Jde o jednu z nejznámějších kapel na Slovensku, která dala o sobě znát již šesti alby a na dalších dvou pracuje. Jedno z nich, a to opět živá nahrávka chval, již teď čerstvě dle jejich stránek spatřila světlo světa. Poznáte je hned napoprvé, protože takhle vřele chválí jen prešovští Timothy, což mají i v názvu. Timothy totiž znamená: „Ti, kteří chválí Boha nebo uctívají Boha“.

Teď vás již nepřekvapí, že to pro ně není jen o hudbě, ale jsou to spíše jejich životy, které se tam prolínají - jsou to životy s Bohem. Měl jsem možnost již dvakrát dělat rozhovor z lídrem kapely Mariánem Lipovským, naposled jsme si povídali o tom, jak se jim líbilo v Táboře, o novém CD a taky Campfestě.

Odkazy:
http://www.timothy.sk/
http://video.tvlux.sk/ - vynikající hodinka s Timothy

 

 

Rozhovor s Mariánem Lipovským v Táboře 2007 o jejich koncertě v Klokotech,

Campfestu a novém albu.

 

Chtěl bych se zeptat, s jakými představami – pokud nějaké byly – jste po týdnu Campfestu přijížděli do Tábora?
Velmi jsme se těšili, kvůli tomu, že všude jsem slyšel, že v Čechách se toho až tak příliš neděje, a když vidím, že se toho děje hodně, kolik je tu mladých a jak jste si dali záležet na organizaci, tak jsem si řekl, že tu musíme být. Zapomněli jsme na takové naše úplné „dobití“ po Campfestu. Řekli jsme si, že to uděláme a přijedeme.

Jak na vás působila myšlenka tohoto setkání? Možná je trochu podobná myšlence MPK (Mládeže pre Krista, kde Marián působí, pořádající např. největší hudební festival na Slovensku).
Ano, já jsem nadšený z toho, že mladí lidé jsou pospolu a organizátoři vědí, kde to vedou. Má to směr. Není to jenom nějaká akce, něco velkého, nějaká masovka. Jde tu o lidi a tito lidé jsou důležití. Všechno, co se tu děje, je přizpůsobené tomu, aby se tu Pán Bůh mohl dotknout mladých lidí. Po této stránce jsem nadšený, protože mnoho akcí je jen pro akci samotnou. Toto je nějak směrované. Pán Bůh má rád plány, má rád strategii. Má rád lidi, kteří se dají dohromady a spojí síly k tomu, aby se něco dělalo.

Přejdeme ke Campmfestu. Co nového přinesl letošní ročník tohoto festivalu?
Většina lidí mi řekla, že to byl nejlepší Campfest, že i prostředí je neskutečně příjemné a pohodové. Měli jsme nový stan s kapacitou pro šest tisíc lidí, větší pódium, vyšší, lepší aparaturu. Měli jsme přidané páté pódium se semináři. Přišlo nejvíce lidí. Nejsilnější věcí bylo to, že jsme to dělali společně – lidé z různých denominací. Na pódiu jsme téměř každý večer společně hráli základní píseň. Tak jsme to spolu táhli a je to síla, když bratři jsou v jednotě. Tam Bůh žehná. V sobotu večer to bylo opravdu nádherné. Velmi silné bylo vidět pospolu tolik vedoucích, kteří se mají rádi a žehnají si.
Bylo i více témat. Všechno bylo zhruba o tom, že Bůh může ovládat více než si já dovedu představit, než já si opovážím prosit. To znamená, že Bůh je neomezený a my jsme se odvážili prosit, aby Bůh přinesl probuzení na Slovensko mezi mladé lidi. Závěrečný večer jsme program rozdělili do různých stanů podle krajů. Jeden kraj byl český – tam bylo kolem 650 Čechů, kteří si to velmi pochvalovali a byli rádi, že si mohli všimnout jeden druhého, společně se modlit za sebe i za celé Česko, Slezsko, Těšínsko, Moravu… Říkali, že to bylo velmi požehnané. Takto končil Campfest.

Pro ty z nás, kteří jsme neměli možnost být na Campfestu. Mohl bys prozradit něco z toho, jak Bůh požehnal tomu všemu, těmto přípravám i přes různé těžkosti?
Tento Campfest byl Campfestem zázraků. Protože to bylo na novém místě, tak všechno pro nás bylo nové a my jsme potřebovali zázraky. Nemohli jsme dostat povolení od Národního parku, ale Bůh zázračně na poslední chvíli „otevřel dveře“ a najednou jsme měli povolení a vše, co bylo potřeba. Neměli jsme takový megastan, který by pojal všechny mladé lidi tak, aby tam měli pohodlí. Chtěli jsme mít stan, ve kterém, když se zpívá nebo káže, byla taková společná atmosféra. Pán Bůh nám poslal člověka, který nám dal peníze na to, abychom ten stan postavili a řekl: „Udělejte to“ a my jsem dali postavit stan, který byl dostavený 2 týdny před Campfestem. To, že stál, byl zázrak. Ranč, na kterém byl postavený, nám daroval jeden muž, který ho pro Campfest koupil. Když se rozhodoval o koupi tohoto ranče, seděl s manželkou na zahradě a říká: „Chtěli by jsme tu mít 500 mladých lidí? Hrát, bavit se, zpívat, poslouchat evangelium? “ A ona říká: „Chtěli“. A když viděl, jak přišlo ne 500 lidí, ale 4500 lidí, kteří tam hrají volejbal, poslouchají muziku, jak se káže Boží slovo, jak se vyznávají hříchy, tak řekl, že je nadšený a Pán Bůh splnil jeho sen. Byl to člověk, který nám dal jen tak peníze a řekl, že nám věří, že je to od Pána Boha, že si s nimi můžeme dělat, co chceme. Dal nám k tomu plné právo. Stojí za námi svými modlitbami. Je to člověk, který je pro nás velkým požehnáním, až se nám nechce věřit, že nám takového člověka Bůh poslal.

Mám velkou radost z toho, že když jsem sem přijížděli, některé holky mi říkaly, že se těší na Rebeccu, kterou znají z časopisu IN. I proto mám radost, že o vás vyšel článek právě v novém čísle IN.
Kdy chystáte v Čechách další vystoupení?
Má to být někdy v listopadu na VOX festivalu. Těšíme se tam i proto, že jsme jen málokdy cestovali tak daleko. Tam už bude na světě i nové CD.

Na vašem webu jsem si přečetl, že chystáte vystoupení na Vsetíně. To znamená, že se chystá další workshop festival v listopadu ?
Určitě se něco chystá. Nevím, zda my budeme hrát, ale určitě s tím vším budeme pomáhat.

Vzpomněl jsi nové CD. To znamená, že se dolaďuje, mělo by být už představené na VOXU?
Ano, je to druhé CD po Nové DNA, další „live“ s novým aranžmá, jsou tam některé nové písně. Všechno už je to nahrané, zmixované, budeme ho vydávat a dávat do éteru. Vznikne jeden krásný klip s písní Přijď Tvoje království, která byla úvodní na Campfestu. To může být takový bombónek. Uvidíme, zda ji dáme na toto CD, ale myslím si, že bude až na dalším, které vyjde na jaro, a pro které je už připraveno hodně materiálů. Máme i vlastní studio, takže se to lehce dodělává.

Myslím si, že se u nás hodně mladých lidí zatím učí, co znamená chválit. Poznali jste rozdíl mezi těmi, kteří chodí na Campmfest a jsou zvyklí chválit Boha naplno celým srdcem a mezi námi, kteří se to teprve učíme?
Je to asi takový proces tím, že jsme už v 90. letech začali vydávat a nahrávat nové písně. Mladé lidi jsme učili nové písně, které by neměly být jen o tom pojďme si zazpívat, ale pojďme zpívat Bohu. Zdá se mi, že mladí, kteří chodí na Campfest, jsou připravenější přijít a dát Bohu to nejlepší, co umí. Možná neumí pěkně zpívat, možná neumí dokonale hrát, ale
učíme je, že to, co je ze srdce, doletí nejblíže k Bohu. Lidi je potřeba vychovávat, ale já vím, že máme generaci, patnácti až sedmnácti letou, která je připravenější a ochotnější dát Pánu Bohu to nejlepší, co mohou. Jak při písních, tak i chválách a modlitbách.

Spousta mladých dívek byla nadšena svědectvím Rebeccy a její výzvou k čistotě. Našel se na Campfestu někdo takový, kdo Bohu odevzdal svůj život? Máte už nějaké zprávy o tom, jak Bůh žehnal?
Máme velmi mnoho zpráv, protože celý poradenský team, který tam byl a měl vyhrazené místo na poradenství po výzvách a kázáních, nám pověděli krásné svědectví. Včera jsem dostal mail, který mě velmi potěšil. Tři věty, ve kterých mladý chlapec psal o tom, že dva roky nechtěl mít nic s Bohem. Pokaždé, když uslyšel nějakou výzvu nebo potkal křesťany, odešel. Nyní přišel na Campmfest a odevzdal svůj život Bohu a už nechce nikdy žít jinak. Už jen kvůli jednomu budeme Campfest dělat, protože mi to připadlo, jako když pastýř nechá devadesát devět oveček a jde jednu hledat. Kromě toho tam každý den bylo sto takových rozhodnutí žít pro Pána Boha. Celé dny poradenský team trávil s lidmi, kteří měli různé duchovní otázky a problémy.

Poděkuji za náš hudební server za rozhovor a budeme se těšit na spolupráci a na to, že vás zase uvidíme v Čechách nebo si zajedeme k vám na Slovensko. Pavel

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz