Když jsem psal článek o Světovém setkání mládeže v létě 2016 v Krakově, tušil jsem, že není v mých možnostech vypsat všechny známé interprety, kteří se zde objevili na některém z více jak 70 pódiích. Mezi velmi známé jména bezesporu patří Michael Patrik Kelly (MPK) ze slavných The Kelly Family, který přímo na pódiu dostal otázky, co jej vedlo k návratu k Bohu a do církve.

O jeho kariéře se můžete dočíst v článku s názvem - Michael Patrick Kelly: Tíha brzké slávy.

Jak zněla jeho nejslavnější píseň An Angel na vrcholu slávy a jak zní dnes?

Ale přenesme se ve vzpomínkách do Krakova. Paddyho svědectví zazěnlo i skrze obrazovky.

Na pódiu pak v komponovaném pořadu vrcholícím společnou modlitbou v rozhovoru Paddy (MPK) řekl:

Chtěl bych na začátku přivítat ještě všechny návštěvníky Nowe Huti a jejich hostitele a poděkovat vám za to, že jste přijeli. Poděkovat za to, že zde můžeme být.

MPK: Děkuji pateru Arekovi, protože vím, že to byla jeho myšlenka pozvat mě a celou kapelu, abychom přijeli do Krakowa.

Pouze Bohu poděkujte.

Mohlo by se zdát, že je to pouze o hudbě a není to nic opravdového, nic přirozeného. Ale za tou hudbou je člověk, je život, je skutečnost. Někdy mi lidé říkají, že si myslí, že kněží padají z nebe. A to samé si myslí s hvězdami. Někteří lidé si myslí, že padáte z nebe. Ale i za hvězdami je život, je rodina. Řekni nám něco o své rodině, velmi známé na pódiích.

MPK: Poslouchej, zaprvé chci říct, já nejsem hvězda, chci být pouze člověk. Jsem ranní hvězda a ranní hvězda odráží pouze světlo, které je mnohem větší než sluneční. Takže pokud o mě chcete mluvit jako o hvězdě, tak mi říkejte pouze ranní hvězda.

Pocházím z rodiny 13 dětí z Irska. Jsem číslo 10. A myslím, že moje máma a táta si se mnou dost vytrpěli. Když jsem na podiu, jsem dobrý kluk, někdy špatný kluk, ale ve skutečném životě jsem hříšník jako všichni. (smích). A je krásná pasáž od sv. Pavla v Novém Zákoně, který říká: Jen díky Boží milosti jsem tím, kdo jsem.

OK. Ale celkově jednomu nerozumím, protože hodně lidí říká, že když bude bohatý, bude šťastný. Byl jsi zpěvákem, který měl hrad, měl všechno a nebyl jsi šťastný. Hodně lidí si myslí, když budu mít to a to, budu šťastný. Ale ve Tvém životě tomu tak není a nebylo. Pověz nám o tom více.

MPK: Co se stalo. Moje rodina je zpívající rodina a nejprve jsme začínali zpívat na ulicích a potom jsme zpívali na fotbalových stadionech, byli jsme velmi, velmi bohatí, velmi slavní. Chci říct, žili jsme na zámku, byli jsme velmi bohatí a tak dále. A paradoxně si dnes mnoho mladých lidí myslí, když budu bohatý, když budu slavný, budu určitě šťastný, ale pravdou je, že bohatí lidé se rozvádí, berou drogy, páchají sebevraždy, tedy není to jiné než u jiných lidí. Není to pravda.

A v mém životě byla doba, kdy jsem měl velmi velké deprese, byla ve mně uvnitř hluboká prázdnota, neměl jsem chuť dělat hudbu, chuť do života, neviděl jsem smysl života, neměl jsem žádnou radost. A to všechno bylo na vrcholu mé kariéry. A měl jsem zlé úmysly a přemýšlel jsem o sebevraždě.

A když se to stalo, začal jsem hledat, číst Bibli, číst Bibli každý den a jednoho dne jsem potkal úžasného kněze, jako jsi Ty a oni mi pomohli se modlit. Začal jsem se modlit růženec a pak jsem jel do Lurd. Na začátku jsem si myslel, že Lurdy jsou jen pro babičky a pro lidi, kteří celé dny jen zpívají Aleluja a myslel jsem si, to není nic pro mě. Ale něco mě tam táhlo jak magnet. A když jsem tam přijel, tak tam opravdu bylo hodně babiček, které se modlily růženec jak na kafemlýnku. Ale byli tam také mladí lidé a oni zpívali, tancovali, byli tak blázniví jako vy a začali mi říkat o Ježíši.

A byl jsem tím vším trochu zmatený, protože jsem myslel, že Ježíš umřel, tak jak v jednom muzikálu. A oni mluvili o Ježíši, že on žije, že je mezi námi, že je naším nejlepším přítelem. A já si myslel, že ti lidé jsou blázni, že jsou opilí, že něco berou, třeba LSD, nevím. Ale možná, že měli pravdu. A ptal jsem se, jak můžu potkat Ježíše o 2000 let později. A četl jsem v Bibli, že Ježíš řekl: ten, kdo se bude ptát, dostane odpověď, kdo bude hledat, najde a kdo bude klepat na dveře, tomu bude otevřeno. A chtěl jsem vědět, zda Ježíš je jen vymyšlený pro lidi, možná je nějakou bájí, možná je prorokem anebo možná je jen legendou. A já jsem hledal, ptal se, klepal a šel jsem do kláštera na 5 dnů a vykonal jsem tam rekolekce. A modlili jsme se a řekl jsem – podívej, pokud opravdu žiješ, pokud opravdu existuješ, pokud jsi opravdu právě teď zde, chci Tě vidět, slyšet, chci Tě cítit. A kněz mi řekl, vezmi si pasáž z Bible – když byl Ježíšův křest v Jordánu a v té pasáži je hlas Otce, Duch Sv. přichází jako holubice a je tam Ježíš. A byli tam 3. A je takové přísloví – ukaž mi své přátelé a já Ti řeknu, kdo jsi. A já jsem meditoval nad touto pasáží v tichu celou dobu a náhle se něco stalo. Nic jsem neviděl, nic jsem neslyšel, neměl jsem žádné vize nebo něco podobného, ale cítil jsem úžasné teplo v celém svém těle a má mysl byla zcela čistá a všechno mi bylo jasné a v mém srdci jsem cítil neuvěřitelnou lásku a milost, která celá na mě sestoupila.

A možná to všechno trvalo jen minutu, ale byla to nejšťastnější chvíle v mém životě. A věděl jsem, že to byl Bůh, že to byl Ježíš. Nemůžu to popsat, ale zažil jsem to a nebyl jsem opilý, nebral jsem LSD a věděl jsem, že to není nějaký stav bytí, ale věděl jsem, že to má jméno, identitu, že je to osoba. A pak jsem šel za tím knězem a jediné, co jsem byl schopen říct, bylo: Ježíš je Bůh. Volal jsem svým sestrám a říkal jsem jim – Ježíš je Bůh. 

A pasáž z Bible od sv. Pavla říká – jen díky Duchu Sv. můžeme říci, že Ježíš je Pán, že je Bůh. Po té chvíli jsem věděl, že celá historie o zmrtvýchvstání, že Ježíš se vrátil zpět do života, že to nebylo jak u Lazara, který se pouze vrátil do života anebo jak doktoři elektrickými šoky vrací zpět k životu, ale že je opravdu zázrak zmrtvýchvstání. A já vím, stejně jako ti mladí lidé v Lurdech, kteří mluvili o Ježíši v jejich životě, že je, že je zde právě teď, že nemá žádné limity, že nemá hranic ani času, žádná omezení, protože je Bůh, že je všude. A je to jako když děláte palačinky (ukazoval vyhazování na pánvi na druhou stranu) a přesně tak se převrátil můj život. A tehdy jsem věděl, že Ježíš Kristus žije, že je mým Spasitelem a že za mě umřel na kříži a pro mě vstal z mrtvých a jednoho dne ho uvidím tváří v tvář.

A jak jsem na začátku mluvil o té prázdnotě ve mně, ta prázdnota zcela zmizela. Jsem plný pokoje, plný radosti, plný štěstí. Haleluja. A rozumím, že si někteří lidé myslí, že jsem blázen, protože jsem si myslel to samé až do doby, kdy se to stalo v mém životě. A tehdy jsem porozuměl, že je to pravda. A to je ta skála, na které stavím celý svůj život. Haleluja.

A později ses stal mnichem. Co se stalo?

MPK: Tedy, je to tak trochu, jak když se člověk zamiluje. Když jsi do někoho zamilovaný, jsi rozhodnutý opustit svou rodinu, zemi, svou práci, abys byl s tím, koho miluješ. A to samé se stalo mi. Zamiloval jsem se do Boha a chtěl jsem být s Bohem 24 hodin denně, 7 dnů v týdnu. Měl jsem některé přátelé, kteří byli mnichy, a já jsem byl rozhodnutý, že chci žít tak, jako oni. A proto jsem žil jako mnich přes 6 let. Ale později jsem onemocněl. Poslední 2 roky ze šesti jsem byl nemocný. Měl jsem virové onemocnění, bakteriální onemocnění, nemohl jsem studovat, modlit se. Byl jsem velmi nemocný. Až mi bratři kněží a mniši řekli, podívej, třeba má Bůh s Tebou jiné plány. Možná se máš vrátit zpět k hudbě, možná se máš oženit. A když se dnes ohlížím zpátky, myslím, že to byl Boží plán být u nich několik let a vrátit se zpět do života. A jak jsme na začátku říkali, že kněží padají z nebe, hvězdy padají z nebe, překrásná žena spadla mi z nebe a je to má žena. Haleluja.

A teď se nabízí otázka. Je zde hodně lidí, hodně krásných dívek a Ty jsi ženatý. A jak to jde dohromady být ženatý a mít tak moc fanynek? Jak se s tím vypořádáváš?

MPK: Tedy, pro mě je jen jedna žena v mém životě. Ale mám hodně sester v mém životě. Všichni jste mí bratři a sestry. Tolik krásných lidí, tolik krásných přátel, kteří jezdí na tolik koncertů, do Německa, do různých míst. Znám už některé, co stojí v prvních řadách. V září budeme hrát v Krakowě a určitě zde budete. Takže já vidím všechny jako rodinu, rodinu v Bohu, jako bratry a sestry.

Ty bys mohl být novinář. Máš dobré otázky.

OK. Ale teď poslední otázka.

MPK: Ano.

Odpověď bude složitější. Co bys poradil všem těm mladým, co jsou zde dnes večer?

MPK: OK. Před 16 lety v roce 2000 byly Světové dny mládeže v Římě. A v Římě stejně jako tady byly i párty, různé přednášky, hodně hudby, hodně různých zajímavostí, zábavy. Ale bylo jedno nebezpečí, že nám uteče to, co je nejdůležitější. Protože Světové dny mladých jsou především o tom, že nás papež zve. A zde je Krakow, město Božího Milosrdenství. A nejdůležitější věc zde je Ježíš Kristus. A mohu vám pouze doporučit, abyste mezi tím vším hlukem, zábavou, nabídkami, si zkusili najít chvíli, kdy budete naslouchat, co se děje ve vašem srdci, co Ježíš mluví k Tobě. Já jsem to udělal během Světových dnů mládeže v roce 2000 v Římě. Odevzdal jsem svůj život Ježíši. Našel jsem si chvíli, kdy jsem se o samotě modlil, šel jsem ke zpovědi, pomodlil jsem se růženec a řekl jsem Bohu – odevzdávám Ti celý svůj život. Dělej si se mnou, jak Ty chceš. Odevzdal jsem celou svou vůli, ne má, ale Tvá vůle, ať se stane. Měl jsem hodně představ, hodně plánů, ale nemohl jsem vidět celý velký plán, nejsem vševědoucí. A Bůh je vševědoucí. Bůh vidí ten velký plán. A řekl jsem, Bože, Tobě dávám celý svůj život, ať Tvůj plán řídí můj život,

Tvá vůle ať se stane v mém životě. Protože jen Ty víš, co je pro mě nejlepší. A ty se mnou nesmýšlíš nic zlého, nemusím se Tě bát, mohu v Tebe doufat, tak jak v nikoho jiného, s Tebou jsem sám sebou, Ty mě znáš lépe než já sám, Ty řídíš celou tu show, ty řídíš auto mého života. A tak to udělejte i vy.

OK. Děkujeme moc.

Je tady někdo, kdo by chtěl odevzdat svůj život Ježíši? Udělejte to teď ve svém srdci, pokud to tak cítíte. Modlete se svými slovy, zavřete oči, otevřete svá srdce, odevzdejte svůj život Pánu, už nebude patřit vám.

Pane Ježíši Kriste, věřím v Tebe. Ty jsi můj život. Ty jsi mi dal překrásný dar života. Ty jsi dal svůj život za mě. Děkuji Ti, Pane. Dnes večer zde v Krakowě, znovu, stejně jako v Římě, odevzdávám Ti celý svůj život. Ty víš, co je pro mě nejlepší. Věřím v Tebe, Ježíši. Věřím v Tebe.

Děkuji. Haleluja!

Odkazy:

https://www.michael-patrick-kelly.com

 

 

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz