Když jsem s Máriou a jejím manželem Mirkem Čačíkem dělal rozhovor pro časopis IN!, projevili velký zájem koncertovat někde v Čechách. Já jsem vyslovil obavu, jestli mladá generace je schopná vnímat slovenštinu. Miro mi hbitě odpověděl, že měli koncert už i v Maďarsku a jak sám napsal, na „Kolo, kolo mlýnské reagují děti všude stejně.“ Tím bylo rozhodnuto a hned jsem je pozval k nám do Valašských Klobouk. Pokud by se přece jen někdo z mládeže či rodičů necítil ve slovenštině jako doma, prozradím vám, že s Máriou si můžete klidně popovídat anglicky nebo španělsky, protože tyto jazyky vystudovala jako překladatelka a tlumočnice.


Dalo by se říct, že za svoji hudební kariéru vděčí své mamince, která sama houslistka poslala Máriu v 6 letech zpívat do sboru. Samozřejmě jejím snem bylo, aby ji následovala v kariéře houslistky, ale Mária našla svou cestu ve zpěvu. Přesto je své mamce vděčná aspoň za základy hry na housle, na které se sice nerada musela učit hrát, ale dnes je o to raději používá při svých koncertech. V 16 letech začala zpívat v jejich lamačském kostele a z tohoto mládežnického sboru se vykrystalizovala kapela Atlanta, skrze jejíž CD (natočili jich společně 5, odehráli přes 500 koncertů) jsem ji i já poznal. Spolu s Atlantou stihla ještě vydat vlastní sólové album s názvem „Rozhodnuté“. Když si ve svém mládí plánovala budoucnost a rodinu, přála si mít čtyři děti. Dnes se její sen napůl splnil, s Mirkem mají Matěje a Terezku a kdyby neměli vlastní děti, ani by nebyly Koncerty pro děti. V nich se spojila její láska k práci s dětmi, pro kterou se rozhodla již ve 14 letech, když začala studovat Střední pedagogickou školu, s její vřelou touhou rozvíjet talenty v dětech. V jednom rozhovoru prozradila své tajemství, jak se jít to daří: „Asi nejdůležitější při práci s dětmi je snížit se k nim, mluvit jejich jazykem, tancovat jejich způsobem, být spontánní, jak dokážou být jen oni.“

Když si na samém začátku položili spolu s Rišom Čanakym otázku, co budou svým dětem zpívat za písně, zjistili, že jich moc neznají a je potřeba tedy něco nazpívat. Tak vzniklo první CD Deťom 1, které obsahovalo slovenské lidové písně pro děti. Nezůstalo jen u CD, ale postupně si je začali zvát do školek, škol, farností nebo dokonce i měst, kde hráli někdy i pro 500 dětí ve sportovní hale. Jak takový koncert probíhá, prozradil Rišo: „Naše koncerty se vyznačují tím, že děti na nich nesedí, ale po celou dobu jsou zapojené do programu: zpívají do mikrofonu, hrají na jednoduché hudební nástroje, které jim přineseme, tancují, hrají divadélko...“ A co může být jedním z plodů takového koncertu? „V mnohých dětech se skrývá velký hudební potenciál. Čím dřív jej rodiče podchytí, tím je větší šance, že z těchto malých špuntů vyrostou jednou skuteční hudebníci.“ Já k tomu jen dodám, že dle odborníků je aktivní hraní na hudební nástroj nejlepší prevencí proti pozdějším negativním vlivům v dospívání.

 

Nejen díky koncertům přišel nápad vydat další CD. Mária k tomu s úsměvem dodává, že za to vlastně mohou reakce rodičů a učitelů: „Skoro všichni říkají, že se ty písně nedají poslouchat, protože se doma hrají dokola a dokola, takže nás prosí, abychom nahráli další a další CD!“ Takže nám nezbývá, než si přece jen představit plody takového přemlouvání: CD Deťom 1, Deťom 2, Deťom 5 obsahují slovenské lidové písně pro děti, na Deťom 3 najdete anglické tradicionály a spirituály, Deťom 4 obsahuje známé křesťanské ukazovačky a na Deťom 6 najdete ukolébavky. O posledním dětském CD, tentokrát vánočním, jste se mohli dočíst v minulém povídání o Rišovi Čanakym. Tohle CD se dá sehnat ve dvou verzích. Ta druhá obsahuje pouze hudbu, abyste si mohli s dětmi doma koledy zpívat nebo paní učitelky společně nacvičit divadlo apod. Důvod, proč to všechno dělají, prozradila Mária: „Chceme dělat dětem a jejich rodičům radost a v neposlední řadě zachovat pokud možno co nejvíc známých i míň známých dětských písní pro budoucí generace.“ Jestliže neustále píšu o slovenských dětských písních, tak vás chci zbavit obav, že bychom je u nás vůbec neznali, protože názvy písní jako např. Pec nám spadla a Kolo, kolo mlýnské nám napoví, že k sobě máme pořád kulturně velmi blízko.

Zároveň s pozváními do farností začalo přibývat i přání, jestli by mohli přidat třeba i koncert pro mládež a nakonec z toho vznikly celovíkendové koncerty, které odehrají i u nás. V čem se liší od dětských? „Kromě koncertu pro děti uděláme koncert pro mládež a zazpíváme na dětské nebo mládežnické mši. Při koncertě se snažíme vcítit do věku, ve kterém se mladí lidé nacházejí. Podle toho vybíráme i písně a doprovodné slovo. I my jsme byli kdysi v jejich věku, takže si celkem dobře pamatujeme, jak náročný je život ,náctiletých.‘ Snažíme se získat si jejich důvěru. V průběhu koncertu dáváme kolovat papírky, na které mohou mladí psát otázky a nebo problémy, které je trápí. V anonymitě takových otázek se nás nejednou někdo zeptal: A vy ještě věříte v Boha? Mnozí mladí lidé prožívají boj o nalezení sebe sama. My se jim snažíme svými písněmi a povzbudivým slovem pomoct.“

Zbývá mi už jen doplnit poslední informaci o vydaných CD, a to, že loni vyšlo Márii po 4 letech její druhé sólové album „Bolo ako bude.“

Rozloučím se odpovědí Márie Podhradské na otázku, na co nebo na koho se můžeme v životě stoprocentně spolehnout: „Jedině na Boha, ten mě vždy podržel.“


Odkazy:
http://www.mariapodhradska.sk
http://www.koncertypredeti.sk

 

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz