WAY TO GO je další, velmi optimistická a usměvavá kapela, se kterou jsem měla tu čest dělat rozhovor. Kdo byl na jejich koncertě na UNITED, tak mi dá určitě za pravdu, že opravdu žijí hudbou a svým heslem "Kdo chce pochopit hudbu, nepotřebuje ani tak sluch, jako srdce". Byl to pro mě opravdu velký zážitek a jejich vystoupení si získalo nejedno srdce návštěvníka koncertu... Díky za vás kluci a ať se daří! :-)

 

 

 

Na otázky mi odpovídali členové kapely:

Jožka Balada, František Herz, Tomáš Majtán, Pavel Hrdinka a Dominik Levíček

 

Na začátek bych se vás chtěla zeptat, těšili jste se na letošní festival UNITED?

Ano, moc jsme se těšili, je to poslední festival v tomhle létě, který hrajeme, takže jsme si to chtěli naplno užít. Těšili jsme se hlavně i proto, že jsme letos hráli převážně na Slovensku a vlastně ta česká scéna byla pro nás tak minimálně a UNITED byl pro nás takový koncert, kterým to jakože završíme všechno a ještě je to v Česku, takže z toho jsme byli asi tak nejšťastnější, že budeme mít to publikum pro ty naše texty české.

 

Co pro vás osobně nebo pro vaši kapelu znamenalo vystupovat na tomto festivalu?

Je to pro nás velká čest. Za ten koncert čtyřicetiminutový a za celý ten pobyt tady, jsme nasbírali hromadu zkušeností a taky jsme načerpali od těch organizátorů. Viděli jsme práci skvělých dobrovolníků a určitě odjíždíme naplněni.

 

A vy jste během koncertu zmiňoval příběh o tom, jak vznikl videoklip „Vodiaci pes“. Mohl byste ho krátce představit ještě jednou?

Všech nás pět je z Brna, studujeme v Brně a jedno krásné ráno slunce svítilo a ptáčci cvrlikali a já jsem šel do školy. Nesedl jsem do tamější šaliny a nebo tramvaje pro zbytek Česka :-) a stala se taková věc, že ke mně do té tramvaje nastoupil pán, který byl nevidomí a nastoupil tam se svým vodícím pejskem. Sedli si ke mně, vpředu mátě čtyřku sedačku, já jsem tam seděl, oni si sedli ke mně. Psík byl krásný, byl to německý vlčák a psík se na mě zahleděl a já jsem se do něho zahleděl taky a říkám si, jaké je to pouto mezi tým pánem a psíkem a jak psík vede toho svého pána, tak vlastně Bůh vede nás životem a toto bylo pro mě motivací složit písničku „Vodiaci pes“.

 

 

Dočetla jsem se, že jste nedávno něco nahrávali v prešovském studiu. Prozradíte mi, co nahráváte? Rýsuje se třeba nějaký nový videoklip nebo snad nové CD?

Tak momentálně jsme nahrávali další naši novou písničku... Mám prozradit kterou? Tak prý můžu. Tak nahrávali jsme písničku „Mohl bych“ v prešovském studiu a v blízké době plánujeme další videoklip, ještě na jinou písničku a tu už si nechám pro sebe a určitě CD bychom rádi vydali a ještě uvidíme v podstatě, kdy se k tomu dostaneme. A ono je to taky přece jenom trošku finanční zátěž, takže budeme rádi za každou podporu a určitě se na něj můžeme těšit společně.

 

Jaký je váš největší zážitek z letošního UNITED? Co říkáte na vaše vystoupení, které jste odehráli před chvilkou?

Já mám největší zážitek z toho, že když jsme jeli sem na festival, tak vypadalo všechno fakt bledě, protože mně se porouchalo auto těsně před odjezdem a bylo to náročné. Měli jsme zpoždění asi dvě hodiny, protože já jsem musel vlézt pod auto a zkoušet to vlastnoručně opravovat a neměl jsem čas ani peníze na servis a nakonec jsme samozřejmě dojeli a zpětně si říkám, že to bylo vlastně dobře, že to bylo řízeno Pánem Bohem. Dojeli jsme tak akorát, stihli jsme všechno, co jsme chtěli stihnout, parádně jsme si to tady užili a já jsem se naučil vlézt pod auto a nějak se mi to spojuje s tím tématem Nesmrtelný. Jako kdyby Pán Bůh tím chtěl říct, že i když se všechno pokazí, tak On je tady stejně ještě přes to, ještě nad tím a stejně nás prostě povede a stejně nám pomůže a dostaneme se tam, kde máme být. Takže to, je pro mě zážitek.

Vždycky když jsme navštěvovali nějaké ty festivaly – UNITED, Campfest, tak jsme si říkali, co kdybychom tady jednou hráli. Byl to takový malý sen a najednou je to tady. Hráli jsme tady, užili jsme si to, bylo to skvělé, ale člověk si řekne co teď, jaká je další laťka, co nás čeká dál? Tohle byl náš sen a toho jsme už dosáhli, no ale já si uvědomuju, že my tady jak sedíme, nás pět kluků, my jsme úplně normální lidé a někdo se na nás může dívat jako na nějakou osobnost. Ale každý z nás je úplně normální a každý může v životě prožívat nějaké pády nebo své šťastné chvilky a Bůh nás opatruje i v těch špatných i v těch dobrých situacích, i když se nám daří, i když ne a můžeme Mu být vděční, že před Bohem jsme si všichni rovni. A stejně tak jako my jsme dostali nějaký dar, který chceme předávat dál, tak různí jiní lidé mají jiné dary, které mohou používat.

 

Děkuji za rozhovor.

Děkujeme.

 

Více informací a novinky:

Way to go - FB

Way to go - youtube

 

 

 

 

 

 

 

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz