Zamyšlení na neděli

Dnešní první čtení s responsoriálním žalmem a s evangeliem můžeme chápat jako oslavný hymnus na Boží lásku a milosrdenství.

Pisatel Knihy moudrosti klade základy - popisuje, co znamená, že Bůh miluje všechno a každého. Zacheův příběh je praktickou ukázkou této Boží péče. A žalm je projevem nesmírné radosti z toho, že Boží slovo se každý den naplňuje.

A tak mám praktický návod na život. Čtu Boží slovo, uskutečňuji ho (mám téhož Ducha jako Ježíš, čili mohu konat stejné skutky) a oslavuji Boha, který ve mně jedná.

Texty na liturgii této neděle najdete zde.

Myslím si, že velká většina chlapů si po vyslechnutí dnešního evangelia může klidně říct: "Tak tohle se mně nemůže stát. Vždyť do kostela chodím jen na mši, ne modlit se."

A hned máme před očima dvě věci, které jsou obecně zažité – mše není modlitba a modlitby mimo mši (hlavně růženec) jsou pro ženy. Právě pro takové smýšlení je čas na revoluční změnu v našem chápání modlitby a také v samotném praktikování modlitby.

Texty na liturgii této neděle najdete zde.

Jakou důvěru musel mít Mojžíš k Jozuovi, že mu svěřil první bitvu vyvoleného národa po odchodu z Egypta!

Jozue musel být tehdy ještě mladý, vždyť o několik kapitol dále o něm Písmo hovoří jako o mladíkovi. Ale čas trávený s Mojžíšem mu jistě pomohl zformovat v sobě pevný charakter, který se osvědčil v tomto prvním střetu Izraele s nepřítelem. I proto mu Bůh pak svěřil obsazování zaslíbené země.

Texty na liturgii této neděle najdete zde.

Proč to Samaritán dokázal, ale těch devět, co byli uzdraveni s ním, ne? Proč Náman nakonec poslechl proroka i naléhání svých sluhů a sestoupil vykoupat se v Jordánu, ačkoli byl přesvědčen, že řeky jeho vlasti mají lepší vodu?

Texty na liturgii této neděle najdete zde.

Myslím si, že klíčem ke všem dnešním čtení je responsoriální verš. „Pane, dej, abychom naslouchali tvému hlasu a nezatvrzovali svá srdce.“

Prorok naříká nad zlobou, upozorňuje na ni, ale Bůh ho volá k trpělivosti a víře.

Pavel biskupovi Timoteovi připomíná, jak má žít.

Ježíš mluví o věrném plnění úkolů, které je projevem víry menší než hořčičné zrnko.

Texty na liturgii této neděle najdete zde.

Dnešní Ježíšovo podobenství asi rádi posloucháme. Jasně vystihuje náš smysl pro spravedlnost.

Každému se dostalo to, co mu patří. Ale bohužel i naši závist. Neboť boháč je pro mnohé někdo, kdo se má lépe než já, a tak mu trochu (a možná bez toho "trochu"?) škodolibě přeji, že skončil špatně. Není to hezké smýšlení, že?

Texty na liturgii této neděle najdete zde.

„Nahý jsem přišel na tento svět a nahý z něj odejdu.“ Kdybychom měli tuto pravdu více na paměti, asi by život mnoha z nás vypadal jinak. Doufám, že bychom mnohem více času, úsilí, srdce věnovali Dárci všech věcí, a nikoli věcem samotným.

Když si totiž tuto pravdu rozměníme na drobné, zjistíme, že vše – počínaje oblečením, jídlem, pitím až po auta a domy – máme od Pána dané do spravování. Že v konečném důsledku o ničem nemohu úplně opravdově říct: „To je moje.“ Dokonce i tělo a duši jsem dostal jako dar...

Texty na liturgii této neděle najdete zde.

Kdesi jsem četl, že Bůh plakal dvakrát. Poprvé tehdy, když se mu ztratil mladší syn - celé lidstvo v rajské zahradě.

A podruhé tehdy, když mu zemřel jeho prvorozený, starší syn na Golgotě. Ale protože u Boha není čas, Bůh vlastně pláče stále. Zároveň se však i nesmírně raduje, neboť starší syn vstal z mrtvých, čímž umožnil, že se mladší syn vrátil.

Texty na liturgii této neděle najdete zde.

Častěji jsem se setkal s tím, že dnešní evangelium někteří křesťané vnímají jako omluvu svého nezájmu o hlubší duchovní život.

"Já na to nemám. Vždyť i Pán Ježíš říká, že si třeba porovnat náklady a to, co mám k dispozici. Teprve pak se mohu pustit do díla, když mám jistotu, že to zvládnu. A na to, abych byl Ježíšovým učedníkem, na to tedy nemám!" Z pohledu moudrosti tohoto světa je to správné a jistě třeba takto smýšlet, když stavíme dům či bojujeme proti nepříteli z masa a kostí.

Texty na liturgii této neděle najdete zde.

Dnes bych chtěl dát za příklad tak netradičně farizeje. Evangelium totiž začíná slovy, že pozorovali Ježíše.

Ať už jejich pohnutky byly jakékoliv, dělali něco, co máme dělat i my - bedlivě pozorovat Ježíše: co říká, co dělá, jak se chová. A pak jednat podobně.

A co dělá Ježíš v dnešním evangeliu? Také pozoruje chování lidí. Jeho pohnutky jsou však jiné než farizeů. Vnímá a přináší poučení, pokyny.

Texty na liturgii této neděle najdete zde.

Výchova může probíhat všelijak. Jednou z možností je dělat si co chci a pak snášet následky ve formě trestů, napomenutí, zranění...

čili učit se z vlastních chyb. Druhou možností je ptát se příslušné vychovatelské autority a poslouchat.

Mám pocit, že mnozí mezi námi upřednostňují první možnost. Jakoby testovali, co všechno ještě Pán Bůh snese. Přitom si mohou být jisti, že se vůbec neraduje z toho, když v úsilí dostat člověka na dobrou cestu ho nechá snášet následky jeho vlastních rozhodnutí (my tomu někdy alibisticky říkáme, že Bůh nás trestá).

Texty na liturgii této neděle najdete zde.

V pondělí jsem si pročítal liturgické texty na neděli a hledal jsem nějakou myšlenku, která by mohla být základem tohoto textu. Zaskočilo mě, že tou myšlenkou byla hned první věta prvního čtení: „Ať je zabit tento člověk [Jeremiáš]...“ (Jer 38,4). Pane, co chceš k tomu říct?

Dlouho jsem neviděl nic, co by se k těmto slovům dalo napsat. Teprve ve čtvrtek večer jsem ve zprávách zachytil informaci o protestu 3 francouzských biskupů proti povinnosti „vyučovat sexuální rozmanitost“ ve školách Madridského samosprávného kraje na základě tzv. „zákona proti LGBTI fobii“. Vzplál ve mně spravedlivý hněv, který zastínil dokonce i radost ze zlaté medaile olympioniků. A když jsem v noci nemohl spát, v hlavě se mi vynořovaly myšlenky, co je třeba dělat, jak protestovat, jak podpořit biskupy... Byly to hezké, ale neproveditelné nápady. Cítil jsem se bezmocný...

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz