Objevili se na setkání v Táboře, kde vystoupili v hlavní koncertní den v sobotu a pozvánka na jejich koncert zněla:
Ebed k nám přiveze z Krásna nad Kysucou pop-rock vyznání. Mladí, kteří se snaží předávat svoji víru v to, že Bůh je obdaroval, aby jej naplno oslavovali a sloužili lidem. O tom chtějí svědčit i svým názvem, EBED v hebrejštině znamená „služebník“.

 

Odkazy:
http://www.ebednet.szm.sk/
http://www.gosamka.gospel.sk/ - rozhovor pro Gosamku


Bylo po skutečně koncerty nabytém dnu 18. 8. 2007 v Táboře, kam EBED vážili dlouhou cestu, aby zde přinesli něco ze svého přebývání na chválách s Pánem. Bylo možná po půlnoci, kdy jsem se toulali náměstím a hledali nějaké příjemné místo, kde bychom si mohli trošku v klidu popovídat. Usedli jsme v jedné příjemné restauraci a dali si něco na chuť. Postupně jsem přešli k tomu, že jsem si povídali o samotné kapele se zpěvačkou Stellou Halvonikovou, jejím manžel bubeníkem Vladem a kytaristou Lukášem Tvrdým. Občas se do hovoru připojil i Palo Poláček, který si něco z historie kapely taky pamatuje (pocházejí z jeho farnosti) a navíc vedl po celý týden chvály v sále, kde nakonec v sobotu vystoupili oni.


Jak dlouho účinkuje Ebed?
S: V této sestavě, co hrajeme, asi dva roky, ale jinak trvá přesně od narození našeho malého synka Tobiáše. Když měl asi čtyři měsíce, tak jsme hráli první veřejný koncert v úplně jiné sestavě, ale já a manžel jsme tam byli. Přesně si pamatuji, že tolik, kolik má malý synek roků, tak dlouho hrajeme.

A kolik má synek roků?
S: Čtyři. Teď bude mít pět.

A Lukáši, jak dlouho jsi členem ty?
Také pět roků. Jako synek. Oni už hráli asi rok předtím, než jsem tam přišel a hráli tak jako vždycky a když jsem přišel já s elektrickou kytarou, tak přitvrdili.

Odkud a komu přichází inspirace. Kdo skládá písně?
S: Věřím, že od Pána Boha. Písně skládám já. Inspirace - nevím. Je to vždycky, když něco prožijeme. Po nějakém tichu, přírodě nebo po nějaké situaci. Většinou, když se s manželem pohádám, skládám nejlepší písně. Když se udobříme, tak jsou zase jiné.

Když se pohádáte, tak je to nějaká vypalovačka a když se udobříte, tak je to pomalák?
S: Ano. Vždycky, když jsme měli krizi, tak vzniklo nejvíc písní. Asi je to proto, že jdu více k Bohu a hledám u Něho.

Která píseň tě nejvíce zasahuje, která podle tebe, když jí například zpíváš, dokáže nejvíce předat?
S: Nevím, je to těžké. Ke každé z nich mám vztah a nejvíce asi k té nejnovější „Keď chvála nevychádzá z úst“ , kterou jsme dnes hráli a „Na každý deň.“ Tyto dvě mám prostě velmi ráda. Inklinuji ale k takovým, které jdou na hlubinu nebo k pomalejším. Je to těžko povědět. I rychlá písnička může jít na hlubinu.

Vydali jste nějaké album, chystáte nějaké?
L: Čím dřív, tím líp.
S: Je to náš sen.

Jak často vystupujete?
S: V současné době většinou vystupujeme tam, kde nás pozvou. Ale před tím jsme dělali i evangelizační koncerty.

Já vás osobně znám právě z Kopřivnice – live nahrávky, z této nahrávky si vás zamiloval jeden můj kamarád, který vás takto zná.
S: Kopřivnice, to byl druhý větší koncert

Zabrousíme tady do Tábora. Jak na vás působil obrovský, potemnělý sál, možná bylo méně vidět, že tam je méně lidí. Jak se vám hrálo?
S: Mně osobně se hrálo velmi dobře, už dlouho jsem to nezažila. Vůbec mi nepřekáželo, že tam bylo málo lidí. Ale měli jsem tam výborný zvuk, tak jsem si to konečně mohla více užít i já na pódiu. Více do hloubky. Většinou si to neužijeme kvůli zvuku, ale dnes to bylo velmi dobré.

A tobě se Lukáši, jak hrálo?
Mně se hrálo velmi dobře. Já jsem se konečně slyšel a povzbudil mě Palo, který tam byl, i ty jsi tam byl, tak jsem byl rád, že možná zaujmeme šéfredaktora hudba.signály.cz.

To, že jste služebníci víme z internetu i Kopřivnice. Jak jste se dostali k Pánu ?
S: Já jsem se dostala k Pánu velmi jednoduše. Odmalička. Nemám nějaké svědectví, že jsem drogovala a podobně. Odmalička jsem byla takto vychovávána, ale zlom nastal asi možná v devatenácti letech, tehdy jsem si možná více uvědomila ten vztah a šla více na hlubinu.

L: Když jsem měl patnáct let, dostal jsem se do společenství, kde byl o. Palo Poláček a oni mě pozvali, jestli se chci jít modlit. Oni zvedali ruce a začali tam říkat „aleluja“ a já jsem nechápal. Ale věděl jsem, že tam chci jít i příští týden. Přišel jsem tedy i další týden a najednou jsem měl společenství, setkávání, hrával jsem ve schóle.

P: Modlili jsme se v Domě modlitby. Každé modlitební společenství jsme měli přímluvné modlitby, vzkládání rukou, prorocká řeč, modlitby v jazycích, modlili jsme se nad někým půl hodiny a bylo to velmi silné. Hodně lidí tam chodilo.

Za tu dobu, kdy hrajete, určitě máte na sebe nějaké reakce na vaši hudbu?
S: V poslední době, kdy jsme hrávali koncerty a velmi často jsme to chtěli zabalit, tak jsme říkali: „Pane, pokud přijde jeden člověk, který řekne, že to bylo fajn, a že byl povzbuzen, tak jdeme dál.“ Stále musíme fungovat, protože od té doby chodí jen jeden!:-) I dnes po koncertě přišla jedno děvče. Jednou jsme hráli na akci, kde bylo víc církví, přišla za mnou jedna holka a řekla: „Já vím, že jste katolíci, ale já jsem opravdu cítila Ducha svatého z toho, co jste hráli.“ To bylo a je to stále pro nás velmi povzbuzující. Ale chodí jeden:-)

Jaký žánr hrajete?
P: Mě se například EBED líbí vůli textům. Nedokázal bych vás zařadit do nějakého žánru, ale já se přiznám, že jsem našel jednu stránku, která nese název: Prorocké chvály. A to je hodně podobné vám. Je to takový jemný styl, který jde do hloubky, jsou to takové intimní věci a to se mi líbí. Zde se to v Čechcách nehraje, ale je to zase náročný styl.

V: My jsme se snažili přeměnit staré skladby ve stylu brit-pop, jednoduchý styl a chytlavé pro mladé. Ale nevím, jestli jsme to trefili, protože to, co jsme hráli předtím, nebylo to o hudbě, bylo to hlubší.

P: U nás na Slovensku není gospel ještě příliš rozvinutý. Zatím je to pouze o populárních písničkách a chytlavých melodiích. Pro náročné styly tu zatím ještě není připravená půda.
V Čechách je to jiné. Jsou tu alternativní kapely. Letí tu většinou tvrdé věci (metal)… Chválových kapel je tu minimum. Tím, že zde není tak bohatý trh, tak se těžko prosazují kapely, které nejsou takové populární. Ale zase je to i prorocké do budoucnosti.


Chtěl bych všem z Ebedu poděkovat za milý rozhovor a popřát jim hodně chvil před Boží tváří, kterou se snaží odhalovat skrze svou hudbu. Velký díky patří Majce Dlabačové, že se ujala přepisu rozhovoru. Pavel Šupol

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz