Milovaný Majiteli vinice, proč? Proč jsi rozbořil ohradu své vinice, divoká prasata ji rozrývají a pase se na ní polní zvěř (Žl 80,13a.14)?

Jímá mě hrůza, když čtu slova proroka a dostávám odpověď: „Když jsem čekal, že ponese hrozny, proč sklízím pláňky?“ (Iz 5,4b). Jak to, že tvá pěstovaná vinice, tak dobře okopána, sklízí pláňky? Copak jsi zasadil nedobré ratolesti?

Ne, milovaný Pane, to ne tys pochybil, ale my jsme zplaněli. Bolestně jsem si to dnes uvědomil při čtení výzvy svatého Pavla: „Dělejte to, co jste se naučili, přijali, slyšeli a viděli na mně!“ (Flp 4,9). Pavel se dává za příklad, který je třeba následovat. Ano, ano patřím Bohu, snažím se milovat ho, ale kdo v naší farnosti ví, jak žiji? Kdo má zájem žít tak jako já? Nevím asi o nikom. Neboť jsem individualista, dělám málo pro to, aby lidé kolem mě viděli, jak žiji s tebou. Žiji si své skryté křesťanství, přičemž úloha být svědkem, aby lidé viděli mé dobré skutky a oslavovali Otce (Mt 5,16) mě vůbec neláká, ačkoli je to jeden z nejdůležitějších úkolů, které jsi dal svým dětem. Zpohodlněl jsem. Čili zplaněl.

Pane, dnes tě prosím, abys mi změnil srdce. Dej mi, prosím, schopnost plakat nad ničením tvé vinice. Ale také příležitosti ukazovat svým životem, že jsem tvůj, že jsi mou láskou, že nechci nic jiného, ​​jen tebe. A tak tvou vinici zušlechťovat...

Když toto píšu, připomínáš mi, že přece jen tento týden mohl někdo vidět, že jsi pro mě první a nejdůležitější. Byl jsem kupovat nějaký materiál, pár pytlů. Skladník, můj známý, mi nabídl, že mi na vozík pytel přihodí, jen tak, zadarmo, „jako kamarádovi“. Pokušení bylo na světě. Ale tys byl při mně, Milovaný, a tak jsem dokázal říct, že nechci, že nebudu krást. A s úsměvem jsem dodal: „Víš, i tak bych musel jít ke zpovědi a také za tvou vedoucí, abych nahradil škodu a ten pytel navíc zaplatit.“ Milovaný, prosím, aby tomuto známému moje věrnost tobě pomohla vidět tě v novém světle. Ať to pomůže opravit alespoň jednu díru v plotě tvé vinice...

Vím, Milovaný, že i dnes se staráš o svou vinici, o svou Církev. Věřím, že nás nikdy nedovolíš zkoušet nad naše síly, ale vždy ukážeš cestu, jak překonat chvíle, kdy se zdá, že všechno je zpustošené a není naděje. Neboť jsi to slíbil a my ti věříme.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz