Zamyšlení na neděli

Mám před očima obraz nadšeného Boha. "Naplnil se čas." ​​Jak toužebně musel Bůh očekávat tento den! Propast mezi ním a jeho milovanými dětmi byla obrovská. Jistě, mohl ji uzavřít, překročit hned po dědičném hříchu, ale jaký by pak byl člověk, který tak snadno upadl do vzpoury? A tak Bůh sám sebe odsoudil k trápení srdce, aby jeho děti mohly dorůst k lásce ke svému Otci. Ale teď se naplnil čas! Skvělá zpráva pro Boha, který konečně uvidí, jak ho jeho děti milují. Ještě ho čekalo velké zklamání, když jsme zabili jeho jediného Syna, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, neboť vnímal jeho oběť života jako jeden obrovský projev lásky k němu jménem všech lidí. Nadšený Bůh - protože se uskutečnilo dílo spásy a jeho milovaní lidé jsou již nejen jeho stvořením, ale mnohem více - jsou jeho milovanými dětmi.

Nevím, jestli mě tento rok opustí téma vůní :-). Začátkem prosince jsem uvažoval, že celý tento cyklus nazvu Voňavky.

Jaksi mě ovládá představa i touha být Kristovou líbeznou vůní...

Pokud bychom se podívali na dnešní první čtení z Knihy Job (7, 1 - 4. 6 - 7) a na evangelium (Mk 1, 29 - 39), na první pohled bychom viděli zřejmou souvislost, proč je Církev dala takto k sobě. Život Joba je jedno utrpení, příchod Ježíše Krista mnohým přinesl uzdravení a osvobození. Tato čtení zobrazují ostrý kontrast. A nám při jejich poslechu zdánlivě zbývá jen povzdech: "Kdyby tak Ježíš přišel dnes..." a s ním i konstatování, že opravdu se náš život podobá více Jobovi...

Tak rád bych dnes, milý čtenáři, mluvil s tebou o tom, jak se ti dařilo v tomto týdnu vnímat Boží pokyny. O to jsme před týdnem prosili v žalmu: "Ukaž mi, Pane, své cesty." Chtěl bych slyšet o velkých dílech, která Pán vykonal tím, že jeho lidé kráčeli po jeho cestách, odporovali zlu a konali dobro... Dnes budeme v tématu pokračovat.

Tato vánoční doba je nejkratší, jaká může být - přesně dva týdny.

Má to tu výhodu, že její oslavy jsou soustředěny do tří "dvojdenní" - Štědrý den (4. adventní neděle) a slavnost Narození Páně, pak svátek Svaté rodiny a slavnost Bohorodičky Panny Marie a nakonec tento víkend slavnost Zjevení Páně a v neděli svátek Křtu Krista Pána. Jakoby nás Bůh chtěl více "nastartovat" do oslavování a radosti, když nám skrze Církev dal takové tři "dvojdenní" za sebou.

"... jsme Kristovou líbeznou vůní pro Boha" (2 Kor 2, 15a).

Často jsem ve vánočních přáních - jako každý rok - svým příbuzným či přátelům přál, aby byl Ježíš u nich vždy, i v celém novém roce, doma. Jsem totiž přesvědčen, že toto je podstatou svatosti každé rodiny. Aby každý její člen, ale i všichni spolu žili tak, aby Ježíš nikdy nemusel z jejich domu odejít. Důležité na tom je, že pokud jednou Ježíše do svého domu přijmeme, tak pak jemu bude mnohem více než nám záležet na tom, aby u nás zůstal. Bude nás vést ke smíření a odpuštění pokaždé, když něco pobabreme. Bude nás inspirovat vždy, když budeme hledat cesty, jak někomu z rodiny udělat radost, jak mu pomoci či jak ho povzbudit nebo potěšit. Uzdraví všechny zranění, které v sobě objevíme z dávno minulých, ale možná i nedávných dob ... Slovem, Ježíš udělá vše proto, aby z naší rodiny nemusel odejít.

Texty k dnešní neděli naleznete zde.

Nesmím se nechat znechutit. Nedám se obrat o radost. Nedovolím, aby moje únava (špatná nálada, pocit viny, neúspěch...) nabyly nade mnou převahu. Proč?

Texty ke čtením dnešní neděle z cyklu B najdete zde.

Kdysi se téměř každé evangelium, čtené při mši, začínalo slovy: "Za onoho času..." Vzpomněl jsem si na to při čtení toho dnešního.

Neboť začíná zcela netypicky - ohlašuje začátek evangelia Ježíše Krista. Začátek radostné zvěsti. A víš, co je na tomto začátku krásné? Že nemá konec, že ​​neplatí "za onoho času". Nikde v Písmu se totiž nepíše: "Konec evangelia Ježíše Krista." To je skvělé! Proč? Neboť Ježíšova radostná zvěst pokračuje a trvá dodnes a bude ohlašovaná až do konce světa.

Texty ke čtením dnešní neděle najdete zde.

Nebylo na nás nic dobrého, prorok Izaiáš říká, že dokonce i naše dobré skutky byly "jako špinavý oděv".

O naší bezmocnosti mluví prorokem použitý obraz: "...naše nepravost nás unáší jako vítr" (Iz 64, 5). Dá se ještě výstižněji vyjádřit beznadějnost stavu, ve kterém jsme se nacházeli? A přece přišel Spasitel. Bůh vzal na sebe roli zachránce. Ne proto, že bychom byli dobří a Bůh si říkal: "Podívejte, jak jsou ti lidé skvělí! Pojďme, pomozme jim!" Ale proto, že Bůh se nám zavázl láskou, když nás stvořil. A přestože jsme jeho lásku zavrhli a chtěli jsme stát na vlastních nohou (kolikátý nerozum!), Bůh nás až tak miluje, že nás dobité, oloupené, polomrtvé našel a zavedl do Církve, která je povolána starat se o jeho děti ... (Doufám, že v tom vidíš podobenství o milosrdném Samaritánovi.)

Tento text bude možná bolavý, ale doufám, že i plný Božího pokoje podle slov dnešního responzoria: "Opatruj, Pane, mou duši ve svém pokoji!" Vždy totiž, když čtu texty o výčitkách proroků starozákonním kněžím a Ježíšových výčitkách farizeům a zákoníkům, přijdou mi na mysl mnohé situace ze života dnešních kněží. Nemyslím na jejich osobní selhání a pády, protože je jasné, že kněží jsou přesně takoví hříšníci jako my ostatní.

Milovaný Majiteli vinice, proč? Proč jsi rozbořil ohradu své vinice, divoká prasata ji rozrývají a pase se na ní polní zvěř (Žl 80,13a.14)?

Jímá mě hrůza, když čtu slova proroka a dostávám odpověď: „Když jsem čekal, že ponese hrozny, proč sklízím pláňky?“ (Iz 5,4b). Jak to, že tvá pěstovaná vinice, tak dobře okopána, sklízí pláňky? Copak jsi zasadil nedobré ratolesti?

Tento týden ve čtvrtek ráno jsem se hned po probuzení obrátil k Bohu, jak to mám ve zvyku, a v duchu jsem ho pozdravil: "Dobré ráno, Milovaný." A zůstal jsem zaskočen. Neboť v srdci se mi objevila myšlenka: "Proč si myslíš, že to ty zdravíš mě? To je totiž můj pozdrav tobě!" Jak rád Bůh předchází své děti v projevech lásky! A dává věci na pravou míru - protože možná trochu pyšně jsem si myslel, jak jsem dobrý, že hned ráno vyznávám lásku svému Bohu.

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz