Před časem jsem si povídal s Mariánem Lipovským o festivalu Campfest. Hned jsem toho využil, aby nám on sám představil celou kapelu. Je sobota 24.3.2007 a já si užívám modlitebního worship festivalu, který se koná ve Vsetíně. Nejde jen o koncert, ale o prohloubení našeho vztahu k Bohu. Cílem tohoto festivalu je totiž touha přivádět skrze hudbu především mladé lidi k chvále a uctívání Boha, čemuž se i u nás říká „worship,“ takže chystání jednotlivých kapel je vyplněno kázáním. Využil jsem této příležitosti, že se na pódiu střídají 4 kvalitní kapely, dvě z Čech a dvě ze Slovenska, abych představil aspon jednu z nich, slovenské Timothy. Přestože patří ke špičce křesťanského hudebního nebe na Slovensku, již na pódiu jsem vnímal velkou pokoru zpěváka Mariána Lipovského a taky z hraní celé kapely jsem pochopil, že jim jde o mnohem víc, než vlastní slávu a potlesk. To bylo znát, když zahráli poslední písen. Nikdo se nedomáhal neutichajícím potleskem přídavku, všichni jsme zůstali v tichu a motlitbě schopní usednout a nechat se oslovit kazatelem, který přišel na pódium, aby nás pomocí podobenství Nového zákona povzbudil a svým kázáním skutečně nadchnul k následování Krista. Zašel jsem za pódium a nesměle jsem oslovil Mariána, jestli by mi poskytl rozhovor. Přestože Marián toho měl hodně, byl unavený, protože den předtím zpívali na diecézku v Albrechticích, strávili jsme spolu hodně času. Hledali jsme místo, kdy by mohlo být trošku víc klidu, až jsem skončili o patro níž v domnění, že tam najdeme nějakou volnou šatnu nebo aspon schodiště, kde bychom mohli usednout. Protože nic z toho jsem nenašli, tak jsem zůstali na chodbě opřeni o radiátor a tam vznikl tento rozhovor.

Má první otázka zněla: Kdy vznikla kapela a jestli má název kapely třeba nějaký význam?

Když se ptáš, kdy vznikla – to už je skutečně velmi stará kapela. Zjistil jsem, že jsem poslední zakládající člen kapely, ostatní – ne, že by chtěli, ale museli odejít, prostě se oženili, šli do jiných měst a tak. Vznikli jsme někdy v 90. letech minulého století. No není to až tak dlouho.
Timothy znamená „ti, kteří chválí Boha nebo uctívají Boha“. Nám se ten název líbí, protože to byl úplně první cíl, že budeme hrát pro Pána Boha nejlepší hudbu, jakou umíme, ale pro Něho a dodnes je to tak. Chlapci se střídají, různí přicházejí, různí odcházejí, ale prostě ten cíl je vždy stejný.
Hrajeme koncerty, které jsou na takových jako dnes worship festivalech a Campfestu a Lumen atd., ale hrajeme i různé koncerty, které jsou na školách – nejsou to úplně chvály, je to hudba o životě, ale je to něco, co říkáme mladým, má to cíl. Prostě nehrajeme jen hudbu pro hudbu, ale to, co je v nás, v co věříme, to dáváme do hudby.

Jak bys vás zařadil žánrově?

Je to těžké to někde žánrově zasadit, ale když řeknu, že mají chlapci rádi styl jako U2 a tak, tak je to taková směs našeho poprocku.

Kolik jste vydali alb?

Myslím, že 6, 7. je teď na cestě, už je těsně před spadnutím. A pak tím, že máme vlastní studio, tak děláme další takové mixy z alb s jinými dalšími živými nahrávkami, takže se občas objevíme i na takovém jiném albu.

Vím o tom, že už jste určitě našli spoustu fanoušků, nejenom na Moravě, ale i v Čechách. Jak často se k nám dostanete a jak vnímáš naše publikum – je v něčem jiné oproti slovenském? Možná je to dáno také tím, že je tady obecně mín věřících než na Slovensku.

Můžu říct, že se mi před moravským a českým publikem hraje velmi dobře. Nevím, čím to je, právě o tom přemýšlím. Včera jsme hráli jeden koncert a dnes tu, dneska to bylo takové trochu těžší, ale včera to bylo ohromné nadšení, asi 600 mladých lidí.
Na jedné straně se mi tedy velmi líbí, že se nám tu dobře hraje, mladí to dobře přijímají, na druhé straně jsem zjistil, že v Čechách nejsme až tak často. Na Slovensku je tolik koncertů, že je těžké najít nějaký volný víkend nebo to nějak spojit a i tím, že jsme z východního Slovenska, je to trochu těžké přijet někde dozadu do Čech. Ale máme různá pozvání – na VOX a do Tábora, i teď jsme tady... Samozřejmě, že když nás někdo pozve do Čech a jen trochu to jde, tak přijedeme.

Viděl jsem, že máte dvě malé děti. Máš kromě nich ještě nějaké radosti, starosti, něco, o co by ses rád podělil?

Musím hlavně říct, že mám skvělou ženu. Tím, že ji mám a že je tak skvělá, že stojí vedle mě, ať dělám cokoli, bez toho si to jinak neumím představit – bez toho, že by tomu moje manželka Ludka rozuměla. A tím, že je sama tak tvořivá, tak trošku doplnuje naše a moje skládání písní, hudby a textu a domaluje obrázek. A děti jsou úplně po ní – David rád kreslí a Ester ráda hraje a zpívá a David také skládá nějaké věci, i když je devítiletý. Takže to dobré, co chci říct, je, že když jeden druhému rozumí, co je v jeho srdci, na čem mu záleží, tak potom jsou oba dva šťastní – manžel i manželka i děti. Když je to jen trochu možné, beru děti s sebou na koncerty. Určitě je to nějak ovlivnuje a jsme spolu jakoby na výletě. Takže je určitě dobré mít partnera, který ti rozumí a zároven je dobré, když se vzájemně podporují v tom, co dělají, když mají společný směr, o co jim v životě jde.

(Zde se musím podělit o krásný zážitek, že jsem mohl poznat taky Mariánovu ženu Ludku a potvrdit tato jeho slova. V tom všem frmolu, který tam vládl, udělal si na ni čas, uměl jí naslouchat a to vše mezi laděním kytary a vyřizováním technických věcí. Pak se k němu přitočila jeho dcera Ester, stihl ještě poslechnout a hádat melodii, kterou mu přehrávala z mobilu. Autora ale neuhádl, protože skladbu složil před malou chvílí jeho syn David!:-)

Na závěr nám zkus představit současné členy kapely.

Já zpívám a hraju na elektrickou kytaru, Maťo Huso Husovský hraje na klávesy a zpívá a zároven i on sám skládá, Martin Ander Andruščák je baskytarista, Kexo Marián Uhrinák hraje na bicí a Stano Kupský na elektrickou kytaru.
Všichni jsme přátelé a čtyři z nás dokonce pracujeme spolu v Mládeži pro Krista. Takže ze sebe nemáme ponorkovou nemoc a vidíme se každý den.

Moc děkuji, přeji spoustu úspěchů a kdo by se chtěl dozvědět víc, tak určitě na vašich webovkách: www. timothy. sk .


24. 4. 2007 Pavel Šupol

Za přepis děkuji Katce Foltýnkové.

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz