Díky Benefičnímu koncertu pro Ukrajinu jsme mohli v pátek večer 18.7. přivítat na Velehradě americkou partu SONICFLOOd. Tento koncert byl součástí česko-slovenského setkání mládeže a byl otevřen pro širokou veřejnost, takže stačilo jen přijít k pódiu před bazilikou a mohli jste si vychutnat tuto rockovou sprchu chval. A nejenom to, kdo projevil zájem, mohl se s nimi setkat na tiskové konferenci. A protože se jednalo o česko-slovenské setkání, dali jsme se dohromady se slovenským Mediablogem.

 

Ale ještě něž se dostaneme k samotnému koncertu a tiskové konferenci, rád bych se ohlédl za celým setkáním, které se konalo ve dnech 18.-20.7. paralelně s celosvětovým setkáním mládeže s papežem Benediktem XVI. v Sydney. Přiznám se, že pro mě setkání začalo vlastně již v pondělí 14.7., kdy jsem přijel na AG v Kroměříži z Jeseníků po videoprezentaci z jednoho tábora pro kluky. Dělal jsem nějakou aktualizaci webu a tu najednou se mi do oken line píseň Hillsong United – Hosanna. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že zde má zkoušky česko-slovenská kapela setkání, která si dala název ProActivBand. Lze toto seskupení hudebníků a zpěváků čítající 71 členů vůbec nazvat kapelou? Ať už ji nazveme jakkoliv, jedno je jisté, že se jim podařilo naplnit to, co si dali do názvu. Sice se dali dohromady jen „pro Activ8“, nicméně jejich odměnou může být to, že jsem z jejich hraní cítil to, co bylo jejich cílem a k čemu přiložilo ruku (21 členů kapely) či spíše hlas (50 členů kapely). Cíl prozradil pro časopis setkání „Activitcu“ vedoucí bandu Lukáš Matys: „Chceme, aby z pódia vycházela radost, nadšení a zapálení pro Krista skrze hudbu, kterou budeme hrát.“

A myslím si, že to nebyl jen Band, kdo si stanovil nějaký takový cíl, ale i dalších na 500 dobrovolníků, kteří se snažili o pokud možná co nejhladší průběh setkání. Radost ze života s Bohem a těšení se na dary Ducha svatého, který byl hnacím motorem celého setkání, jsem jaksi z celého setkání i přes nějaké drobné obtíže cítil nejenom já. (A to jsem přišel po pěší pouti s našimi studenty o spacák, takže jsem hned první večer ulehl jen v mikině a kalhotách na karimatku a pod hlavu si jako polštář dal breviář. Jak mě uviděl o. Kamil Strak, tak vybalil z deky paškál, který se tímto pořádně zahřál až při sobotní vigílii, ale já jsem se mohl v klidu bez „klepání kosy“ aspoň nějakou tu hodinku vyspat:-). Podobné překvapení asi zažili i všichni ti, kteří spali ve stanovém městečku, podél kterého se táhlo vodovodní potrubí. Jejich překvapení bylo veliké, neboť z jedné její části netekla čistá pramenitá voda, ale nějaká divná rezavá voda, která podezřele voněla. Jejich nevěřící pohledy a dotazy museli uvést na pravou míru moderátoři setkání tím, že vyhlásili, že tato jedna část není vodovod, ale „čajovou“ a proto k mytí zubů a provizorní hygieně by bylo vhodné jít o pár kohoutků dál, kde již natrefili na normální pitnou vodu, kterou si mohli umýt nevěřící oči.

Přestože jsem byl při mších na pódiu a viděl jsem ten dav účastníků, horko těžko se mi odhadovalo, kolik že se nás tam setkalo. Konečné číslo uvádí tisková zpráva při sobotním bdění 7200. Ale nejde ani tak o číslo, ale o to, že většina z nás se zde přišla skutečně setkat s nejenom mladými lidmi, kteří to myslí s Bohem vážně, ale především s tím, který v nás tento život oživuje - s Duchem svatým, který se projevuje různými způsoby v našich životech. Já měl pocit, že jsem díky jeho vedení byl několikrát na nějakém místě, kde jsem mohl byť drobností pomoc druhému.

Byl jsem rád za čtvrteční koncerty, které se uskutečnili i přes vydatný déšť, který na nás padal od samého rána přes zvukové zkoušky i v průběhu koncertů. To ale neodradilo aspoň některé, kteří zde přišli a skrze doprovodný program a vystoupení s. Elišky Bielkové, mladých a nadějných Run(a)wai, rockery Kerygmu a študlovské Adorare zakoušeli, že se chystá v průběhu dalších dní vskutku bohatý kulturní a hlavně duchovní program. Já mohu hodnotit pouze ten duchovní, kterého jsem se účastnil jako člen liturgické skupinky, na ostatní program jsem se moc nedostal. A když už nějaký ten moment volna byl, byl vyplněný setkáním se spoustou známých, kapelami a taky ztišením při adoraci.

V pátek odpoledne jsme měli možnost zajít na tiskovou konferenci a taková nabídka se neodmítá. Proto jsem se spojil s naší překladatelkou Martou Kulatou, zavolal jsem Lukášovi Tvrdému z Mediblogu, jestli by chtěl jít taky a zbývalo ještě popřemýšlet nad otázkou, kterou jim položíme. Jak jsme nakonec zjistili, zájem novinářů byl celkem velký, takže jsme pak v průběhu byli upozorněni, že kluci jsou hodně upovídaní a tak se máme pokusit pokládat otázky podle důležitosti. Nakonec jsem se rozhodli položit jen jednu otázku. Celková atmosféra byla hodně uvolněná, bylo vidět, že se kluci cítí u nás dobře a tak se dalo tušit, že celý večer bude stát za to. Do vedlejší místnosti, kam jsme byli voláni, jsme šli ještě spolu s kolegy ze slovenského časopisu pro mládež Aha. Na nás přišla hned první řada, tak se Marta hned zeptala:

„Některé kapely hlásají křesťanství ve svých textech skrytě. U vás je to naopak velmi přímočaré. Jakou máte zkušenost s takovým přímočarým hlásáním Krista?“

 

Slova se ujal Rick a odpověděl:

 

I think yeah i mean there is a time to be artistic with your lyrics and there is a time when you just wanna cry out Jesus straight up.... I think back when something dramatic happend my life and only words i can get out was help Jesus, help me Jesus.I think for us we want to write from place that's completely real, complately open to the world, transparent,so that.. I think that resonates more with other hearts ... When there is not this haze in between other people with funcy lyrics and you don't know what they are talking about.That's we feel what our calling is. Is to be worshipers and people who would helpfully inspire other people to worship the creator of the universe. So sometimes only words you can get out you is Jesus.

 

„Myslím, že je čas být uměleckým v textech a je čas, kdy chceš volat „Ježíš“ přímo vzhůru. Vzpomínám si, že když se stalo něco dramatické v mém životě, jediné slova, které ze mě vyšly, byly pomož Ježíši, pomož mi Ježíši. Chceme psát písně, které jsou úplně skutečné, úplně otevřené světu, průhledné… Víc rezonuje se srdci druhých to, kdy texty nejsou zamlžené a divn�, takže nevíte, o čem vlastně hovoří. My cítíme, že toto je naše volání. Být chváliči a lidmi, kteří by inspirovali druhé lidi k chvále Stvořitele vesmíru. Takže občas jediné slovo, které ze sebe dostaneme, je „Ježíš“.“

A jakou zkušenost s touto přímočarostí ve svých textech mají, jsme mohli poznat z některých reakcí na koncertě, kdy byly vidět na tvářích slzy a jeden kluk, který o sobě prohlašoval, že je ateista, po Rickově svědectví zdvihl ruce a přidal se ke společné modlitbě. Silné bylo slyšet z pódia Rickův zpěv v angličtině a jak mu odpovídá dav refrén ve slovenštině. Za sebe mohu říct, že to byl skvělý koncert chval, který nás připravil na sobotní svatodušní vigilii, která byla díky svým modlitbám, svědectvím a chválám pro mnohé a taky pro mě osobně nejsilnějším bodem programu. Po ní nebyl problém bdít v tichu a nebo skrze různé způsoby modlitby, četbu písma, adoraci, svátost smíření, modlitbu chval až do 4 hodiny ranní, kdy jsme společně slavili závěrečnou mši, po které jsme byli rozesláni být svědky toho, co jsem spolu zažili.

 

A mám radost taky z toho, že skvělé chvíle u nás zažili i samotní SONICFLOOd, protože o svém koncertě napsal Rick na myspace kapely toto: (převzato z http://nescafe.signaly.cz/0807/napsal-jsi-jsem-ryba)

 

OK - WOW! we had an amazing time in the Czech Republic. first off everybody we met with was so kind and loving. i didnt meet one person who was angry or rude. we were treated like kings! next the place is beautiful - the architecture the fields the little towns and the people. first we landed in Prauge and looked around a bit thanks to our trusty driver - John (who couldnt speak a lick of english) and our translator and hostess - Petra. it was a bit overcast and rainy but that didnt stop us. we saw the Presidents Palace and some other old churches around downtown... soooo cool! then we headed out to the Campus - which is a 4 hour drive but thats ok cause the scenery is awesome! when we got to the site of the festival we saw lots of tents and campers running around all over the place. there was some scripture reading from stage and a chorus leading traditional and contemporary worship from a side stage. the next day we got a lite breakfast and did i mention that the coffe in Europe is always better that our coffee... i dont know why. then we met up with Thomas who we were in contact with via Skype in order to work out all the details and he gave us a ride into a little town about 8mins away. these little towns we amazing with the cobblestone streets and shops all along the square. after a while we proceeded to get ready for the show and finally got to the time we were all there for. as we started our set the audience of about 7000 were waving flags and the energy was high! we all enjoyed worshiping the KING of kings that night and as we prayed together, we all commited to giving all of ourselves to the LORD - no matter what the cost!
we miss you guys already - thanks for letting us worship with you!
rick

 

„Strávili jsme úžasný čas v České republice. Ze všeho nejdřív, každý, koho jsme potkali, byl strašně milý a příjemný. Nepotkal jsem jediného člověka, který by byl naštvaný nebo hrubý. Zacházeli s námi jako s králi! Za další, to místo je překrásné - architektura, pole, malé městečka a lidi. Nejdřív jsme přistáli v Praze a udělali si tam menší výlet díky našemu věrnému řidiči - Johnovi (který neuměl anglicky ani slovo) a naší překladatelce a hostitelce - Petře. Bylo trochu zataženo a deštivo ale to nás nezastavilo. Viděli jsme Prezidentský palác a pár starých kostelů v centru....náááádhera! Pak jsme zamířili na koleje - které jsou 4 hodiny cesty, ale to je v pohodě, potože ta krajina je úžasná! Když jsme přijeli na místo festivalu, viděli jsme spoustu stanů a účastníků pobíhajících sem a tam. Na pódiu četli z písma a schola vedla tradiční i moderní chvály z vedlejšího pódia. Druhý den jsme lehce posnídali a už jsem se zmínil, že káva v Evropě je vždycky lepší než naše [americká]...nevím proč. Potom jsme se sešli s Thomasem, se kterým jsme komunikovali přes Skype, abychom vyřešili všechny detaily a on nás pak zavezl do malého města asi 8 minut daleko. Tyhle malé městečka jsou úžasné svými dlážděnými ulicemi a obchody po celém náměstí. Po chvíli jsme se šli připravit na vystoupení až konečně přišel čas, na který jsme všichni čekali. Když jsme začali hrát, publikum asi 7000 lidí mávalo vlajkami a energie byla vysoká! Všichni jsme si tu noc užili klanění se KRÁLI králů a když jsme se společně modlili, všichni jsme se zavázali odevzdat se celí PÁNU - ať to stojí cokoliv.
Už teď nam chybíte - díky, že jsme se mohli s vámi poklonit!“
Rick

 

Foto: P. Petr Kuník 

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz