Evangelium: Mt 26, 14-25

Jeden z Dvanácti – Jidáš Iškariotský – odešel k velekněžím a zeptal se jich: „Co mi dáte, když vám ho zradím?“ Oni s ním smluvili třicet stříbrných. Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil. První den o svátcích nekvašeného chleba přistoupili učedníci k Ježíšovi s otázkou: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“ On řekl: „Jděte do města k jistému (člověku) a vyřiďte mu, že Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko; budu u tebe se svými učedníky slavit velikonoční večeři.“ Učedníci udělali, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka. Když nastal večer, zaujal místo u stolu s Dvanácti. Při jídle jim řekl: „Amen, pravím vám: Jeden z vás mě zradí.“ Velmi se zarmoutili a začali mu říkat jeden přes druhého: „Jsem to snad já, Pane?“ Odpověděl: „Kdo si se mnou namáčí rukou v míse, ten mě zradí. Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu člověku, který Syna člověka zradí. Pro toho člověka by bylo lépe, kdyby se nebyl narodil.“ Také Jidáš, který ho chtěl zradit, se zeptal: „Jsem to snad já, Mistře?“ Odpověděl mu: „Tys (to) řekl.“

Zamyšlení:

V dnešním evangeliu Mistr vzkazuje: „Můj čas je blízko. U TEBE budu slavit velikonoční večeři se svými učedníky.“ To nám i dnes říká Ježíš. U mě, ale i u tebe (v mém i tvém srdci) chce slavit proměnu chleba a vína na Jeho tělo a krev. Chce slavit oběť, aby naše hříchy mohl překrýt svou obětí. Aby se na nás Bůh Otec mohl dívat skrze Ježíšovu oběť, skrze Jeho rány. I když jsme hříšní a mnohdy padáme, Bůh je ten, který na nás hledí, a to stále skrze Ježíše, pokud jej uznáme jako svého Pána. Ježíš říká: „U tebe chci slavit dnes velikonoční večeři. U tebe ať už dnes, či v neděli přicházíš ke mně do kostela. Chci ji slavit ve tvém srdci.“

Ježíš slaví svou velikonoční večeři každý den v různých částech světa. A přesto, že je to večeře, nevadí mu ani časné ráno ;-) I v hrstce lidí přicházejících přijmout Eucharistii jsou ti, kteří ho zradí. Jsem tam i já, který / která ho může zradit. Přesto se nám dává a nechává na nás, zda se rozhodneme být zrádcem. "Jsem to snad já, Mistře?" „Ty jsi to řekl / a“. Ježíš nechává na našem svědomí rozhodnout se pro Boha, či proti. „Ty jsi to řekl / a, ty ses rozhodl / la.“

Plug and Pray:

„Pokrop mě yzopem a zase budu čistý; umyj mě a budu bělejší než sníh“, říká žalm 51. Já dnes říkám: Bože Otče, Pane nebe i země, pohleď na mě a ať při pohledu na mě vidíš rány Ježíše, svého jediného Syna. Ježíš je můj Pán a Spasitel, proto se na mě dívej jen přes jeho rány a oběť, a já budu bělejší než sníh. Amen.

V akci:

Postava Jidáše je jakousi "skvrnkou", zesměšněním postavy apoštola v Bibli, protože nám dává dojem myslet si, že my jsme lepší než on. Je pro nás jednoduché rozdělit lidi na dobré a špatné. Dnes se proto pokusím hledět více na své srdce, jestli jsem dobrým apoštolem Ježíše tam, kde jsem. Budu se snažit hledět do srdcí druhých, abych našel v nich dobro, kterým jsou také apoštoly dobra ve světě, i když zrovna nemusí být věřící. Vždyť čím jsem já lepší než oni?

Bonus:

Jeho ranami jsem uzdraven / uzdravena!

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz