Zamyšlení na neděli

Milovaný Majiteli vinice, proč? Proč jsi rozbořil ohradu své vinice, divoká prasata ji rozrývají a pase se na ní polní zvěř (Žl 80,13a.14)?

Jímá mě hrůza, když čtu slova proroka a dostávám odpověď: „Když jsem čekal, že ponese hrozny, proč sklízím pláňky?“ (Iz 5,4b). Jak to, že tvá pěstovaná vinice, tak dobře okopána, sklízí pláňky? Copak jsi zasadil nedobré ratolesti?

Tento týden ve čtvrtek ráno jsem se hned po probuzení obrátil k Bohu, jak to mám ve zvyku, a v duchu jsem ho pozdravil: "Dobré ráno, Milovaný." A zůstal jsem zaskočen. Neboť v srdci se mi objevila myšlenka: "Proč si myslíš, že to ty zdravíš mě? To je totiž můj pozdrav tobě!" Jak rád Bůh předchází své děti v projevech lásky! A dává věci na pravou míru - protože možná trochu pyšně jsem si myslel, jak jsem dobrý, že hned ráno vyznávám lásku svému Bohu.

Dnešní texty vnímám jako slova naděje do každé bolestné situace, v níž se Církev ocitne. Říkají mi o tom, že Bůh nikdy nenechá svou Církev v rukou těch, kteří by jí mohli nenapravitelně ublížit. Snad tak neučinil i Židům, když vyměnil Šebnu, správce královského paláce? Na jeho místo dosadil Eljakima, o kterém řekl, že bude "otcem obyvatelům Jeruzaléma" (Iz 22, 21).

Je skvělé, že náš Bůh mluví. Není němý jako modla. Jeho slovo je mocné - důkazem je vesmír, který vznikl jeho slovem. Jeho slovo je laskavé a něžné - důkazem je vtělené Slovo, Ježíš, a celé dílo záchrany, které pro nás uskutečnil. Jeho slovo je pravdivé - důkazem jsou celé dějiny Izraele, plné vzestupů i pádů podle věrnosti a nevěrnosti vyvoleného národa. Jeho slovo je živé - důkazem jsme my, co dnes věříme v Boha a milujeme ho. Jaké slovo dnes Bůh zasel do tvého života? Moje odpověď na takovou otázku by byla: "Nevím." Totiž semínko je ještě maličké, bez klíčku, neumím určit, co z něj bude. Ale když se podívám na svůj životní příběh, mohu říci, jaké slovo Bůh zaséval a jaký vzrůst mu dal. Vnímám ve svém životě slovo vyvolení - byl jsem pokřtěn a zažil jsem den, když jsem se sám za sebe rozhodl žít pro Boha. Vnímám v sobě slovo odpuštění - když jsem se stal nevěrným svým křestním závazkům, když jsem porušil smlouvu s Bohem. A on mi mnohokrát odpustil a stále odpouští. Vnímám v sobě slovo povolání - nejen k manželství, ale i ke konkrétní práci v jeho vinici. Například psaním těchto písmenek. Ty možná uklízíš kostel, čteš při mši, organizuješ tábory pro děti, navštěvuješ nemocné, si členem modlitební skupiny... Všechno to je plod Božího slova! Vnímám v sobě slovo lásky - když stále více prožívám, že Bůh mě miluje. Nikdy nezapomenu, jak jsem před 20 lety, když jsem byl daleko od Boha, dostal nepodepsanou pohlednici s textem: "Bůh tě stále miluje." Tento projev Boží péče mě držel při životě celé roky, během kterých jsem nepřijímal svátosti... A ještě jednou vnímám v sobě slovo lásky - což se projevuje úsilím být Ježíšovým svědkem lidem kolem sebe, aby i oni mohli zakusit Boží lásku a žít jednou v nebi. Takže poopravit výše položenou otázku a zeptám se takto: Jaké slovo Bůh zasel do tvého života a čím se dnes projevuje to, že Bůh k tobě osobně promluvil a stále mluví? Co Boží slovo v tobě vykonalo a i dnes koná?

Texty na liturgii této neděle najdete zde.

Pavle, jsi si jistý tím, co jsi napsal Římanům? Vyzýváš je i nás: „Tak smýšlejte o sobě i vy: že jste mrtví hříchu a žijete Bohu v Kristu Ježíši“ (Řím 3,11).

Jak to, prosím tě, myslíš? Copak je to reálné? Vždyť každý den podléhám nějakému pokušení a proviňuji se vůči Bohu. A ty píšeš, abychom si o sobě mysleli, že hřích nad námi nemá moc, že ​​jsme mrtví hříchu. Dodáváš, že žijeme Bohu. Že jsme nezůstali mrtvolami, ale že máme život v Kristu Ježíši. Cos nám tím chtěl říct? Není to nějaké dopletené a, ruku na srdce, nereálné?

Texty na liturgii této neděle najdete zde.

Možná jsi zažil s nějakým starším členem rodiny, že tě najednou neznal. Otázky typu "Kdo jsi?, Co tu děláš?, Jak ses sem dostal?"

jsou v takové situaci nepříjemné a v nepoznaném vzbuzují otázku, co se děje. Po chvíli však přijdeš na to, že nejde o nějaký starý hněv či nespokojenost s tebou, ale že jde o obyčejnou stařeckou zapomnětlivost.

Co znamená, že jsem Božím vlastnictvím? Určitě ne to, že Bůh mě používá jako nějaký stroj na splnění svých záměrů. Ani ne to, že jsem bezmocný prášek, unášen rozmary Boha nesmírným vesmírem. Písmo mluví o něčem zcela jiném - pokud se dobrovolně, rozhodnutím svobodné vůle podřídím Bohu, stanu se "zářivou korunou v Hospodinově ruce" (Iz 62, 3a), budu chráněn "jako zřítelnice jeho oka" (Dt 32, 10d). Dostane se mi všestranné péče, "abych nenarazil nohou o kámen" (Ž 91, 12).

Dnešní svátek nám kromě základní teologické pravdy křesťanství nabízí velmi důležitou jistotu - Bůh se o mě zajímá. Ne jako soudce, ale jako ten nejlepší otec. I když se zdá, že Mojžíš ho musí prosit, aby šel s nimi, je zřejmé, že Bohu se taková modlitba líbí a celým svým srdcem ji očekává - jako projev důvěry člověka v jeho péči a dobrotu. I v jeho moc, kterou nás umí uchránit před nepřítelem, před zlem.

Texty na liturgii této neděle najdete zde.

Víš, že můžeš dělat větší skutky jako Ježíš? Dnes to on sám říká v evangeliu. Jak je to možné?

Prostě tak, že jsi dostal Ježíšova Ducha. Při křtu, při svátosti biřmování i například vždy, když se modlíš k Duchu Svatému. Člověk Ježíš konal své dílo v moci tohoto Ducha. I my jsme povoláni mít účast na Ježíšově díle vykoupení - nejen jeho pasivním přijímáním, ale i aktivním konáním dobra, které má přitahovat k Ježíši lidi, se kterými žijeme. A pokud třeba, jsme povoláni i slovy svědčit o Ježíšově lásce k nám.

Texty na liturgii této neděle najdete zde.

Když jsem křtem prošel přes bránu, kterou je Kristus, dostal jsem dar Ducha a můj život se naplnil vším potřebným do takové míry, že se žalmistou neustále opakuji: "...nic mi nechybí!" Byl jsem bloudící ovce, ale vrátil jsem se k pastýři a strážci mé duše, k milovanému Ježíši.

Texty na liturgii této neděle najdete zde.

V onu neděli ráno se stalo něco, co se ještě nikdy nestalo. Apoštolové a všichni kolem nich se učili novému pojmu - "vstal z mrtvých". Ten, jehož viděli hrozně trpět a zemřít krutou smrtí, je živý, zdravý a znovu s nimi. Není divu, že jim hořela srdce. My jsme už navyklí na slovo zmrtvýchvstání. A protože se to stalo dávno, pojem nám zevšedněl a srdce ... no asi nám nehoří. Potřebujeme s tím něco udělat.

Texty na liturgii této neděle najdete zde.

Celou Velikonoční dobu můžeme vnímat i jako velký chvalozpěv Boha na Církev, která se zrodila během Velikonoc a pak vyšla na veřejnost po Letnicích. Vždyť v Božím slově - v slově našeho Boha, proto mluvím o chvalozpěvu Boha - čteme a slýcháme o tom, jak Církev žila ve svých počátcích, a víme, že o tento ideál se vytrvale snaží dodnes.

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz