Dnešní slavnost nám dává pevný bod, na který se dá celá mariánská úcta postavit.

Je jím titul, kterým právě dnes oslavujeme nejdokonalejší dílo Boha, Bohorodičku, která je prvním ovocem Ježíšova díla vykoupení.

Tento titul je základem celé úcty, kterou Panně Marii projevujeme. Negativně vyjádřené to znamená, že pokud by Marie nebyla Bohorodičkou, neoslavovali bychom její neposkvrněné početí, neslavili bychom nanebevzetí, neměli bychom Loretánské litanie ani růženec, ba ani mariánská poutní místa po celém světě.

Takže co to znamená, že Maria je Bohorodička? Velmi jednoduchou, ale přitom nejtajemnější věc - Bůh, který je věčný, se stal člověkem v čase takovým způsobem, že se počal a narodil z Panny. V mýtech nejednou čteme, že nějaký bůh si vzal lidskou podobu a pak leccos vyváděl. Ale skutečný, pravý Bůh udělal něco, co se nedá vymyslet. Stal se skutečným, ne zdánlivým, člověkem. Aby nás zachránil od věčné smrti, z moci a rukou ďábla.

Z úcty k tomuto tajemství při slavení liturgie během recitování či zpěvu Vyznání víry se při slovech "a přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem" hluboce ukláníme (Obecné směrnice Římského misálu 137). Z úcty k tajemství, které přesahuje naše chápání, z úcty k tomu, že Bůh vstoupil do přirozeného světa a stal se jeho součástí (to je vlastně význam slova tajemství z pohledu víry).

Možná si někdo řekne, že Panna Maria se stala Bohorodičkou, protože byla plná milosti, neboť Bůh ji na to předurčil, protože ji na to připravil. Jistě, to všechno je pravda. Ale dnes bychom Pannu Marii neuctívali, pokud by k Božímu dílu nepřidala svou vlastní vůli. Pokud by její srdce a ústa nevyslovily "staň se".

A právě to může v dnešní slavnostní den být pro nás velkou inspirací. I my jsme totiž (každý z nás) pro Boha velmi důležití, jsme povoláni k velkým Božím dílům. Ale Bůh k jejich uskutečnění potřebuje naše ano. Potřebuje, abychom k jeho dílům přiložili své ruce.

Jaká díla chce Bůh vykonat letos skrze tebe? Skrze většinu z nás zdánlivé maličkosti - přebalovat dítě, dělat úkoly se školáčkem, každý den chodit do školy, do práce, vařit, prát, plnit povinnosti, starat se o staré a možná i nemocné rodiče... Ale také chce, abychom byli připraveni také na nečekané úkoly - přinést útěchu umírajícím, doprovázet a těšit trpící a truchlící, s láskou přijmout možná nečekané dítě, snášet náhlé kříže a bolesti ... Budeme-li věrní v malém, zvládneme i to velké.

Maria řekla ano na početí Ježíše, ale za tím jedním souhlasem následovalo množství dalších, které byly završeny pod křížem. Maria se nestala svatou jedním ano, ale celoživotní cestou, která se tak jako naše skládala z mnoha drobností, maličkostí.

Půjdeme v tomto roce Mariinou cestou? S očima upřenýma na Ježíše?

 

Evangelium: Lk 2,16-21

Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než bylo počato v mateřském lůně.

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz