Zamyšlení advent 2015

Dnešní evangelium nám nabízí příběh setkání. Setkání dvou žen, které uvěřily Bohu. Jen co se Marie dozvěděla, že Alžběta čeká dítě, spěchala jí na pomoc. Sama byla v očekávání, ale i přesto vážila dalekou cestu. A svou přítomností s Ježíšem pod srdcem posvěcovala Alžbětin dům. Marie spěchá na pomoc tobě i mně.

Jedenáctá kapitola evangelia a Ježíše podle předpovědí proroků stále mnozí nepoznávají. Dokonce i sám Jan Křtitel, který na něj ukázal, pochybuje a posílá učedníky, aby se o tom přesvědčil. Ježíš proto přirovnává své současníky k trucujícím dětem.


Právě jsem si uvědomil, jak moc našemu Bohu záleží na tom, abychom byli šťastní. Chce, abychom věděli, že mu na nás záleží, chce, abychom Jeho hlas slyšeli. Už od dob Abrahama k nám mluví skrze proroky a světce. Posílá živé svědky, kteří dělají divy a prorokují v Jeho jménu.

Střed týdne, čekání na pátek. Kolik z nás chodí se svěšenou hlavou a na otázku Jak se máš?, odpovídají: "Jsem unavený. Nemohu. Už nemám sil." Dnešní doba je jak nezastavující se kolotoč. Ze všech stran nás něco manipuluje, něco zvláště naléhavého, něco nám krade čas. Něco nám krade sebe sama. Nevíme, co znamená ticho.

Bůh má s každým svůj plán. Chce skrze nás zachraňovat lidi kolem nás. Ježíš nepřišel na tento svět, abychom mu sloužili, ale proto, aby nám dal věčný život. Abychom mohli dát Ježíši svůj život, musíme Ho nejdříve poznat, abychom věděli, komu se chceme předat.

Zase tolik práce. Zase nestíhám odepsat na maily. Povinnosti se kupí. A vůbec nevím, co se mnou bude za dva roky. Co bude ve škole? Co tento vztah? A co tamten? Kde je moje budoucnost? Proč je to takhle?" O čem to tak uvažujete?" Ano, dnes se i mě Ježíš ptá, o čem přemýšlím. Zda mi nestačilo tolik zázraků, které dosud udělal v mém životě, že se stále starám o věci, které nejsou v mém poli působnosti. Vždyť jsem už padl/a tolikrát a stále se spoléhám na své síly?

V dnešním evangeliu kromě historického zařazení povolání Jana Křtitele zaznívají i tato slova, která jsou citací proroka Izaiáše: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Před každou významnou událostí je mnoho přípravy. Před návštěvou prezidenta červený koberec, mnoho ochranky. Doma před příchodem návštěvy zase uklízíme v domě nebo bytě, aby se návštěva cítila příjemně. Něco podobného bychom měli i my sami udělat ve svém nitru.

Co si neuděláš, to nemáš. Nebo: co chceš udělat pořádně, udělej si sám. Čistý individualismus! A i Ježíš si to tak mohl nastavit v životě. Mohl sám chodit po všech městech a vesnicích a možná by měl ještě lepší jméno ve společnosti, kdyby s sebou nebral všude ty své učedníky a různé žebráky. A právě v tomto bodě tě Ježíš zastaví a změní ti pohled na podstatu křesťanství.

V dnešním evangeliu klade Ježíš přímou otázku: "Věříte, že to mohu udělat?" Slepci uvěřili a Ježíš jim vrátil zrak. Kdoví, zda ho více trápila jejich duševní nebo fyzická slepota. Nepochybně uzdravil obě. Protože je Pánem nad každou chorobou, duševní i fyzickou. Může tě vytrhnout z jakékoliv bídy, kterou nyní prožíváš, z temnoty jakéhokoliv hříchu, přestože jsi už ztratil naději na uzdravení.

A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, podobá se moudrému muži… Která slova to Ježíš myslí? Má na mysli slova o plnění Boží vůle? Který hlupák by věděl, co má dělat a nedělal tak? Který hlupák by si postavil dům na písku? Vždyť je to úplně nelogické - sám dobře ví, že každou chvíli spadne.

Lidé, o nichž se mluví v dnešním evangeliu, přicházeli k Ježíši, protože věřili, že je může uzdravit. I my přicházíme k Němu, když nás něco trápí, když jsme nemocní a chceme, aby nás uzdravil. Prosíme Ho, aby nám pomohl s našimi problémy a obtížemi. On nám však jen jednoduše říká: "Vstaň a jdi, tvá víra Tě uzdravila." (srov. Lk 17,19). Je jen na nás, zda mu věříme, že nás může uzdravit.

Dnes slyšíme, že Ježíš zajásal v Duchu Svatém, zaradoval se a vyslovil upřímné díky Otci za to, že tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil je maličkým.

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz