Na letošním festivalu UNITED vystoupila také velmi dlouho očekávaná hudební pecka! Oregonská rocková kapela Kutless! Zde si můžete přečíst zajímavý rozhovor s touto kapelou a skrze video záznamy se ocitnout zpět na festivalu a zavzpomínat si.

 

Toto není pro vás poprvé, co jste v Evropě, že?

Ne, už jsme byli v Anglii, Německu, Švýcarsku, ve Skandinávii, nejvýchodněji jsme byli v Chorvatsku.

Zajímá mě, co si myslíte o křesťanství v Evropě a v Americe – můžete to porovnat?

Existuje jedna zajímavá věc ohledně křesťanství v USA, protože USA je křesťanské už velmi dlouhou dobu. Máme tím pádem hodně „pobožných“ křesťanů, kteří žijí dvojitý život: „Já věřím v Boha, ale dělám si, co chci.“ Křesťanství je spíš společenská záležitost.

Co mě v Evropě zaujalo je, že máte tradiční křesťanství, svátky pocházející i z antické minulosti a spoustu prastarých velkých katedrál-to v Americe vůbec není. My máme v kostele tak maximálně varhany. Taky máte progresivní církev.

Hráváte taky v kostelích či doprovázíte bohoslužby?

Jasně, hráváme v kostelích na různých církevních událostech, taky na akcích mimo kostel. Míváme i koncerty v kostelích.

A jak žijete křesťanství ve vašich rodinách? Chci říct, křesťanství je spíš způsob života, ne jen seznam pravidel a zákazů. Jak to žijete ve vaší rodině?

Můj otec je pastor. Vyrůstal jsem v křesťanském domově. Existuje jedna věc, za kterou jsem mým rodičům opravdu vděčný. Když byl můj otec dítě, vyrůstal v baptistické církvi. Ti byli velmi přísní, drsní, striktní, příliš konzervativní. A to nesnášel. Když dosáhl 18 let, řekl si: „Pokud je Bůh takovýto, tak to nechci.“ Přestal se zajímat o Boha, šel do armády, vymetal párty... víš jak. Po čase se kruh uzavřel a on se vrátil k Bohu. Stal se pastorem. Znám ho jenom jako člověka, který mi cíleně říkal: „Musíš rozumět, proč jsou tyto věci důležité.“ Nejen: „Nedělej to a musíš dělat toto.“ Myslím si, že pro dítě, jako jsem já, bylo v té chvíli VELMI důležité rozumět proč. Všechno kolem mě pak začalo dávat smysl. Jak jsem byl na střední, chodil na párty, viděl ostatní, jak žijí, věděl jsem, proč toto nechci a chci žít jinak. A dnes se to snažím záměrně předat svým dětem. Stejně tak jim neříkám: „Hej, to nedělej!“, ale spíš: “dívej, tady je cesta, která vede ke správnému cíli. Naše rodina si vybrala následovat Boha, rozhodli jsme se to dělat takhle, protože pokud následuješ Boží plán, vede to k naplnění života.“ To je v podstatě to nejtěžší - následovat Boha s neustálými otázkami, co mám vlastně dělat? Doufám, že vyrostou v lidi, kteří budou následovat Ježíše. Jsem neskutečně vděčný za např. Štědrovečerní večeři, večeři na Díkůvzdání, kdy můžeme tyto události strávit v kruhu naší trojgenerační rodiny - s mými rodiči a dětmi. A přitom víme, že všichni milujeme Ježíše. V dnešní době vidím tolik rozpadlých rodin a domovů. Je to moc smutné. Takže následovat Boží slovo je pro nás silné svědectví života. Jsem za to opravdu moc vděčný.

Jaký je váš nejhlubší duchovní zážitek z koncertu?

Bylo tolik večerů, kdy jsme během koncertů pravidelně sdíleli Boží slovo. Myslím, že právě vidět, jak to lidé přijímají a odpovídají na Boží slovo je hodně silné. Někdy jsme viděli lidi zlomené, plakat.. a vůbec vše, co se v nich děje – nikdy neznáš jejich celý příběh, čím zrovna Bůh v životě toho daného člověka hýbe, ale víš, že je to silné. A vidíš, jak naše muzika je oslovuje.

Upřímně řečeno, nejsilnější je fakt to rozhodnutí lidí, že ode dneška budu následovat Ježíše. A to je jeden z plodů našeho života víry.

To je taky, proč jste tady, že jo?

Ano, rozhodně!

Taky jsi vydal sólové CD. Co bylo pro Tebe motivací rozjet sólovou karieru?

Jasně (úsměv)... víš jak, je spousta písniček, které vznikly, ale nikdy nebyly nahrány. Říkal jsem si, že bych moc chtěl, aby ty písničky se dostaly dál a věděl jsem, že to nikdy nebudou „Kutlessácké písničky“. Mám je moc rád a chtěl jsem, aby je lidé taky měli rádi. Jsou tam i nějaké písně o mojí ženě, písně o lásce. Takže pro mě to byla taková osobní věc. Chtěl jsem to udělat pro moji rodinu, pro moje děti. Je tam hodně o mém životě. Věřím, že to pro ně bude znamenat hodně, až vyrostou a budou se zajímat o to, co znamenají jednotlivé texty v písničkách. A pak řeknu: „Jo, pamatuji si, jak tento song vznikl, k jaké události se vztahoval...“

Takže myslím, že pro mou rodinu je to něco velmi speciálního, pro mě to bylo velmi osvěžující projekt. Děláme tolik věcí ve světě Kutless, víš jak – je to určitý způsob, určitý zvuk – a tohle bylo prostě něco jiného.

Jako kapela máte ještě další plány?

Loni jsme vydali poslední CD, teď děláme na dalších 2 písničkách, zrovna jsem natočil zpěv těšně před tím, že jsme odcestovali do Evropy, takže doufejme, že to v příštím měsíci už vyjde. Máme ještě domluvenou další nahrávku v naší nahrávací smlouvě, takže pravděpodobně to vyjde příští rok. Taky samozřejmě další turné. Naším cílem je udělat velké turné po USA příští rok, asi 10 měst, kdy nechceme prodávat vstupenky, ale chceme vybírat dobrovolné vstupné a vydělat tím peníze na zaplacení stage a cesty a zažít přitom dobrodružné turné. Modlíme se k Bohu, aby nám otvíral dveře tam, kde máme být, abychom dělali správné věci.. chceme fakt dělat více takových otevřených volných představení, abychom povzbudili lidi na ulici. Bude to nejefektivnější způsob, jak oslovit co nejvíce lidí. Taky budeme dělat normální tradiční koncerty.

Máme v Americe spoustu pokryteckých lidí. Tendence je typicky - neděle ráno, vejdou dovnitř (na shromáždění), najdou kávovar, uvaří si kafe a začnou kritizovat uctívání Boha a bohoslužby.

Myslím, že my křesťané máme vše dělat s Láskou. Máme nejen přijímat, ale i dávat. Jako rybník – voda by měla přitékat a zase odtékat. Pokud bychom jen přijímali, tak to v nás bude tlít, a vše bude zakalené, špinavé. Takže pokud církev nikdy nedělá nic jiného, než jen věci sama pro sebe, zatuchne. Od nás křesťanů se očekává, že půjdeme do světa a rozneseme evangelium a budeme milovat lidi, jako Kristus miluje nás. Jsme tělo Kristovo. Budeme jako jeho oči, uši, ruce i nohy hrát různé role na různých místech. Vím, že jsou i církve, které fungují velmi dobře. Klíčem je VYDÁVAT se, něco dělat. At už evangelizovat, ať už sloužit pro bezdomovce, nebo sloužit misijnímu dílu ve světě. Máme prostě dělat něco víc, než jen sedět a říkat: „Bože, já tě chválím:“ Chválit Boha je životní styl. Chválíme Boha způsobem, jakým žijeme svůj život, ne tím, jak zpíváme písničky. Myslím, že skvělý způsob uctívání je, když lidé žehnají místům. Žehnají tam, kde jsou a tím, co dělají. V dnešní době „žehnání“ znamená být otevření Bohu naslouchat mu, co po nás chce.

Spousta lidí si myslí, že uctívání je jen zpívání písniček a zvednuté ruce. Ale já si myslím, že to je životní styl. Zpěv a uctívání je úžasné, je to silné a nabíjející. Ale ať děláme víc, než jen zpívat. Protože, pokud zpíváme a nemáme lásku, je to prázdnota. Stejně tak, když pomáháš lidem a nemáš lásku, je to prázdnota. Takže ať už děláme cokoli, dělejme to s láskou k Bohu a Bůh bude druhé milovat skrze nás.

 

Děkuji Lidce za překlad rozhovoru!

 

A jaké bylo jejich vystoupení? Posuďte sami. :-)

 

 

 

 

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz