jste měli doma předtím, jen to trochu tuším: Nevím, co máte doma teď, ale vím, co se stalo ten den.“ A ona říká: „Já vím, co bylo u nás doma, vím, jak otec pil, jak bil mámu a nás… A teď každé ráno stojí při nás, když odcházíme a žehná nám a modlí se za každého z nás. Čeká na nás, když přijdeme zpět domů a ptá se: Jaký byl den, co bylo... Chce se modlit za věci, které nebyli dobré. Večer nebo k obědu nás volá k modlitbě a hovoří, jaký je Bůh. On sám se nás ptá, jestli nepotřebujeme peníze, chodí za námi. On je ten, který přinesl změnu do naší rodiny.“ A to dítě dále říká: „Já chci, aby to co se stalo Jankovi, aby se stalo i mně.“ A já ji říkám: „Budeš to mít.“

Na jedněch chválách naráz zpozoruji někoho v kožené bundě, dobře vypadající chlap, spokojená šťastná manželka a já jim říkám: „A co vy dva tu pohledáváte, přišli jste chválit Boha, protože je dobrý?“ „On je dobrý.“ „A jak se daří?“ „Zle. Všechno co jsem nasadil, nevyšlo. Pršelo tenkrát, kdy nemělo, nepršelo v tu dobu, kdy mělo pršet. Nic nevyšlo. Ale lidé mi přinesli osivo a řekli: Na, tu máš a nasej si. Těm, co se něco podařilo, každý přišel za mnou. Mám natankované ve všech traktorech (měl už i vlastní kombajn). Mám nasazené, natankované a Bůh se o nás staral, i když to byl nejtěžší rok, jaký jsme kdy měli.“ A dále hovoří: „Aspoň jsem si koupil ovečky. A tak se z nich raduji a těším se z nich.“ Za dva týdny bylo další setkání obnovy, na kterém řekl, že když přišel domů, děti mu pověděli o tom, jak vlk roztrhal ovečky. Když se šel podívat na škody, zjistil, že roztrhal jen ty staré, které by asi nepřežili tuto zimu. „A protože to bylo v době, kdy vlk je chráněný, úřad mi proplatil celou škodu a já si mohu koupit ovečky nové a mladé. Děkuji za to, že jste mi znovu ukázali Boha, na kterého jsem už trošku zapomněl. Teď sedím doma a říkám: Tak Bože, co budeme dnes dělat?“

Minulý týden jsme byli na setkání a jeden účinkující řekl: „Potkal jsem ho na setkání, které svolal otec biskup a radil se s nimi, jak přinést evangelium do rodin.“ Takže z člověka ze kterého nic nebylo, když jsme se setkali, kde alkohol v jeho životě vládl, je teď muž, se kterým se biskupem radí, jak přinést evangelium do rodin. Bůh může úplně změnit tvůj život. On změnil tohoto muže, změnil jeho manželství, změnil jeho rodinu, jeho děti, které říkají, že chtějí to, co otec. Změnil lidi v dědině a je to muž, který je nadále skromný, podniká, a i když se mu daří i nedaří, chválí Boha. Uprostřed chval se někdy dějí zvláštní věci. Bůh přebývá na chválách svého lidu. Bůh je ten, který je uprostřed chvály.

Před dvěma týdny jsme hráli v Hermanovcích a jak jsme hráli, neměli jsme čas ani se potom modlit za lidi. Pověděli jsme jim, že se budeme modlit uprostřed chval. Budeme Ho chválit, budeme Ho uctívat. Jeho království se prolomí do našeho světa. Bude obnovovat, bude uzdravovat, bude dávat novou sílu, bude dávat mladost, bude přinášet nové věci. A pak přišla SMS – nastoupil jsem v pátek na operaci, lékaři mě poslali domů, že nemají co operovat.

Toto je náš Bůh, který dělá zázraky. Uzdravuje i dnes, neplodným dává děti – já jsem jeden z nich, máme doma tři a modlíme se za další. A i další lidé, kteří chválí Boha, modlí se a už očekávají děti. Nechejme našeho Boha Bohem, dovolme mu, aby dělal větší věci, než jaké si my dovedeme představit a pochopit. Nech, aby do tvého problému přišel. Nech. On dělá věci, které si my nedovedeme ani představit. Amen

Chodíme hrávat na základní školy. Celý první stupeň nám dali k dispozici jednou za měsíc po obědě. Všechny děti přijdou do malé tělocvičny a my jsme tam spolu s nimi. Někdy je tam dětí 80, někdy 70, nebo 120 podle toho, co se děje. Rodiče museli podepsat souhlas, že tam děti mohou chodit. A my tam máme chvály a chodíme tam i svědčit. Je tam samozřejmě i křik atd. Je to takové veselé. A někdy si říkám, jestli ty děti vůbec poslouchají, jelikož hlásáme i evangelium. Vždycky je to na téma: Jak se Bůh může postarat.

Postavil se takový malý chlapec, učitelka ho přivedla a říká mu: „Můžeš říct, co se u vás stalo?“ A on řekl:  „Když jste tu zpívali: Budem ako strom, tak jsem si říkal, moje babička to nemůže vidět. Řekl jsem mým rodičům, že se chci za ni modlit. A co se stalo? No, je jí lepší.“

Učitelka pokračuje: „Zastavila mě maminka na ulici a říká mi, že syn přišel domů a říká ji: Seberte se, chci se jít za babičku modlit. A oni se tak po sobě dívají a říkají: Proč? No protože ona je slepá a já sem slyšel, že Bůh uzdravuje, tak aby viděla. A oni nejsou moc věřící, tak si říkali, co je to ve škole učí.  Odvezli ho tam a chlapec se modlil za svou babičku.  Modlil se za ni. Babička pak říkala, že jí přestal takový tlak v oku. Pak šla na vyšetření a lékaři říkají: To není možné, ta vaše diagnóza. Tak to řekli s radostí tomu vnoučkovi.  A on říká: To jsem já nechtěl, já jsem chtěl, aby viděla.“ Našel se jeden lékař, který dělal výzkum v této oblasti na speciální poruchy a nemoci. Ten si vybral babičku, že ji bude operovat, jelikož ji chce mít ve své sbírce lidí, které operoval. A ta babička dnes vidí. Takže Bůh slyší dětské modlitby.

Na jednom kurzu přišel manželský pár – ona je slepá a on byl velmi divný, přišel o berlích, jen tam seděl, funěl. A odcházel starší pán. Kněz vedle mě říká: „Víš, kdo to je? To je známý psychotronik, takový okultista, který roky rokoucí lečí lidi, takový lidový léčitel.“ A já jen: „A jéje, to je super. Znám Vítěze.“ A tak jsme mluvili o lásce, která mění všechno. A on přišel ne na modlitbu, která byla za odevzdání života Pánu, za rozhodnutí pro Boha. Ale přišel, dotlačil jej někdo na modlitbu za uzdravení, jelikož měl tak pokažené záda, že nemohl ani chodit.  Jsou to velmi chudobní lidé, staré auto. A tak při té modlitbě mu říkám: „Víš co, nech, ať Bůh ti ty záda uzdraví. Ty ses snažil pomáhat lidem, ale snaž se to teď nechat na Něm.“ A on hovoří: „Který Bůh?“ „Jen Ten jediný.“ A na druhý den, když jsme zpívali tu píseň: Já milujem Krála a On lubí mňa, tak jsem viděl, jak si on zdvihl berle a postavil se a zpíval Já milujem Krála a On lubí mňa. A bylo mi jasné, že on ví, komu dal svůj život. Pánu Ježíši dal všechny ty roky. O týden později, kdy k němu chodili další lidé na léčení, jim říkal: „Víte, já už to nedělám.“ A oni: „Jak je to možné?“

Bůh mu poslal do cesty lidi, kteří mu dali nové auto, a pak mi psal, že se našel i někdy, kdo byl ochoten mu operovat jeho záda a že mě prosí o modlitbu. A já mu říkám: „Ty mě prosíš o modlitbu? S radostí! S radostí se budu modlit.“ A teď chodí úplně normálně, dokonce tancoval na chválách.

 

Záznam modlitby chval Lámačských chvály z Liptova z 24. 5. 2015

19:00 svědectví o tom, jak Braňo neměl mít děti a mají

37:00 o Jankovi traktoristovi

1:05:00 Gloria Grey slovo manželům

1:24:29 Svědectví manželů Slamkových

 

 

Odkazy:

http://lamacskechvaly.sk/

https://www.facebook.com/LamacskeChvaly

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz