O tom, že na festivalech u nás i v okolních státech je možné uslyšet skutečnou muzikantskou špičku, není dnes již pochyb. A tak z bohaté nabídky festivalu Lumen chci dnes představit další hvězdu, tentokrát jde o polské Maleo Reggae Rockers. Vystoupí před Switchfoot v soboru večer 5.6.

 

Je to vzácná příležitost představit dnes hudbu, která v sobě nese obrovskou energii a přitom nemusíme jít nikam za moře, ale zůstaneme u našich severních sousedům v Polsku. Zde si nebývalou oblibu nejenom u lidí věřících získalo mnoho kapel a interpretů nesoucích křesťanské poselství. Dnes si představíme jednoho z nich zpěváka světového jména Darka Malejonka a jednu z jeho kapel, prezentujících reggae. Ze všech úspěchů této kapely zmíním na úvod, že za poslední desku Addis Abeba, získali díky hlasování posluchačů 12 komerčních rádií ocenění album roku a v kategorii raggae se stal Maleo suverénním vítězem.

 

Svoji hudební kariéru začal Darek v roce 1983 ve skupině Izrael, se kterou nahrál 5 CD. Hrál také ve skupinách Kultura, Moskwa a dále pak Armia. V roce 1989 založil hardrockovou skupinu Houk, která se v krátkosti stala hvězdou polské rokové scény. V roce 1992 vychází jejich prvé CD "Soul Ammunition". Setkalo se tehdy z velmi příznivými recenzemi, dále pak jim redakce měsíčníku Tylko Rock a Malboro Music přiznala ocenění debutant roku. Písnička „Dancing with Reality" obsadila první místo v soutěži posluchačů Rádia France Internationale. Oceněním bylo pak pozvání na největší hudební trhy světa Midem 93 v Kán. V rámci koncertu "Rock na Východě" byli oceněni kritiky a posluchači jako nejlepší ze všech zúčastněných. Část vystoupení a rozhovor se skupinou byl zaznamenán pro  MTV a vysílán 7x v době nevětší sledovanosti. V roce 1993 byla skupina pozvána na největší nezávislé Hudební Trhy "New Music Seminar" v New Yorku.

V únoru 93 byl Houk pozván finským režisérem Miki Kaurismakem na světovou premiéru filmu "The Last Broder". Jako titulní v tomto filmu byla uvedena píseň "Soul Ammunition II". Po premiéře absolvovali Houk krátkou trasu po Finsku. Také v dalším filmu Mika "Condition Red" byly využity 2 skladby. CD z roku 1995 "Generadtion X" už jen podtrhlo i tak velmi silnou pozici skupiny na hudebním trhu. Texty tohoto CD nabízejí záchranu pro generaci X - bezideovou a lhostejnou mládež televizní éry. Láska spolu s vírou jsou lékem na všechny problémy mládeže - násilí, narkotika, ztrátu místa ve společnosti.......

Maleo je také spolutvůrcem projektu 2Tm2,3, což je první a jedna z nejvíce populárních skupin v Polsku prezentující křesťanský rock.

Když Darkovi konečně vyšel v roce 1998 čas, udělal svou sólovou desku. Pozval si ke spolupráci významné hudebníky a zároveň své přátele. Album doplňuje styl reggae prvky folkloru a toto dílko se stalo pro Malea příležitostí návratu k hudbě, kterou vždy poslouchal a měl v oblibě. CD z názvem "ZaZuZi" získalo opět velmi příznivé hodnocení hudebních kritiků, což dalo podnět ke vzniku koncertní skupiny s názvem MALEO REGGAE ROCKERS. Již dříve vzpomínaný režisér Miki Kaurismaki nezůstal ani tentokrát lhostejný k solovému projektu Malejonka a ve svém novém filmu "La without a map" Miki využívá 2 Darkovy písně.  V červnu 2001 a v létě 2002 skupina Maleo Reggae Rockers odehrála po Polsku spolu s Jamajskou reggae hvězdou Michaelem Blackiem REGGAE TOUR. Záznam posledního koncertu vyšel jako live CD s názvem "Maleo Reggae Rockers & Michael Black live 2002". Tuhle živou nahrávku následovala hned rok poté další live-ka „Maleo Reggae Rockers z Przystanku Woodstock '03“. To již fanoušci netrpělivě čekali na další studiové CD, které vychází v roce 2006 „Reggaemova“ a jakoby se Maleovi zalíbila tříletá perioda vydávání CD, protože na další jeho počin bylo třeba čekat až do roku 2009, kdy vychází „Addis Abeba“. Ta ihned sklízí úspěchy jak u posluchačů, tak kritiků. Dá se předpokládat, že na Slovensku zazní hity právě z ní.

 

Proč si vlastně Darek vybral reggae? Na to v jednom rozhovoru odpověděl: „Na počátku 90 let. bylo reeage velmi silné na celém světě. Když zemřel Marley, všude vznikaly nové skupiny. A všechno se vyvíjelo tak, jak zpíval Bob Marley - byl to takový jev, kterému se říkalo punky reagge party - reagge styl dosti silně spolupracoval ze stylem punky. Z toho, na co si vzpomínám v Polsku, to také tak bylo, většina lidí z prostředí punky byla propojena také ze skupinami reggae. Tak to bylo například u Armie s Izraelem.“ Jak se dařilo spojit tyto hudební styly? „Ve skutečnosti to jsou dva rozdílné hudební styly, ale v tom, co říkají, mají vzájemně hodně společného: boj se zlem, boj z babylonským systémem, neboli tím, co Jan Pavel II nazval civilizací smrti. Každý z těchto druhů se vyjadřoval o tomto různými způsoby. Punkoví zpívali, že tento režim musí padnout a my musíme udělat všechno, aby se nám podařilo tento systém svrhnout. A v reagge jsme zpívali, že to učiní Bůh - přijde a zničí civilizaci smrti.“

 

Je dnes správné, že se reggae spojuje z dětmi hippies?

„Ne! To bylo úplně něco jiného! Toto hnutí bylo velmi silné v Polsku v 70 letech a díky němu nebylo reggae příznivě přijaté. Proud hippies byl mnohem více nihilistický, kdežto reggae neslo sebou mnohem silnější poselství  - zpívali jsme Žalmy, vycházeli jsme z Písma Svatého a bojovali se zlem. Bylo to všechno samozřejmě o lásce, sjednocení a přátelství, ale v úplně jiném kontextu. Reggae bylo vždy proti takovým jevům jako je volnost, smyslnost v lásce, abort nebo eutanázie. Bylo dokonce takové punkové heslo - "sex mrzačí", to bylo přece úplně něco jiného než volná láska.“

 

To z toho všeho vyplývá, že reggae je hudba křesťanská?

„Pro mne to bylo prvním krokem. Pocházím z nevěřící rodiny a právě díky reggae jsem objevil celou duchovní sféru. Díky Marleyovi jsem uslyšel, že je jeden Bůh, který stvořil svět, stvořil lidi, a přijde soudit zemi za všechny hříchy, za zločiny. Teprve v Jarocinie v roku 1988 jsem našel Ježíše Krista.  Přijela tehdy skupina  „No Longer Music“ a během koncertu jsem uslyšel Dobrou zprávu. Tam jsem vlastně přijal Ježíše Krista jako Pána a Vykupitele.“

 

Darek po svém obrácení přijal výzvu, aby vydal svědectví o své cestě k Bohu. A tak jej necháme samotného promlouvat o této cestě.

„Chtěl bych se s Vámi podělit o to, co Ježíš vykonal v mém životě. Když se s odstupem času dívám na to, co se stalo, vidím, že jsem kdysi byl jako krysa v kleci, potácel jsem se v zajetí svých představ a tužeb, chodil jsem v různých protézách štěstí a svobody. Teď vidím, že jsem svobodný člověk, který poznal lásku Ježíše Krista. Má cesta k Ježíši, nebo spíše to, jakým způsobem mě Ježíš přitáhl k sobě, je trochu netypická.

Pocházím z nevěřící rodiny, ale musím říct, že má maminka a tatínek jsou velmi dobrými lidmi. Měl jsem šťastné dětství, ale když jsem byl náctiletý, začal jsem se dívat na svět trochu jinak a začal jsem hledat pravdu na vlastní pěst. Ježíš Kristus byl pro mne bájnou pohádkovou postavou, a církev jsem bral jako náboženství vymřelé, něco, co nemá nic společného s Bohem, s pravou vírou. Začal jsem hledat pravdu ve východních filozofiích, v buddhismu, hinduismu. Ježíš využil mou velkou vadu, tedy můj rozkol, aby mě zachránil. Nikdy jsem se nedokázal soustředit během meditace, a proto jsem se nikdy do tohoto nedostal hlouběji.

Jednou mi na dveře zaklepali Svědkové Jehovovi a pozvali mě ke společnému studiu Písma svatého. Věnoval jsem se tehdy hudbě reggae, která se hodně vztahuje ke Starému zákonu, proto jsem byl zvědavý, co nového může tato četba vnést do mého života. Za nějakou dobu jsem zjistil, že Písmo svaté, které používají Svědkové Jehovovi, je poněkud zmodifikované a má hodně zdůrazněných míst, vybraných citátů, které – jak jsem později zjistil – mají zplatnit jejich doktrínu. Jednoho dne jsem byl pozván na „Slavnost na památku Kristovy smrti“ – jak to oni nazývají. Když kalich s Ježíšovou Krví začal kolovat z rukou do rukou, s údivem jsem si všiml, že nikdo tu Krev nepije. Zeptal jsem se tedy, proč je tomu tak. Dostal jsem odpověď, že nikdo není hoden. Vlastně že hodni jsou jen Američané. Překvapilo mě to. Úplně jsem ztratil zájem o toto hnutí. Měl jsem štěstí, že tomu tak bylo.

V roce 1987 jsem hrál s kapelou Moskwa v Jarocinie. Dověděl jsem se, že tam je také americká skupina „No Longer Music“, která má zákaz vystupování na velkém pódiu. Nic mě nemohlo tolik povzbudit, abych se šel podívat na tuto skupinu, jako tato skutečnost. Hráli u kostela na místě, které jim zpřístupnil farář. Šel jsem tam se svým blízkým kamarádem. Poprvé jsem viděl tak divný rockový koncert. Na začátku bylo vše normální, hrála hudba, a pak bylo něco ve stylu pantomimy, která vypovídala o misi Ježíše Krista, o tom, že On je Spasitelem všech lidí, že za nás položil život a zmrtvýchvstal. V té chvíli se mi otevřely oči. Spolu s ostatními účastníky koncertu jsem přijal Ježíše jako mého Spasitele. Přede mnou byla ještě velmi dlouhá cesta. Neměl jsem oporu v žádném společenství, takže ten zážitek z koncertu rychle pominul. Avšak – jak se později ukázalo – Ježíš už byl v mém srdci. Byl tam i tehdy, když jsem si já na Něj nijak nevzpomněl.

Na začátku devadesátých let jsem zkoušel psychodelické látky, které, jak se říká, rozvíjejí vědomí. Konkrétně šlo o LSD. Je to neobyčejné svinstvo a jed, ale já jsem si myslel, že to je něco, co mi pomůže otevřít svou mysl.  Do té doby jsem se považoval za machra, ale tehdy jsem poprvé v životě zažil peklo. Cítil jsem, že dostávám schizofrenii a šílený strach. Poprvé v životě jsem cítil existenci zlých duchů, viděl jsem, že zlé síly jsou tak mocné, že já jsem vedle nich jako mraveneček a ony mě chtějí zničit. Věděl jsem, že mi není nikdo schopný pomoct. Cítil jsem se úplně bezradně. Cítil jsem, že umírám. Viděl jsem, co to znamená duchovní smrt. Kdyby ke mně někdo přišel se sekerou a chtěl mě rozsekat, jen bych se smál. Smrt těla nebyla pro mne ničím. Ve chvíli, kdy jsem si myslel, že se úplně zblázním, mi Ježíš podal ruku, vytáhl mě z toho. Poprvé v životě jsem se začal opravdu modlit a děkoval jsem Mu z celého srdce. Cítil jsem, že Ježíš Kristus zachránil můj život. Tehdy jsem vešel na cestu obrácení.

Příští rok do Polska zase přijela skupina „No Longer Music“. Je to misijní skupina, která jezdí po celém světě a hlásá Slovo Boží mezi jinými teroristům IRA, ETA. Má skupina HOUK s nimi také hrála na koncertech. Tehdy jsem uviděl, že během rockových koncertů lidi odevzdávají svůj život Ježíši. Byl to šok. Zpěváci „No Longer Music“ mě prosili, abych řekl své svědectví, ale já jsem se bál říct, že Ježíš je můj Pán. Vyhýbal jsem se tomu, snažil jsem se vyhnout hlavně té části koncertu, kde lidé odevzdávají svůj život Ježíši. Avšak byl jsem stále blíž. Už tehdy jsem na koncertech začal vzpomínat, že Ježíš Kristus dává svobodu, ale bylo to ještě nesmělé. V roce 1994 jsem byl pozván na modlitební bdění do kostela bratří Paulánů. Když jsem slyšel proroctví, pocítil jsem, že jedno z nich se týká přímo mne. Po té mši se otcové paulíni začali za mne modlit přímluvnou modlitbu. Tehdy jsem obdržel Ducha svatého a byl jsem asi navždy vysvobozený z těch různých vlivů.

Byla při tom jedna úžasná věc. Cítil jsem se být protestant, takže jsem tehdy neuznával Matku Boží jako Královnu nebe. Když se ona skupina za mne modlila, znovu jsem uslyšel proroctví. Tehdy ke mně promluvila Boží Matka a řekla: „Můj Synu, to já jsem tě tady přivedla. Já jsem ti vyjednala milost u mého Syna.“ Padl jsem na kolena a před Ní jsem řekl: „Maminko, vždyť já jsem si myslel, že neexistuješ!“ Od té chvíle jsem pochopil, jak velkou moc má Maria. odevzdal jsem celý můj život Ježíši, odevzdal jsem Mu celou mou rodinu. Dříve jsem dostal od Boha velký dar, který mně zachránil od zlé cesty – mou ženu. V dubnu 1995 jsem přijal svátost křtu a biřmování a se ženou jsme si udělili svátost manželství.

Ve Starém zákoně je takový úryvek, kdy král David šel do války s Pelištejci a neměl meč. Když poprosil kněze o meč, ten řekl: „Je tu meč Goliáše, kterého jsi zabil“. Tehdy David vzal do rukou ten meč a řekl: „Není nad něj“. Zjistil jsem, že rocková hudba je takovým Goliášovým mečem, který Bůh dal do mých rukou. Díky hudbě teď můžeme evangelizovat mládež a vytrhávat je ze spárů temna, protože rocková hudba má velký vliv na lidi. Vlastně doposud byla tato hudba v rukou ďábla. Věřím, že se hodně mladých lidí obrátí právě díky rockové hudbě. Já jsem odevzdal celou mou kapelu a celý můj život pro tento cíl. Aleluia! Ježíš žije a je Spasitelem!“

 

A na samotný závěr nechme promluvit Malea na otázku: Hodně jsme mluvili o poslání stylu reggae. Cítíš, že Maleo Reggae Rockers je skupinou křesťanskou? Maleova odpověď zněla: „Tak tuto otázku mám vždycky velmi rád.... Pravda je taková, že můžeme hrát na festivalu SOS, ale i jiných. Do nynějších šerých, smutných časů chceme nést poselství naděje, že život má smysl, že je Bůh, který miluje člověka. Že život je darem od Boha.“

 

Odkazy:

http://www.maleo.pl/

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz