Celé dílo vykoupení je o Boží iniciativě. Jak to říkají dnešní texty: "...ne my jsme milovali Boha, ale ... on miloval nás" (1 Jan 4, 10);

"Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás" (Jan 15,16); "učinil zázračné věci. Vítězství je dílem jeho pravice..." (Ž 98,1). A sestoupení Ducha na setníka Kornélia a jeho rodinu je také jasným Božím dílem, které Petr okamžitě rozpoznal jako Boží vyvolení.

Víš, že i ty jsi vyvolený? I ty si účastníkem spásy, kterou připravil, uskutečnil a neustále nám dává Bůh. Jsi privilegovaný člověk. Tak si to prosím užívej!

Mám kamaráda, který jako student po svém obrácení velmi hluboko prožíval, že je Boží dítě. Jednou z praktických stránek tohoto prožívání bylo, že celý rok nenosil s sebou deštník. A nikdy nezmokl. Říkával totiž: "Už jste viděli, aby si královské děti nosily deštníky?" Těšil se z privilegia Božího dítěte...

My jsme (možná ještě stále pod vlivem jansenizmu ze 17. a 18. století) v Církvi jaksi stále zaměřeni na hřích, na neustále "opravování", napomínání, moralizování... Ne že by to bylo špatné, ale nemá to být prvořadé. Neboť víš, co se stane s hříchem, když ho budeš litovat? Bůh na něj zapomene a chce, aby ses radoval z nového života, který ti dal. My nemáme být zaměřeni na hřích, ale na Boha. Ježíš je centrem našeho života, ne hřích. Hřích je v podstatě bezvýznamná epizoda, která se lítostí okamžitě ztratí a skončí, ale Ježíš stále žije. Tak proč se tolik věnujeme tomu, co pomíjí a dokonce na to Bůh zapomíná, no tak málo se věnujeme tomu, který žije?

Začni to ve svém životě měnit. Jsi vyvolený radovat se, protože jsi dosáhl spásy. Jistě, musím tu spásu dennodenně žít, abych ji neztratil. Ale pokud se zaměřím na Ježíše, na jeho lásku, pokud ho poslouchám, nemá už hřích moc v mém životě ("Tak smýšlejte o sobě i vy: že jste mrtví hříchu a žijete Bohu v Kristu Ježíši" - Řím 6,11), tak se radost z mého srdce nevytrácí. Ano, pláču s plačícími, ale zároveň jim přináším posilu modlitby, útěchu laskavých slov, oporu blízkostí ... aby i oni mohli zakoušet radost, neboť i oni jsou vyvolení. Bůh nechce smrt hříšníka.

Apoštolové byli vyvolení jít a přinášet trvalé ovoce. I ty jsi stejně vyvolený. I ty přinášíš ovoce. Nemusíš ho vidět, ale pokud žiješ s Ježíšem, tak určitě kolem tebe roste a dozrává. Jednou ho uvidíš z nebeské perspektivy. A budeš žasnout, co všechno tvé vyvolení přineslo.

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz