Zamyšlení advent 2015

V dnešním evangeliu můžeme slyšet jedno z nejkrásnějších zaslíbení, jaké kdy Bůh dal člověku. Vysvobodí nás z rukou nepřátel a vzbudí nám mocného Spasitele. Zazáří těm, co sedí ve tmě a v stínu smrti. V tomto zaslíbení se ukrývá obrovská naděje pro lidstvo. Slib, že budeme vykoupeni z hříchu, že přijde někdo, kdo za nás zaplatí do posledního haléře.

To fakt věříš, že máš nějakou odměnu v nebi - to je něco jako karma? Čistota, to ještě někdo žije? A to jakože ty chodíš na mši i jindy než v neděli? Ty se fakt postíš? Modlíš se růženec? Vždyť ty jsi jako moje babička! Dělat těžké věci je skutečně námaha. Dnes nás zaplavují různé postoje, které doprovázejí často i nepříliš lichotivá slova, která posuzují naše skutky vykonané z lásky k Ježíši.

Magnificat je zcela odevzdání se Marie Bohu. Maria v něm děkuje Bohu a chválí ho za velké činy, které způsobil v jejím životě a v osudech celého lidstva. Nehledejme stále rozumové důkazy o tom, že nás Bůh miluje a kdo je Bůh, ale věřme Boží lásce a důvěřujme mu.

Zamysleli jsme se někdy, co bychom udělali na Mariině místě? Byla člověk jako my. Možná bychom chápali, kdyby si sedla a nechala se obsluhovat, vždyť byla těhotná a nenosila v sobě kohokoli, ale samotného Boha. Ale právě proto, co udělala, je nám největším vzorem služby. Spěchala pomoci Alžbětě. Její jednání vzbuzuje úžas - nedívá na svůj stav, dívá stále na potřeby druhých. I nám spěchá na pomoc. Kdykoliv se na ni obrátíme.

Svěřit se Marii znamená nechat se jí vychovávat. Ona nám zpřístupňuje pravé poznání Hospodina, neboť nás uvádí do hloubky modlitby. Zde poznáváme, že základ života je LÁSKA, ale ne naše láska k Bohu, ale JEHO láska k nám. Je třeba, abychom uvěřili bezpodmínečné Boží lásce, která nám nabízí RADOST z pokoje v JEJÍ přítomnosti. Postupně jí předávat všechno, sebe nevyjímaje, aby nás Duch Boží uzdravoval a proměňoval Boží láskou.

Často po něčem toužíme, modlíme se za to a pak, když něco nejde podle našeho plánu, když se nám naše přání nenaplňuje, býváme smutní, že nás Bůh nevyslyšel. Je pro nás těžké nechat Boha vládnout nad naším životem, nejraději bychom si všechno sami nalinkovali, aby se vše dělo podle našich představ. Ať už to bývá ve vztahu k sobě samému, k druhým, ve škole či v práci… Neumíme se přizpůsobit situaci, do které nás Bůh staví, právě tak jako dnešní Zachariáš.

Dnešní evangelium nám ukazuje příběh zamilovaného muže, který na svou vyvolenou čekal velmi dlouho, a když už to vypadá, že budou moci být spolu, najednou šok - zradila ho, je těhotná. Kolik bolesti muselo tehdy naplnit jeho srdce. Ale i přesto se jí nechce pomstít, ale naopak přemýšlí nad tím, jak by ji ochránil před lidmi.

V dnešním evangeliu nám evangelista Matouš nabízí Ježíšův rodokmen. Muži, muži a opět muži, někdo by si mohl pomyslet, jaká to je diskriminace. Nelze však zapomenout na pět žen, díky kterým by to nebylo ono. Tamara, žena trpělivosti a naděje, která nám tak často chybí. Rahab, nevěstka, která by vírou trumfla tebe i mě. Rút, cizinka, jejíž láska byla obdivuhodná. Batšeba, žena, která dostala nekonečnou milost. A nakonec Maria, žena poslušnosti a otevřenosti pro Boží plán.

Otázka Jana Křtitele se nám může zdát zvláštní pro muže jeho charakteru. Tato otázka je však plně na místě. Bůh nám do života posílá "temnoty víry", kdy se máme ptát a hledat cestu. Bůh nezjevil Janovi celý svůj Boží plán a ani nám. A Kristus se vůbec nepohoršuje nad ním, nevyslovuje pověstné "Blahoslavení, co neviděli a uvěřili", ale odpovídá prostě a jednoduše: "…oznamte mu, co slyšíte a vidíte."

Běžná situace v rodině, když mamka nebo táta něco přikáže, nebo od nás něco chce a my máme najednou hodně učení, nutné setkání, projekt do školy nebo si chceme jen tak zalenošit a výzva k pomoci přichází nevhod. Jsme naštvaní, jak si to mohli dovolit omezit nás, něco od nás chtít. Kéž bychom se na to podívali z jejich strany.

Největší pointa tohoto evangelia je, že pokud by velekněží odpověděli správně, Ježíš by jim vůbec nemusel odpovídat na jejich otázku. Našli by odpověď sami. Totiž na to, aby vůbec dokázali odpovědět, museli by přejít z lidských cest přemýšlení na ty Boží. Museli by se zamyslet nad tím, jak Bůh jedná v dějinách a jakou roli v tomto Božím plánu měl Jan Křtitel. A pokud by toto dokázali a vrátili se k Ježíšově otázce, najednou by zjistili, že odpověď vlastně znají.

Dnes je třetí adventní neděle. Vánoce přede dveřmi a ty jsi možná teprve začal kupovat dárky, organizování jesličkové pobožnosti je v plném proudu, v diáři ti svítí první zkoušky či písemky, a tuším sis dal i nějaké to předsevzetí, že se vnitřně dobře připravíš na Vánoce. V bouřlivém víru událostí, povinností a už od listopadu hraných koled se možná tak jako každý rok začínáš cítit unavený, vyšťavený a na jazyk se dere jasná otázka: "Co mám tedy dělat?"

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz