Evangelium: Lk 1, 5-25

Za dnů judského krále Heroda žil jeden kněz z Abiášovy kněžské třídy; jmenoval se Zachariáš. Jeho manželka pocházela z Árónova rodu a jmenovala se Alžběta. Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech přikázání a nařízení Páně. Neměli však děti, protože Alžběta byla neplodná a oba už byli pokročilého věku. Když jednou byla na řadě jeho třída a on vykonával před Bohem kněžskou službu, padl na něj podle kněžského řádu los, aby vešel do chrámu Páně a obětoval kadidlo. Celé množství lidu se modlilo venku v hodinu té oběti. Tu se mu zjevil anděl Páně stojící po pravé straně kadidlového oltáře. Když ho Zachariáš uviděl, lekl se a padla na něj bázeň. Anděl mu však řekl: "Neboj se, Zachariáši, neboť tvá modlitba je vyslyšena; tvoje žena Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. Bude veliký před Pánem, víno ani jiný opojný nápoj nebude pít, bude plný Ducha svatého už od mateřského lůna a mnoho izraelských synů obrátí k Pánu, jejich Bohu.

Půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k dětem, neposlušné k smýšlení spravedlivých a připravil Pánu ochotný lid." Zachariáš řekl andělovi: "Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a (také) moje žena je v pokročilém věku." Anděl mu odpověděl: "Já jsem Gabriel. Stojím před Bohem a byl jsem poslán, abych k tobě mluvil a sdělil ti tuto radostnou zvěst. Teď však zůstaneš bez řeči a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se to stane, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se naplní ve svůj čas." Lid čekal na Zachariáše a divil se, že se v chrámě zdržuje tak dlouho. Když pak vyšel a nemohl k nim promluvit, poznali, že měl v chrámě vidění. Dával jim znamení a zůstal němý. Když se skončily dny jeho služby, vrátil se domů. Po těch dnech jeho žena Alžběta počala, ale tajila se po pět měsíců. Říkala si: "To mi učinil Pán, když mě milostivě zbavil pohanění před lidmi."

 

Zamyšlení:

Kdo je v centru mého života? Jsem to snad já, moje šikovnost, plány, nebo Boží prozřetelnost? Přestože nám Pán dal svobodnou vůli a rozum, je pro nás lepší, když uvěřím Bohu a plánům, které se mnou má a přijmu je v klidu, důvěře, odevzdanosti srdce. Pokud se Pán tak dokonale stará o naše materiální věci, o co víc mu leží na srdci naše duchovní dobra?! Nebojme se mu s nadějí celí předat. Odhoďme stranou svou pýchu, soběstačnost a nedůvěru! Nebuďme jako Zachariáš, který Bohu sloužil v chrámu každý den, ale tehdy, když měl s pokorou srdce přijmout Boží plán, lekl se a začal pochybovat. Odevzdejme se Boží milosti a důvěřujme i tehdy, když nebudeme chápat. Odevzdanost a důvěra - s nimi se žije snadněji.

 

Plug and Pray:

Pane, díky Ti za to, co mám i nemám. Už vím, že čím větší důvěru v Tebe mám, tím větší milosti od Tebe dostávám. Pane, prosím, otevři mé srdce, aby dokázalo přijmout Tvůj plán, který se mnou máš. Chci se učit nebrat a ovládat, ale dávat a přijímat. Amen.

 

V akci:

Dnes se pokusím všímat si, zda se dokážu přizpůsobit jakékoli nečekané situaci bez nervozity, znechucení či zatrpklosti, např. pokud mi ujede autobus a nestihnu přijít včas, nebo pokud mě někdo požádá o pomoc, když budu na odchodu atd. Budu se snažit reagovat s láskou a klidně navzdory všem okolnostem, které to s sebou přinese.

 

Bonus:

Důvěřuj Bohu jako dítě

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz