Dnešní svátek nám kromě základní teologické pravdy křesťanství nabízí velmi důležitou jistotu - Bůh se o mě zajímá. Ne jako soudce, ale jako ten nejlepší otec. I když se zdá, že Mojžíš ho musí prosit, aby šel s nimi, je zřejmé, že Bohu se taková modlitba líbí a celým svým srdcem ji očekává - jako projev důvěry člověka v jeho péči a dobrotu. I v jeho moc, kterou nás umí uchránit před nepřítelem, před zlem.

Evangelista Jan v tzv. zlatém verši Písma (Jan 3,16) již přímo mluví o zájmu Boha o člověka. Vyjadřuje ho tím, že mluví o největší oběti, kterou Bůh přinesl. Dal svého jediného Syna. Riskoval jeho smrt, jen aby nás zachránil. Otec dovolil, aby mu jeho stvoření zlomilo srdce... A přece nás nepřestal milovat. V tomto týdnu to bylo vyjádřeno v evangeliu Svatodušního pondělí: "...přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek" (Jan 14,23). Bůh mě až tak miluje, že chce ve mně bydlet. Přestože ví, že každým hříchem ho mohu zranit, ublížit mu. Bůh z lásky riskuje - pokud se tak dá říci - vlastní smrt v mém nitru. Činí tak v naději, že mě dostane k sobě do věčného života s ním. Proto když apoštol Pavel v závěru Druhého listu Korinťanům říká slova požehnání: "Milost Pána Ježíše Krista a Boží láska i společenství Ducha ať je s vámi všemi" (13,13), mluví tak s naprostou jistotou, že toto je touha Boha - být s člověkem ne jako abstraktní milost, ale jako osoba (jako Osoby) s osobou. Ve vědomí této jistoty mohu projít v klidu vším, co je přede mnou. "Jestliže je Bůh s námi, kdo je proti nám?" (Řím 8,31). Mám jistotu, že Bůh je se mnou, dokonce ve mně. S ním zvládnu všechno, i vlastní selhání. Jen ho musím denně klást na první místo ve svém životě. Už při ranní modlitbě (nejlépe hned po probuzení) potřebuji vyznávat, že je můj Pán, že mu důvěřuji a že se mu dávám k dispozici pro budování jeho království. I kdyby to mělo znamenat, že budu okopávat brambory, vařit oběd, stát u pásu v továrně, učit se ve škole... Bůh umí všechno použít pro dobro, pokud své úkoly plním s ním. Bůh se o mě zajímá. Nemusím spekulovat nad tajemství Nejsvětější Trojice (i tak na to nemám dost rozumu), ale mohu svého Boha ve třech osobách milovat myšlenkami, slovy a zejména skutky. Jdu na to!

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz