Texty na liturgii této neděle najdete zde.

Pavle, jsi si jistý tím, co jsi napsal Římanům? Vyzýváš je i nás: „Tak smýšlejte o sobě i vy: že jste mrtví hříchu a žijete Bohu v Kristu Ježíši“ (Řím 3,11).

Jak to, prosím tě, myslíš? Copak je to reálné? Vždyť každý den podléhám nějakému pokušení a proviňuji se vůči Bohu. A ty píšeš, abychom si o sobě mysleli, že hřích nad námi nemá moc, že ​​jsme mrtví hříchu. Dodáváš, že žijeme Bohu. Že jsme nezůstali mrtvolami, ale že máme život v Kristu Ježíši. Cos nám tím chtěl říct? Není to nějaké dopletené a, ruku na srdce, nereálné?

(Pavel:) Neboj se, milý čtenáři, nemluvím nereálné věci. Ve křtu jsi skutečně zemřel hříchu. Hřích ztratil nad tebou jakoukoliv moc. Tvým jediným Pánem se stal Ježíš Kristus, který ti dal svého Ducha, abys měl moc odolávat pokušením Zlého.

To, že přesto selháváš, je důsledkem toho, že křest „neopravuje“ narušenou lidskou přirozenost. Tvůj dědičný hřích byl smyt, ale jeho následky - náklonnost ke špatnému, slabost v pokušeních, narušená schopnost rozlišovat dobro a zlo - zůstávají. A to je prostor, kde můžeš a máš projevit svou víru v to, že žiješ Bohu v Ježíši Kristu. Na to máš svobodnou vůli...

Co máš tedy dělat? Nezůstávat v hříchu. Existuje lítost. Pokaždé, když si uvědomíš, že jsi něco zbabral, neupadni do sebelítosti, ale s důvěrou se postav před Otce a řekni: „Tatínku, lituji. Prosím tě, odpusť mi a znovu mi daruj svého Ducha.“ Pokud vnímáš, že tvé provinění je těžké, vzbuď dokonalou lítost: „Tatínku, miluji tě, proto mi je velmi líto, že jsem se k tobě obrátil zády a dal jsem svým skutkem přednost jinému bohu, který ani není bohem. Odpusť mi, prosím, pro krev Kristovu, a znovu mě naplň svým Duchem, abych žil jako tvé dítě. Děkuji ti, že jsi takový milosrdný a laskavý.“ Nezapomeň také na svátost smíření!

I kdybys to měl dělat tisíckrát denně, nevzdávej to. Tak budeš stále více zakoušet, že žiješ v Bohu.

Nestačí však nezůstávat v hříchu. Je třeba i žít Bohu v Ježíši Kristu. A to je otázka na tvůj životní styl. S kým se stýkáš? Co čteš? Co sleduješ v televizi? Co posloucháš? Komu pomáháš? Kam jdou tvé peníze? Na co využíváš svůj volný čas? Pracuješ v zaměstnání zodpovědně? Pokud si uděláš takové zpytování svědomí, přičemž na otázky si budeš odpovídat v kontextu požadavku žít Bohu v Ježíši Kristu, snadno zjistíš, které oblasti potřebuješ změnit - pokáním a potom jednáním.

Takže si nemysli, že moje slova Římanům byla jen taková teologická, moudrá... Ne, byla pro život. A tak vždy, když čteš či posloucháš Písmo, zkoumej své nitro, co ti Bůh říká pro tvůj život s ním. Postupně tak zjistíš, že tvůj život má skutečně správný směr - žiješ Bohu v Ježíši Kristu.

Apoštole Pavle, děkuji ti za slova povzbuzení i vysvětlení.

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz