Evangelium: Jan 1, 1-18

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: "To je ten, o kterém jsem řekl: 'Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.'" Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten (o něm) podal zprávu.

Zamyšlení:

Dnes je výjimečný den, to asi všichni víme. Sám Bůh přišel na zem, dát nám sebe sama. A pokud přijmeme tento dar, staneme se Ježíšovými bratry. Staneme se členy nebeské rodiny. Jen si to představme:

Jsme někde na náměstí, otevře se nebe a sestoupí sem Ježíš, Maria, sám Otec a nějaká ta garda andělů. Před všemi těmi lidmi s vytřeštěnýma očima a otevřenýma pusama nám první vletí do náruče Maria s výkřikem "Synku / Dceruško!" Ježíš s Otcem se jen usmívají, přistoupí a jemně nás stisknou za rameno. Andělé se postaví do pozoru a na pozdrav si přiloží dlaň na srdce. No nestojí takový dar za přijetí?! :-)

Plug and Pray:

Pane, připomeň mi, kým jsem pro Tebe. Připomeň mi, kam patřím a co všechno mě čeká u Tebe a u ostatních členů mé rodiny.

V akci: Uvědomme si dnes, kým opravdu jsme a chovejme se dnes jako princové / princezny. Ale pozor, tak aby byl na nás Král a Otec hrdý. Když nám chtějí posloužit, nedělejme drahoty. A při vystupování reprezentujme Království.

Bonus:

Jsem hrdý na to, že patřím do nebeské rodiny.

2016 Copyright Pavel Šupol | Všechna práva vyhrazena | Login | Tvorba: www.lukaspavelec.cz