Evangelium: Jan 10, 31 – 42

Židé brali kameny, aby Ježíše kamenovali. Ježíš jim na to řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Pro který z nich mě chcete kamenovat?“ Židé mu odpověděli: „Pro dobrý skutek tě nechceme kamenovat, ale pro rouhání: ty jsi jen člověk, a děláš ze sebe Boha.“ Na to jim Ježíš řekl: „Ve vašem Zákoně je přece psáno: 'Já jsem řekl: Jste bohové.' Jestliže nazval bohy ty, kterým se dostalo Božího slova – a Písmo nemůže být zrušeno – můžete vy říkat o tom, kterého Otec posvětil a poslal na svět, že se rouhá, protože jsem řekl: 'Jsem Syn Boží'? Nekonám-li skutky svého Otce, nevěřte mi. Jestliže však je konám a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a (konečně) pochopili, že Otec je ve mně a já v Otci.“ Znovu by se ho byli rádi zmocnili, ale on jim unikl. Zase odešel za Jordán na to místo, kde dříve křtíval Jan, a tam zůstal. Přišlo k němu mnoho lidí. Říkali: „Jan sice neudělal žádné znamení, ale všechno, co Jan řekl o něm, bylo pravda.“ A mnoho jich tam v něho uvěřilo.

 

Zamyšlení:

Dnes čteme o tom, jak zůstal Ježíš nepochopený od svých posluchačů. Jak mu dokonce chtěli ublížit. Zde se nás může dotknout věta "Byl nám podobný ve všem kromě hříchu". Zažil si chvíle neúspěchu, pocity zklamání, smutku možná až deprese.

Stáhl se na místo, kde Jan křtil. Kdoví, zda tehdy, v době svátků posvěcení chrámu byla v okolí Jeruzaléma jeho Matka. Možná bychom se mohli odvážit usuzovat, že nebyla, neboť se vydal za svým Otcem. Došel na to místo, kde od něj na vlastní uši slyšel "Jsi můj milovaný syn, mám v Tobě zalíbení!"

My lidé jsme emocionální bytosti. Ježíš nám v tomto kousku dává příklad jak bojovat s hořkostí. Vyhledat Boha, být s ním, stačí mlčky - v úryvku se ani nepíše, že by s ním Ježíš mluvil. Být s ním a připomenout si to hezké, co máme za sebou, připomenout si Jeho slova, že nás miluje a zůstane s námi až do konce světa.

Plug and Pray:

Pane, obracím se k Tobě i ve chvílích, kdy je mi těžko, smutno. Kdesi v hloubce vím, že z pohledu věčnosti je všechno trápení chvilkové, ale přece je občas tak těžké. Děkuji za vše krásné, co jsem s Tebou mohl přežít. A prosím, abych ani v nejtěžších chvílích nezapomínal na Tebe. Amen.

V akci:

Pokud dnes uvidím někoho, že je smutný / á, udělám palcem do vzduchu maličký křížek a předám ho / ji Bohu.

Bonus:

Na rozveselení malý "vtípek" od kardinála Špidlíka, úryvek z přednášky o modlitbě.

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz