Přestože jsme se již přehoupli do závěrečné části postní doby, ve které liturgie klade více do popředí Ježíšovy poslední dny, jeho utrpení a smrt, přesto můžeme ve čteních stále vnímat linii zdůrazňování péče Boha o člověka. Skrze proroka Jeremiáše Bůh slibuje, že každý ho bude znát, Ježíš v evangeliu říká, že všechny přitáhne k sobě. A autor listu Židům konstatuje, že dílo vykoupení bylo v Ježíši vykonáno a je přístupné všem, kdo ho poslouchají. Když si z tohoto pohledu přečteš dnešní liturgické texty, doplní se ti další kamínek do mozaiky obrazu, na kterém vidíme, jak Bůh miluje člověka. Tebe!

Jakou krásnou pedagogikou nás Bůh skrze Církev vede k pokání! Nekřičí, nevyčítá, nehrozí, ale odhaluje obraz své lásky. Jen tvrdé srdce na lásku nereaguje. Doufám, že tvé takové není, že jsi už opět prožil smíření s Bohem ve svátosti pokání, že jsi Božím přítelem a jsi připraven hlouběji vstoupit do Kristova velikonočního tajemství. To znamená vstoupit do jeho utrpení, smrti a zmrtvýchvstání.

Možná si řekneš: „A to se snad dá? Vždyť se to stalo před dvěma tisíci lety.“

Dá. Především proto, že Kristovo velikonoční tajemství je stále přítomné ve svátostech, zejména ve svátosti Eucharistie. A pak je prakticky přítomno v tvém životě. Vždy, když odmítáš hřích (umíráš hříchu) a konáš pokání, když v moci Ducha vstáváš z mrtvých a obnovuje se v tobě věčný život, přijatý ve křtu, žiješ v rytmu Kristova velikonočního tajemství. Utrpení = zápas s pokušením v nejrůznější podobě. Smrt = odmítnutí pokušení, ale někdy i podlehnutí pokušení. Zmrtvýchvstání = posílení nového života s Kristem zejména slavením Eucharistie, popřípadě jeho úplná obnova ve svátosti smíření. Rozumíš, k čemu nás vede láska našeho Boha? Abychom ani na chvíli nezůstali ve smrti hříchu. Abychom dokonalou lítostí hned vstávali a pokud je třeba, co nejdříve se vyzpovídali, aby mohl Boží život v nás opět naplno působit.

Proto se v závěru této postní doby pevně rozhodni, že už nikdy nezůstaneš v smrti. Řekni si, že vztah lásky s Bohem ti stojí za to, abys možná i každý týden chodil ke zpovědi, dokud se ze svého (návykového) hříchu nedostaneš. A často pros slovy žalmu: „Bože, stvoř ve mně čisté srdce!“ (Ž 51,12) s přesvědčením, že s Boží pomocí se ti podaří v tomto rozhodnutí vytrvat až do smrti těla.

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz