Zamyšlení na neděli

Texty na liturgii této neděle najdete zde.

Spravedliví a nepřátelé. Hospodář a zloděj. Věrný a nevěrný sluha. Jakoby dnešní texty zaměřovaly naši pozornost na poslední časy, kdy se vrátí Pán.

Nastane definitivní rozdělení na ty, co budou v nebi, a ty, co se dostanou do pekla.

Jistě je to spravedlivé. Ale tyto texty mají v sobě i něco, co není řečeno, ale jaksi z nich vyplývá - ani jeden člověk, kterého vnímáme jako nepřítele, zloděje, nevěrného služebníka, nám nesmí zůstat lhostejný. Dokud je čas, jsme povoláni dělat vše pro to, aby přešli na naši stranu - na stranu těch, co milují Boha a zachovávají jeho přikázání.

Texty na liturgii této neděle najdete zde.

Možná někdo řekne, že spekuluji, ale dal jsem si dohromady dvě myšlenky z dnešních čtení.

Kazatel mluví o marnosti všeho, s čím se člověk "moří pod sluncem". Ve své knize to opakuje mnohokrát. Pavel zase říká, že máme myslet na to, co je nahoře, ne na to, co je na zemi. Oba říkají v podstatě to samé - cenu má jen to, co je nad či za sluncem. Každé naše uvažování či jednání má hodnotu od toho, v jakém vztahu je to ke Kristu.

Texty na liturgii této neděle najdete zde.

Ve čtvrtek se moje manželka se svou sestrou chystala sklízet borůvky (po našem černé jahody).

Tak jsme při ranní modlitbě prosili našeho Boha, aby jim připravil místo, kde jich bude hojně. Asi za dvě hodiny mi manželka volala z lesa, že borůvek je tolik, kolik ještě v životě neviděla, že Pán Bůh naši prosbu slyšel i štědře vyslyšel. Ano, můžeme to nazvat náhoda, ale pokud se na to díváme očima víry, Pán Bůh věděl, o co ho budeme prosit, a již od jara (a vlastně od stvoření světa) chystal to místo na tento čtvrtek, aby nám udělal radost - nejen z bohaté úrody, ale zejména z vyslyšené prosby.

Texty na liturgii této neděle najdete zde.

Chudák Marta. Nadělala se jako kůň a místo poděkování Písmo vzpomíná jen napomenutí. Jakoby Ježíš vůbec neviděl její úsilí a dobrý úmysl. Jakoby neviděl, že postarat se o možná třináct chlapů (Ježíš plus Dvanáct) vyžaduje úsilí. Musíme si však uvědomit, že Písmo málokdy mluví o věcech, které v té době byly pokládané za samozřejmost – vděčnost, vyjádření uznání, pochvala... Písmo nás učí to, co samozřejmé nebylo (a není ani dnes) – dát na první místo Boha.

Texty na liturgii této neděle najdete zde.

Říká se, že nejdelší cesta je z hlavy do srdce, od poznání ke konání.

Dnešní příběh setkání Ježíše se znalcem Písma to potvrzuje. Zákoník přesně ví, které přikázání je nejdůležitější, ale neví, kdo je jeho bližní. A pokud, tak jen teoreticky. Ježíš mu proto dvakrát říká, že to, co ví, má konat: „To dělej a budeš žít... Jdi a stejně jednej i ty!“ (Lk 10, 28. 37) Když nestačí teorie („miluj...“), používá pedagogiku příkladu, aby mu ukázal, jak poznané uskutečňovat.

Texty na liturgii této neděle najdete zde.

Obdivuji proroka Izaiáše. Žil v bezútěšných časech, jeho národu hrozil zánik, ale on jásá, plesa, raduje se.

Neboť Bůh mu zjevuje, co udělá. A prorok nečeká s radostí na den, kdy se zaslíbení splní, ale raduje se hned, jak je slyší. Je to člověk hluboké a pevné víry. Ví, že když jeho Bůh něco řekne, tak je to totéž, jako kdyby se to už stalo. Není moci, která by Bohu mohla překazit jeho záměry.

Texty na liturgii této neděle najdete zde.

Slovo "pojď" se v Písmu svatém vyskytuje při různých příležitostech. Ale dvě z nich jsou dominující.

Bůh říká: "Pojď!" člověku, kterého povolává do úzkého vztahu se sebou, a člověk říká: "Pojď!" Bohu, kterého touží mít blízko nejen jako ochránce, ale také a především jako předmět své lásky. Tento vzájemný vztah je nejkrásnější vyjádřen v Písni písní, kde ženich vícekrát (2, 10. 13; 4, 8) zve snoubenku, aby byla s ním. Ale i snoubenka volá na ženicha: "Pojď, milý můj..." (7, 12). Když takto vnímáme slovíčko "pojď", objevuje se nám širší pohled na dnešní Ježíšovo "Pojď", které adresoval některým lidem. Jistě, povolával je k následování, sequela Christi, ale nejen ve smyslu učednictví, tak a zejména ve smyslu obapolné lásky, bytí spolu. Zval ke vztahu.

Texty na liturgii této neděle najdete zde.

Při dnešním evangeliu se obyčejně klade známá otázka: "Kým je Ježíš pro tebe?" Ale rád bych ji otočil a položil si otázku: „Kým jsem já pro Ježíše?“ Když si ji zodpovím, budu moci pravdivěji odpovědět i na tu první otázku.

Pavel, který Galatským nekompromisně vyčítá, že se odklonili od evangelia, které jim hlásal, zároveň dělá velmi zajímavou věc. Připomíná jim, že jsou Božími syny, oblečenými v Krista, dědici. Jakoby chtěl zdůraznit, že udělali chybu, ale to nic nezměnilo na vztahu Boha k nim. Zvedal jim sebevědomí, které po předešlých výtkách mohlo být na bodu mrazu. A všimni si, že to dělal připomínáním toho, kým jsou oni pro Boha.

Texty na liturgii této neděle najdete zde.

Pokud čteš tyto texty pravidelně, tak mám otázku: Jak se v tvém životě tento týden objevil obraz Církve. Plakal jsi, litoval a zasahoval?

Dnešní liturgické texty můžeme vnímat jako nabídku opět být obrazem Církve, ale z jiného úhlu pohledu - Církve, která nazírá. "V každodenní řeči se pojem kontemplace používá, aby označil delší dívání se na něco, pozorné pozorování něčeho, co způsobuje údiv nebo obdiv: pohled na pěknou přírodu, hvězdné nebe, obraz, pomník, panorama. Tento pohled, který dokáže zachytit krásu a nechat se jí proniknout, může jít dál než je to, co právě rozjímáme, může nás pobízet hledat autora krásy (viz Mdr 13, 1-9; Řím 1, 20). Je to pohled, který v sobě obsahuje něco, co vidí dál, než dokážou oči ... je to pohled, který intenzivně komunikuje, vyjadřuje vztah, mluví o tom, co jeden pro druhého znamená"(Kontemplujte 4).

Texty na liturgii této neděle najdete zde.

"Ježíš pro svou milosrdnou a soucitnou lásku uzdravuje nemocné a soucítí také s vdovou z Naimu, když křísí jejího syna" (viz Lk 7, 11 - 17). Když otcové komentovali tyto zázraky, nemohli mluvit jen o Ježíšově milosrdenství, které odpouští, uzdravuje a vrací život, protože jejich pohled byl zároveň hluboce církevní. V této ženě viděli obraz společenství, které žije v Kristově lásce a které se jí šíří. Viděli v ní Kristovu Nevěstu, které se dotýkají rány lidí a která se sama - za pomoci svátostné milosti, odpuštění a skutků duchovního a tělesného milosrdenství - věnuje službě a pomoci lidem. Církev je Matka, která má žal nad ztrátou svého dítěte a pláče nad hříchy svých dětí, které porodila v klíně křestního pramene. Zasahuje ve prospěch každého z nás tak, jako bychom byli její jedináčci, a pláče, píše svatý Ambrož, dokud každé její dítě nevstane během pohřebního průvodu, na jehož konci by ho čekal hrob s věčnou smrtí" (Církevní otcové o milosrdenství, str. 19).

Texty na liturgii této neděle najdete zde.

Když přišli židovští starší za Ježíšem s prosbou, aby mu uzdravil služebníka (Lk 7, 2), Ježíš odpověděl: "Já mám jít k Římanům?

Řekněte mu, že jako pravověrný věřící nikdy nevstoupím do domu pohana. "Všichni kolem Ježíše přikyvovali a chválili ho za jeho nekompromisní postoj, kterým se zastal svého národa...

Texty na slavnost Nejsvětější Trojice najdete zde.

V sobotu za týden budu na pomaturitním setkání. Po čtyřiceti letech. Už několik měsíců se za své bývalé spolužáky z gymnázia modlím, občas jim napíšu e-mail a těším se, že je zase po delším čase uvidím. A přitom jsou to "jen" lidé, se kterými jsem strávil čtyři roky v jedné třídě.

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz